Ač dítě z města, dětství jsem prožil na vesnici. Dokud jsem se tam vešel, spal jsem občas v psí boudě. Někdy jsem i ochutnal z psí misky. Bábovky jsme dělali z písku, ze kterého jsme napřed odkopli slepičince. Byli jsme celý den venku, jedli od babiček nebo sousedů přímo na dvoře, když byl hlad a co kdo dal. Občas jsme si před jídlem dokonce i umyli ruce. Občas jsme proběhli keřem, nějaké škrábance nebo oděrky jsme vůbec neřešili. Celý rok něco kvetlo a nepamatuji, že by někdo z nás čtvrt roku prskal a slzel. Nikdo nám v písku nepočítal bacily na centimetr krychlový, takže i když jich nepochybně neustále bylo moc, nikdo písek nevyměnil.

Z mé generace cukrovku mají v drtivé většině jenom vyžranci a chlastometři, astma mají většinou jenom prohulenci. Zdůrazňuji: většinou. S pojmem "atopický ekzém" jsem se setkal až u generace mých dětí.

Jo a uměli jsme si zavazovat tkaničky, sucháče nebyly. Všichni normální kluci, tím myslím mimo chartizánů, umělců a kriplů, byli na vojně.

Já jsem na tom podobně. Žádný strach z nečistot tenkrát nebyl. Kuchyně v hospodách vypadaly hrozně, ale nikdo neumíral otravami z jídla. Ve starých hospodách se močilo do asfaltových žlabů a "na velkou" se chodilo na něco, ani co by dnes nevlezl ani největší dobrodruh. Ale takové byly standardy a nikomu to nevadilo. Dnešní závod za co největší čistotu, sterilitu přináší pouze větší náklady a bohužel se také projeví na celkovém (ne)zdraví lidí. Toto není dobrá cesta :-(

Tak to objevili Ameriku. Fakt. A platí to celkově. Máme se příliš dobře a degenerujeme.

https://ifenomen.cz/veda/dokonaly-zivot-zabiji-experiment-ktery-prekvapil

Doporučuji přečíst. Téměř přesně to odpovídá společenskému vývoji tzv. euroatlantské civilizace od konce II. sv. války.

S trochou ironie bych snad jen dodal, že překvapit to mohlo pouze vědce :-))