Když ruský prezident Dmitrij Medveděv v tradičním projevu k národu navrhl parcelu zdarma pro třetí dítě v rodě (coby lék na nízkou ruskou porodnost), vysmál se mu všechen svět. Ale není vymírání největší hrozbou pro celou naši civilizaci?
Prakticky ve všech dějepisech se lze dočíst, že války se vedou kvůli zisku nových území a větší moci. Tečka. Jejich opravdu přirozené cíle, které mají hodně blízko k instinktům, jsme ovšem už celá staletí uvyklí tu s větší, tu s menší obratností potlačovat, skrývat a zamlžovat . Definovat je lze ale snadno. Třeba lidovou verzí slavného citátu z první kapitoly knihy Genesis: Milujte se, množte se a naplňte Zemi!
Nic než můj gen Lidé chtějí být bohatí. Ale proč? Potěšení je jen vnější atribut. V něm je skryt důležitější fakt, který si mnozí nechtějí připustit: pozornost žen.
Být úspěšný, slavný, být chytrý - to je to, oč tu běží. Aby byl muž viděn, aby se o něm vědělo, aby získal větší prestiž. A hlavně aby získal větší teritorium pro svoji pohlavní aktivitu; aby mohl šířit své geny. Vše ostatní je pomíjivé.
„Mít své geny uvnitř budoucích potomků“ je nezpochybnitelným samčím instinktem. „Cílem muže“ je proto mít co nejvíce žen a potomků. Jakkoli se nás kultura snaží přesvědčit o opaku, myslí a cítí muž stále polygynně.
Kvůli tomu také vznikla instituce mnohoženství. Stejně jako další pomocná instituce - sororát: aby manželství bylo i po úmrtí manželky nadále naplněno, získává manžel automaticky sestru či sestry zemřelé ženy. Tento zvyk se dosud běžně praktikuje u amazonských indiánů, ale byl obecně rozšířen ve všech původních kulturách. I jinde má ale zřejmě celá řada mužů v podvědomí celé stádo svých „laní“ - Kolumbijci to říkají krásně, když se ptají: „Donde tienes tus vaquitas amaradas?“ (Kde máš uvázané své kravičky?)
Věrnost si vymyslela naše civilizace. A to především s ohledem na shromážděný majetek. Kde nikdo nic nemá a nikdo nic nechce, jen ty vaginy - jako u amazonských indiánů - nevěra se neřeší. Naopak čím víc dětí od kohokoliv, tím lépe. Kmen musí přežít. To je hlavní zákon.
Falus na centrálním náměstí Po celém světě je ve všech původních kulturách penis oslavován jako kult plodnosti. Když jsem v mayském městě Uxmal na Yucatánu před čtyřiceti lety uviděl povalenou a rozlomenou kamennou sochu asi třímetrového penisu, konečně mi to „doklaplo“. Stál na ústředním náměstí, jako hlavní symbol aktivity nutné k přežití, zatímco v našich civilizacích na obdobném místě stává třeba jezdecká socha slavného muže - zakladatele státu či válečníka.
Španělští dobyvatelé onen falus ve svém katolickém zápalu povalili a rozbili. Ačkoli conquistadoři kamenný penis zbořili, šli i oni do Ameriky, nejen aby se tam obohatili, nýbrž i množili. Což činili, seč mohli. Bez ohledu na rasu a náboženství.
Války se opravdu nevedou jen o teritorium a moc, jak se v prvním plánu může zdát, ale především o ženy a možnost rozsévat své potomky.
A právě z těchto důvodů původní kultury všech světadílů oslavují penis jako středobod své existence. Nejen v Uxmalu, ale všude.
Trampoty pana Friče Muiská kultura v dnešní Kolumbii podobnými sochami doslova oplývá. Dodnes je lze vidět v celých řadách a v důstojné výšce tří i čtyř metrů nedaleko Villa de Leivy nebo v centru města Tunjy, které bývalo metropolí muiských Hunzů.
I staří Močikové z předkolumbovského Peru nám zanechali své penisové památky. Když jsem je v Limě poprvé viděl v roce 1969 v soukromé sbírce, docela jsem se v přítomnosti dívky-průvodkyně pýřil. Z keramických nádob jednometrových penisů se dalo i pít, a některé při pití dokonce hvízdaly. Močická keramika dokumentuje podle naší terminologie až obscénní výjevy. Podobně jako kámasútrické reliéfy na zdech hinduistického chrámu v Kadžuráhu, jež však už bereme jako umění.
Není tedy divu, že muži ve všech kulturách touží po velkém penisu a vědomě i nevědomky si jej stále poměřují s ostatními. Například amazonští Bororové si na penis nasazují jakýsi jehlan ze zkrouceného lýka, Papuánci zase jakési pouzdro. Velikost obojího má nést jasný vzkaz.
Na tomto místě nelze opomenout historku cestovatele a etnografa Alberto Vojtěcha Friče, který si u Bororů stěžoval, že indiánský krejčí mu střihl malé pouzdro. Však také Frič u Chamakoků zanechal dobře patrnou stopu: jeho indiánská žena přivedla na svět osm dětí hrdě nesoucích jméno Fric.
Náhrdelník, svaly a film Yanomamové jako jedno z posledních etnik na Zemi vedou války zcela otevřeně ne pro získání teritoria, ale pro získání vagín, potažmo děloh. Svým sousedům vzkazují: nechte si své teritorium, chceme jen vaše ženy. S nimi se vrátíme k nám domů, abychom se mohli ještě více rozmnožovat.
Příkladů by se ovšem dalo najít více. Například u manželek karibských etnik, známých válečníků, lze vystopovat, že se původně jedná o ukradené ženy z arawackých kmenů.
My, lidé o něco modernější, při dobyvačných válkách říkáme svým sousedům: chceme získat vaše teritorium. Podvědomě ovšem toužíme po tomtéž, jako indiáni. Jaguáří náhrdelník muže na dálku zjevně vypovídá o jeho dovednosti, je jasným doporučením ženě. Zdaleka veřejně hlásí: jsem silný chlap, tvoje děti ode mne budou také silné. Naši muži se třeba pyšní státními řády, akademickými tituly či příslušností k VIP, ale v zásadě jde zase o zástupný mezistupeň k jedinému cíli, aniž si to muž třeba uvědomí. Jeho společenské ohodnocení láká ženy, protože jim hlásí: jsem chytrý, inteligentní, a tím pádem bohatý. Tvé děti se mnou budou stejné.
Tělesně méně vyvinutější a neforemnější si musí najít jinou specifickou cestu. Takový Woody Allen si ji našel. Každoročně točí nový film jak zběsilý a ženský se z něj mohou pominout. Upřímně řečeno: kdyby nic netočil, která z žen by si jej na ulici všimla? Točení filmu je pro něj zástupné sexuální lákadlo, feromon. A když je někdo třeba kripl, jako byl Joseph Goebbels, snaží se dostat k potomkům prostřednictvím moci.
Co je na obloze, platí Dávné generace lidí, kteří ještě žili přirozeným způsobem v lůně přírody, viděly symboly penisu v mnoha podobných tvarech. Velice často to byly především zbraně, protože penis je de facto mužskou zbraní. Každý meč, nůž, kopí, oštěp, mačeta nese v sobě tento archetyp. Ne nadarmo indiáni z Amazonie - či spíše řečeno jejich šamani - symbolicky strkají do vagin žen dlouhé posvátné flétny yakuí k protržení panenské blány.
Flétna podle antropologa Stephena Hugh-Jonese symbolizuje nejen muže, ale i Slunce a tykev Měsíc s Oblohou. A jak dále rozvádí ve svých pracích, včelí vosk v tykvi je symbolem mužského semene. A Plejády - hvězdokupa složená z množství hvězd - je nebeským symbolem četnosti, množství, a tím pádem i plodnosti. Plejády výstupem na oblohu v Amazonii přinášejí déšť. Ten nastává po období sucha plného mužské aktivity (kácení stromů, příprava políčka právě mačetami a sekerami, symboly penisu). Dešťové období je naopak naplněno ženskou činností (z půdy, symbolu vaginy, z vysetých semen vyrůstají rostliny, úroda). Tyto mytologické informace přenášejí šamani na mladé indiány právě proto, aby se kmen množil a přežil.
Obě opozita, Slunce a Měsíc, jsou astronomickými konotacemi mužského a ženského symbolu na Obloze, aby s tím nemohl z lidí nikdo ani hnout a vše fungovalo, jak má - jak je to zaznamenáno tam nahoře, tak to musí zůstat. Obě opozita jsou pak spojena v konjunkci, ve sblížení. Je to spojení sexu v reprodukci, je to komplementárnost mužské a ženské činnosti (práce) spojené v obou ročních cyklech. Slunce a Měsíce, sucha a deště, dvou hlavních principů. Indiánské obřady Yurupary to vše náležitě akcentují. Je to totiž zároveň mytická výzva k životu.
Ztraceni v konvencích Politika, kultura, výchova, etika, to vše jsou pouze západní konvenční a společenské hry, které by měly vést k původnímu cíli. Mnohdy je ovšem tento cíl už tak zastřen, že se ztrácí v nedohlednu a zastupují jej jiné aktivity.
Jak ale připomíná investigativní reportér Patrick Tierney v knize Darkness in El Dorado (Soumrak ElDorada), která popisuje devastaci Amazonie, přirozenost člověka je třeba hledat u přírodních národů žijících ještě přírodním způsobem.
Všeobecně známým příkladem jsou již zmínění Yanomamové ze severní Brazílie a jižní Venezuely. Jsou to lovci, sběrači i začínající kopaničáři, kteří obdělávají své pralesní zahrádky banánů, manioků a dalších plodin. Tito lidé - ostatně jako i většina amazonských indiánů, s nimiž jsem žil a jež zachovávají svůj modus vivendi - si nepotřebují vytvářet společenské konvence a tabu. Jsou přirozeně přirození a stále u nich lze v neztenčené míře vidět tu životodárnou, nefalšovanou a neskrývanou původní touhu a snahu o předávání svých genů co největší řadě potomků. Vposledku lhostejno, zda cestou mírovou, válečnou či jinou.
Sexmise Potíž naší civilizace je v tom, že existenční shon a chemizace stravy i života obecně stále více zaplňují sexuální poradny muži neplodnými. Možná tak není daleko šílená doba, kdy kolem těch posledních, kteří ještě budou schopni předat život, budou stát dlouhé zástupy žen.
A přirozený boj o vaginy (potažmo dělohy) se změní v nepřirozený boj o penisy, potažmo o spermie.
***
V mayském městě Uxmal stojí třímetrová socha penisu na místě, kam si my obvykle stavíme jezdecké pomníky zakladatelů státu. Indiáni tam mají falus - jako symbol aktivity nutné k přežití.
Yanomamové jsou jedním z posledních etnik, která nevedou války o teritoria či moc. Sousedům zcela otevřeně vzkazují: nechte si svá území, chceme jen vaše ženy, abychom se mohli množit ještě více.
V důsledku celkové chemizace západního života přibývá varovným tempem neplodných mužů. Možná není daleko doba, kdy se po staletí spolehlivě fungující boj o dělohy změní ve zcela nepřirozený boj o spermie.
O autorovi| MNISLAV ZELENÝ-ATAPANA, etnograf a cestovatel Autor byl v letech 1996-2001 českým velvyslancem v Kolumbii. Během dlouholetých studijních pobytů v Jižní Americe jej adoptovala indiánská rodina Yawalapitiů, od níž přijal jméno Atapana.
