20. února 2010 Lidovky.cz > Zprávy > Noviny

Mšice, vítr a Komárek

VĚDECKÝ DIÁŘ

Vevoluci přírody i lidské společnosti dochází k dějům, které dokážou dosavadní vývoj odklonit novým směrem. Představme si geneticky různorodou populaci mšic různě velkých a různě barevných. Vítr zavane a odnese na vzdálený ostrov jednu středně velkou a zelenou březí samičku: na ostrově tak vznikne nová, zpočátku zcela uniformní populace středně velkých a zelených mšic, geneticky odlišná od té původní. Tomuto fenoménu říkáme „vliv zakladatele“: i ve vědě může příchod dostatečně vlivného zakladatele způsobit vznik lokální anomálie, zvláště v okrajovém a izolovaném regionu, jako je naše východní Evropa.

Adolf Portmann (1987 až 1982) byl švýcarský zoolog s originálními (= bizarními) názory na fungování a evoluci organismů; ty tak frapantně nesouhlasily s vládnoucím biologickým paradigmatem, že zůstaly na okraji dalšího směřování vědy. Zda je to dobře, nebo špatně, těžko hodnotit. Portmannova představa, že organismy tak nápadně investují do svého vzhledu proto, že je k tomu pudí vnitřní potřeba sebeprezentace, často nezávislá na existenci kohokoliv, kdo by jejich vnější vzhled vnímal, je snad i zajímavá (proč organismy vypadají tak nápadně, opravdu často netušíme), ale selhala v tom zásadním: zrodit reálný výzkumný program, jemuž by se mohli věnovat profesionální biologové v normálním vědeckém provozu.

Portmannových zastánců vskutku není v dnešním světě mnoho (vygoogloval jsem necelých 17 tisíc webových stránek s jeho jménem, pro srovnání Richard Dawkins má skoro tři miliony, Charles Darwin šest milionů, Michael Jackson přes sto milionů, i Karel Gott 764 tisíc). Kupodivu české portmannovské stránky představují přes dvě procenta světové produkce, což je výrazně vyšší podíl než v případě Darwina (0,8 %) či Michaela Jacksona (0,5 %), Wikipedia obsahuje heslo „Portmann“ pouze v pěti jazycích (německy, francouzsky, anglicky, portugalsky – a česky), přičemž česká stránka je šestkrát delší než anglická. Navíc u nás vycházejí Portmannovy knihy i celé sborníky o něm a píšou se portmannovské diplomky. Je zjevné, že s Portmannem se v Česku stalo něco podivného.

Vysvětlení je snadné: zavál ten vítr, co odnáší mšice na ostrovy, a v revolučních dnech roku 1989 se do vlasti vrátil Stanislav Komárek, mimo jiné i portmannovec a mezi českými biology bytost zcela neobvykle charizmatická.

Pak už to šlo ráz na ráz – během dvaceti let vzniklo na Univerzitě Karlově portmannovské hnízdo, jaké byste na Harvardu či v Oxfordu těžko hledali. Postupně se tu rodí jinde nevídaná biologie, srovnatelná s husitstvím či národní házenou. Je to samozřejmě úžasný úspěch, k němuž nelze než příteli Komárkovi blahopřát, ale také jisté memento pro veřejně či pedagogicky aktivní vědce. Každý by se měl zamyslet, zda si vezme na svědomí vznik klonu svých žáků a následovatelů, přesvědčených, že biologie je úplně jinde, než je.

Sám zastávám odlišnou strategii: vždy a za všech okolností kážu pouze moudrosti vědeckého hlavního proudu a nikdy jsem neřekl ani nenapsal nic originálního, snad leda mimoděk. Kdo tedy ode mne něco chytne, může to vcelku bez obav z ostudy opakovat i mimo své rodné hnízdo, protože to, co já, říkají všude všichni, akorát že anglicky.

***

Během dvaceti let vzniklo na Univerzitě Karlově portmannovské hnízdo, kde se rodí biologie srovnatelná s husitstvím či národní házenou

O autorovi| Jan Zrzavý, evoluční biolog Autor přednáší na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity

Jan Zrzavý