* Napadlo vás, že ekonomická krize může znamenat i konec Febiofestu?
To ne, jen jsem počítal, že asi budeme mít k dispozici méně peněz. Febiofest je tu přece jen už šestnáct let, má své diváky a hlavní město v něm získalo svůj jediný velký filmový festival ve své historii... Takže věřím, ž e taková akce nemůže padnout.
* A jak se vůbec podařilo s úsporným rozpočtem Febiofest utáhnout?
To je jako s rodinným rozpočtem. Nakonec zjistíte, že se dá na lecčems ušetřit, že bez některých věcí se můžete obejit, jiné odsunout na další rok... Je to určitě náročnější a namáhavější, ale všichni dodavatelé k nám byli velmi vstřícní a situaci vnímali tak, že je nám třeba pomoct. Díky tomu diváci určitě nepocítili žádná omezení v rozsahu nebo kvalitě festivalu.
* Nebojíte se vedlejšího efektu – když Fenič zvládl hodně muziky za málo peněz jednou, zvládne to i příště?
Už v minulosti se mi stalo, že jedna žádost o grant byla zamítnuta z důvodu, že ji přísedící okomentovali „Feničovi dávat grant nemusíme, on si vždy nějak poradí...“ Jako by jakákoliv podpora měla směřovat jen k neschopným a líným... Ale Febiofest od samého počátku hrál vždy více muziky, než měl peněz. A vždy za ně také nabízel více než jiné obdobné akce se stejným rozpočtem, protože dodnes je jeho hlavní investicí především nadšení lidí, kteří ho dělají.
* Překvapilo vás, že Febiofestu zůstalo věrné v těžké době i jeho publikum?
Praha má ohromné divácké zázemí a my si další diváky vychováváme nejen regionálními ozvěnami, ale i dopoledním promítáním pro školy „Febiofest Junior festivalem“ a oslovováním dalšího typu mladého publika večerním „Music festivalem“ – takže ta škála návštěvníků je tak široká, že nás nemůže přehlédnout... Nezměnilo se ani nízké vstupné. A hlavně si myslím, že na zájem o nové podněty nemá vliv žádná krize, jedině snad krize myšlenek...
* Pod Febiofest jste připojil udělování české filmové anticeny, která se reinkarnovala z Plyšového lva do podoby Hrocha. Už vám to někdo z filmařů vyčetl?
Samozřejmě, objevily se hlasy, že jsme měli spíš podpořit zánik této ceny, než ji přichýlit k nám. Ale američtí kritici také neudělují jen Zlaté globy, ale i Zlatou malinu za propadák roku, tak proč by stejné právo neměla mít i česká kritika, která na našem festivalu uděluje cenu Kristián? Když mě oslovili, nemohl jsem říct ne.
* Na kompletu tří DVD vyšlo všech šestnáct dílů České sody, kterou Febio natáčelo v letech 1993– 1997. S jakými pocity na Českou sodu s odstupem let vzpomínáte?
Česká soda je svéráznou zprávou o jedné době, ve které bylo téměř všechno možné a z návalu svobody jsme se tak dusili, že bylo potřeba odkašlávat... Zároveň je důkazem, že dnes něco není tady v pořádku, když obdobný, ne-li ostřejší a lepší typ takového pořadu u nás na žádné televizní stanici neexistuje...
* TV Barrandov vysílá nový cyklus Febia České milování. Jaké díly v něm divákům v nejbližší době nabídnete?
České milování je hned po České sodě nejnáročnější projekt v historii mého studia. Vytvářet každý týden půlhodinový autorský dokument o lidských vztazích, najít pro něj hrdiny a přesvědčit je ke spolupráci skutečně není jednoduché. Tím spíše když chceme, aby jednotlivé díly točili ti nejzkušenější a nejrenomovanější filmaři a postihli jsme co nejširší okruh témat. Také na žádné jiné televizi než Barrandov TV takový projekt nenajdete. Právě zítra, v neděli večer, bude uveden zajímavý pohled „O lásce gigolů“, příští týden „O lásce, kdy děti rodí děti“ a za dva týdny „O lásce ztracené“. Láska je nevyčerpatelné téma – ani na Febiofestu jsem neviděl jediný film, ve kterém by v nějaké podobě nebyla...
