Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Ne-uč-te mě sla-bi-ko-vat!

Česko

Dyslexie se nedá léčit, ale lze jí účinně předcházet. Některé nové metody vznikly i u nás

Stát ročně vynakládá miliony korun ze státního rozpočtu na boj s dyslexií, kterou podle neoficiálních odhadů trpí až 15%žáků. Samotné diagnostikování poruch učení ale problém neřeší, jen odsouvá. Děti, u kterých se dyslexie již rozvinula, se dobře číst totiž nenaučí. Ani po 50 letech aktivní práce odborníků se nedaří potíže dětí mírnit. Stále častěji se proto mluví o prevenci a nových metodách nácviku čtení. Za některými z nich stojí i čeští bojovníci s dyslexií a jejich nápady, jak naučit děti dobře číst, budí zájem i v zahraničí.

Novinkou je multimediální interaktivní Slabikář pro dyslektiky pro děti od tří let. Slabikář podle jeho autorky, absolventky pražské Akademie výtvarných umění Aleny Kupčíkové, staví právě na prevenci. Při tvorbě slabikáře vyšla z toho, že novorozeně vnímá jako první tvar, až pak zvuk.

Kupčíková tvrdí, že velká část dyslektiků má problém s vnímáním zvuku hlásky, z něhož se běžně vychází ve školní výuce. „My jsme se proto soustředili na tvary písmen, to je dyslektikům blízké,“ vysvětluje Kupčíková. Děti se v jejím slabikáři písmenka učí poznávat na základě tvarů. „Písmeno H není představeno jako holub, ale jako kolejnice, jejíž tvar připomíná písmeno H. Děti tvary písmenek domalovávají a různě s nimi pohybují,“ dodává autorka.

Při tvorbě slabikáře vycházela z vlastní zkušenosti dyslektičky a z rozhovorů s dyslektickými dětmi. Zajímalo ji, jak písmenka vnímají, jaké tvary a zvuky jim připomínají. S pomocí slabikáře by děti písmenka měly lépe pochopit, procvičit si spolupráci mezi oběma hemisférami, prostorovou orientaci, paměť, motoriku i sluch. Slabikář je tak vhodný pro všechny děti.

Alena Kupčíková s pomocí odborníků z Karlovy univerzity vytvořila i testy pro děti. Jejich autoři chtějí pomoci učitelům a rodičům sklon k poruchám čtení včas rozpoznat. Přestože materiály nejsou oficiálně ověřené, zájem o ně už projevily některé krajské úřady, školy, poradny i rodiče. První zájemci se už ozvali i ze zahraničí. „Například Španělé nic podobného nemají, zájem zřejmě bude i z Německa,“ těší se Kupčíková.

Tradiční slabikování je na dyslexii krátké Autorka slabikáře není jediná, kdo zdůrazňuje prevenci. Dyslexii lze podle názoru ředitele Pedagogickopsychologické poradny Prahy 3 Petra Klímy účinně předcházet trénováním zrakového a sluchového vnímání, dechu i hlasu, které jsou se čtením úzce provázané. Ve školkách a školách se přitom těmto souvislostem téměř nevěnuje pozornost. Hlavní roli musejí sehrát rodiče, kteří dětem mají číst nejméně 20 minut denně. „Podle mě poruchy učení neexistují, jen neumíme děti naučit číst. Slabikování v první třídě není pro mnoho dětí vhodná metoda,“ vysvětluje Klíma.

Slabikování ovšem na českých školách tradičně převládá. „Dle mých zkušeností se mnoho dětí touto metodou učí číst jen s velkými obtížemi,“ potvrzuje metodička a speciální pedagožka z občanského sdružení Simp Alena Krnáčová. Podle ní je nácvik jednotlivých písmen velmi krátký. „Setkávám se často s tím, že seznámení s písmenkem trvá nanejvýš deset minut, pak následuje obvykle hodina psaní. To není cesta ke správnému čtení. Je mnoho dětí, kterým to nestačí,“ říká Krnáčová. „Při nácviku čtení je nutné propojovat práci obou mozkových hemisfér, musíme pracovat nejen s technickou stránkou čtení, ale i s významem. To našim žákům chybí.“

Podobný názor zastává i bývalá herečka a zpěvačka, autorka tzv. splývavého čtení Mária Navrátilová. Ta shodně s psychologem Klímou tvrdí, že by dyslexie nemusela vůbec existovat, protože při vhodném přístupu se jí dá velmi účinně předcházet. Navrátilová učí číst žáky tak, že jednotlivá písmena protahují tak dlouho, dokud nepřečtou písmeno následující. „Je dokázáno, že vyspělý čtenář načítá v předstihu písmena před jejich vyslovením, tak učím číst žáky od počátku,“ vysvětluje neobvyklý způsob čtení autorka metody.

Ani ona nepovažuje slabikování za vhodný nácvik čtení. Při něm totiž dochází k „roztržení“ slabik nebo písmen - dítě si s ním pak, přestože slovo zná, zpětně nespojí jeho význam. „Největší problém je v tom, že slabikování porušuje čtení zleva do prava. Dítě se musí vracet zpět na začátek slova, a to dělá mnohým velké problémy,“ vysvětluje úskalí slabikotvorné metody Navrátilová.

Při nácviku se s dětmi také soustředí na procvičování zraku, na práci s dechem, správné tvoření hlásky, správné sluchové rozpoznání písmen. Výsledkem je nejen výborné zvládnutí techniky čtení, ale zároveň i čtení s porozuměním. To je právě pro dyslektiky velký problém. Nové metody už používají i na některých školách Metodu splývavého čtení úspěšně aplikují i někteří učitelé základních škol. Na základní škole v Modřanech v Praze mají se splývavým čtením úspěchy a spokojení jsou i rodiče. Metoda je navíc vhodná jak pro děti talentované, tak pro děti, které by se čtením mohly mít potíže. „Nechápu, že to učitelé nestudují na fakultě. Jsem přesvědčená, že je problémům s dyslexií možné předcházet. A stát by ušetřil spoustu peněz,“ tvrdí ředitelka školy Alena Lindauerová.

Nadšení jsou i na ZŠ sv. Zdislavy v Kopřivnici, kde se setkali s velmi vstřícnou reakcí pedagogickopsychologické poradny, která metodu vřele doporučila. Učitelka prvního stupně Vladimíra Kupčíková touto metodou učí a zatím se jí nestalo, že by se ve třídě objevil dyslektik: „Rodiče reagovali skvěle, ani jim nevadilo, že jsme v písance nepracovali popořádku.“

Dobré zkušenosti s metodou má i učitelka Táňa Kubánková ze ZŠ Jánská v Praze. Na rozdíl od Vladimíry Kupčíkové ale dost často řeší nedůvěru rodičů. Mnozí z nich podle ní doma s dětmi procvičují čtení právě pomocí tradičního slabikování. Jejich domácí metody efektivní využití metody splývavého čtení v podstatě znemožňují.

Tuto metodu využívají s velkým úspěchem i na Slovensku, první zkušenosti přicházejí i z Polska.

Další z používaných metod učení čtení je tzv. genetická, používaná v Montessori školách. Učitelé, kteří tuto metodu aplikují, tvrdí, že mezi jejich žáky je mnohem nižší procento dyslektiků než mezi těmi, kteří používají při čtení klasickou slabikovou metodu. „Žáci nejprve přečtou všechna písmenka ve slově a až poté celé slovo dohromady,“ popisuje princip genetické metody učitelka Lenka Štychová ze ZŠ Na Dlouhém lánu.

Kdo málo čte, ten čtenému i málo rozumí Problémy se čtením a porozuměním textu ale nemají jen dyslektici, týká se všech českých žáků - podle některých průzkumů až čtvrtina z nich není schopna číst s porozuměním. Také v mezinárodním měření se v této „disciplíně“ pohybujeme pod evropským průměrem. Problém přitom není jen na straně škol, ale zejména v nedostatečné péči rodičů, kteří čtení dětí zanedbávají. Někteří žáci vyšších ročníků se podle psychologů na dyslexii odvolávají a chtějí z diagnózy těžit různé výhody, problém je však v tom, že vůbec nečtou. Schopnost kvalitně číst a psát se tak vytrácí. Dětský psycholog z katedry psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Václav Mertin má v této věci jasno: „Nemá smysl udílet diagnózy, je třeba žáky učit skutečně číst, a to se dnes téměř neděje.“

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!