Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Nenaplněné setkání s Čapkem

Česko

J. A. Pitínský uvedl na Provázku dramatizaci známého románu Hordubal

Letmá představa křehké obrazivosti režiséra J. A. Pitínského spojené s citovostí bouřlivě se valícího příběhu o Hordubalovi mohla vzbudit naděje na mimořádnou inscenaci. Hordubala pro Pitínského zdramatizoval Josef Kovalčuk a inscenace vznikla v Divadle Husa na provázku jako první část cyklu Čapek na provázku. Naděje se ale nenaplnily. Čapkovo vyprávění o návratu Juraje Hordubala z Ameriky domů na Podkarpatskou Rus, kde po osmi letech city nejsou natolik na svém místě, že ho to bude stát život, je v první polovině nejsilnější ve valícím Hordubalově vnitřním monologu. Sen stíhá sen o cestě domů, stejně jako později se střídají myšlenky mnohem černější, když je potřeba přiznat si, že doma zatím s Polanou žije čeledín Štěpán Manya. Hordubal je člověk zniterněný samotou v cizině a Vladimír Hauser skutečně jeho vnitřní svět ovládl. Jeho Juraj je plastická postava -jemný i pevný, dětsky otevřený i zklamaný, stejně jako mužný. Vnitřní promluvy Hordubala, střídané v románu s vyprávěním ve třetí osobě tak zručně, že nepustí čtenáře z rytmu textu, jsou strhující při četbě, jenže na jevišti nestačí.

Pro první půlku inscenace je důležité, že kromě dalších postav jí procházejí stáda krav a koní. Jejich přítomnost má opodstatnění: mluví se o Hordubalovi jako člověku krav a jeho soku Manyovi, člověku koní. A tak se tu proplétají dvě energie, reprezentované nápaditě a jemně stylizovaným zvířecím pohybem lidských stád a zvoněním bandasek na mléko. I přes nečekané asociace a obrazy, které Pitínský umí vytvořit, i humorné, odlehčující momenty (nahluchlý pastýř Míša Jiřího Pechy) zůstává pocit, že dravému proudu předlohy jevištní rozdrobení neprospělo. Příliš mnoho křiklavosti Po baladické první půlce následuje vyšetřování Hordubalovy smrti a soud s Polanou (Eva Vrbková nebo Andrea Buršová) a jejím milencem Manyou (Robert Mikluš). Polana v inscenaci výrazný prostor nedostává, proto i zaniká jeden z prvků Čapkova odkrývání povahy postav - je Polana krásná a dívčí, jak ji vykresluje Hordubal, nebo stará a kostnatá jako v očích sousedek? Pitínský hlavně podtrhl křiklavější momenty: zběsilost vyšetřování a soudu. Křiklavosti je zde ale na Pitínského nečekaně mnoho, už nejde o hledání mnohých tváří postav jako u Čapka. Nevadí, ale to, oč jde, se z jeviště k divákům nedaří přenést. Podtržena je detektivní linka. Scéna je na rozdíl od strohé první části zaplněna předměty, které jsou málo využité v herecké akci a nehrají ani vizuálně. Vše se posouvá do současnější a vyšinutější roviny - kostýmy, fólií obalený nábytek, Polana zpívající afektovaně operním hlasem svoji výpověď u soudu, Hordubalovo srdce odnášené rozverně v krabici. Ani závěr nic neosvětlí: o Jurajovo hospodářství i dceru pečuje jeho bratr se ženou. Stejně jako Juraj, i jeho bratr touží po Americe. Jej i jeho ženu představují stejní herci jako Hordubala s Polanou. Má to být nekonečný, uzavřený kruh nepoučitelných osudů? A má závěrečný obraz dvanácti postav sedících za stolem jako apoštolové při poslední večeři nějaký obsah? Bude zřejmý, když se před každým z nich roztančí a rozehraje na stole Teddy Bear, jakého přivezl Hordubal dcerce Hafii? Je to sice obraz chytlavý, na hraně mezi milým vtípkem a přízračností, ale co si s ním přesně počít?

Možná mají některé texty zůstat jen ke čtení. Ani Pitínský - mimořádný čtenář a režisér, který našel formu pro jevištní podobu řady obtížných, nedramatických textů - se s Hordubalem šťastně nepotkal.

Karel Čapek: Hordubal (ach, stůl, židle, světlo a sloup)

Režie: Jan Antonín Pitínský Husa na provázku, Brno, prem.

6. 3.

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...