* LN Knižní předloha Květu pouště se na plátno dostávala deset let. Proč tak dlouho?
Waris měla špatné zkušenosti s tím, co se s právy na její knihu dělo, když je vlastnila společnost Eltona Johna Rocket Pictures. Byla podezřívavá. Když je koupil producent Peter Herrmann, sešli jsme se s ní. Čtyřicet minut vůbec nepromluvila, ani se na mě nepodívala. Zvedla jsem se, že odcházím. Zarazila mě a řekla – jsi běloška, tak co můžeš vědět o tom, co se děje v mé zemi? Odpověděla jsem – jsem sice bílá, ale podle mě u tohohle tématu na barvě pleti nezáleží. Jsem žena, matka, člověk. A všichni jsme kdysi byli dětmi. Jádro toho příběhu podle mě leží v tom, že dětem se nesmí ubližovat. A ona na to – kdy začneš psát? Musela jsem jí ale slíbit dvě věci. Že neuhnu očima od scény mrzačení malé Waris. A že se lidi během toho filmu budou i bavit a smát.
* LN Kolik vzniklo verzí scénáře?
Tuny. Kniha zachycuje třicet let života, musela jsem to protřídit. Věděla jsem, že budeme mít hlavně publikum ze Západu, které o ženské obřízce nic neví. Proto jsem se rozhodla „přetáhnout Afriku do Evropy“ a soustředila se na scény z Londýna. Nejtěžší bylo dosáhnout té rovnováhy mezi komedií a dramatem. Scénář jsme předělávali ještě ve střižně! Teprve při střihu jsme vkládali retrospektivy na definitivní místa.
* LN Měnila jste film oproti předloze?
Musela jsem ji jen dost osekat, ale jinak je „můj“ Květ pouště stoprocentně autentický – včetně scény zmrzačení. Autentická je žiletka, kterou ji obřežou, trny ze stromu, kterými ji zašijí, dokonce i ta stařena, která to provede, obřízky provozuje i ve skutečnosti. Věrohodnost byla můj hlavní cíl.
* LN Liye Kebede, která hraje mladou Waris, bylo při natáčení třicet. Jak jste ji „omlazovali“?
Má skvělé geny, vypadá mladší sama od sebe. Pak je to otázka řeči těla: na začátku filmu je Waris dětsky stydlivá a nemotorná. A taky záleželo na kostýmech: nejdřív je coby muslimka zahalená, takže nebylo tak těžké vydávat ji za mladou holku. Casting byl tak těžký hlavně proto, že jsme potřebovali najít ženu, která věrohodně ztvární nevinnou dívku, úchvatnou topmodelku i mluvčí OSN.
* LN Jak jste zvládala pracovat se štábem ze tří kontinentů?
Před kamerou to bylo velmi obtížné. Třeba nomádi, kteří ve filmu hrají, v životě neviděli kameru. V Džibutsku, kde jsme natáčeli, filmový průmysl na rozdíl třeba od Maroka neexistuje. Museli jsme tam dovézt všechno, i generátory. V islámské kultuře navíc nejsou rádi, když lidi fotografujete, a tak jsme museli důvěru domorodců dlouho získávat. Potřebovala jsem zkušeného kameramana – a toho jsem našla v Kenu Kelschovi, spolupracovníkovi Abela Ferrary. Dokáže točit zevnitř duše postav.
* LN Setkali jste se v Džibutsku s výhrůžkami? Přece jenom jste se stavěli proti zakořeněným pověrám a objektivem lidem „kradli duši“...
Obřízka je tam oficiálně zakázaná, ale pořád se děje. Vítali nás, protože jsme přivezli peníze a práci. Ale zároveň jsme byli běloši, kteří se odvážili kritizovat jejich rituály. Takže třeba při scéně na tržišti byli lidé okolo velmi agresivní a házeli na nás kameny.
* LN Jak jste se cítila, když Květu pouště na festivalu v Benátkách tleskali vestoje?
To se stalo víckrát a já na to nebyla vůbec připravená! V Benátkách to bylo poprvé, potila jsem se trémou. S Waris jsme se celé nervózní držely za ruce. Diváci plakali, ale přitom byli rádi, že se něco dozvěděli. Vstávali a ptali se, co můžou udělat. Říkaly jsme jim, ať nejdřív začnou měnit sebe sama a své okolí. Byla jsem třeba na velké projekci v Marakéši pro 1200 lidí, většinou tradičních muslimů. Tleskali během projekce, například ve scéně, kde si Waris konečně sundá čádor. Všude žijí lidé, kteří si přejí změnu k lepšímu.
***
lidovky.cz
Trailer a fotografie najdete na
* www.lidovky.cz/kultura
