Kdy končí mládí? V jakém věku už se nesluší nosit krátké sukně? Kdy se má přestat se sexem? Jaká smrt je „předčasná“? Brněnská socioložka v neobvyklém výzkumu zjišťovala pravidla české společnosti.
Když se Ema přistěhovala do nového města, nebylo pro ni lehké se s cizím prostředím sžít. A tak byla ráda, když se seznámila se Zorou. Brzy se z nich staly přítelkyně. Obvykle spolu trávily čas až do oběda a postupně se mezi nimi vyvinul vztah, který se zdál překonat všechny překážky. Jednoho dne však Zora Emě oznámila, že se s ní již nebude dál stýkat a ukončuje jejich přátelství. Emě se zhroutil svět. Důvod byl tvrdý a jasný: Zora půjde po prázdninách do školy a Ema je ve svých čtyřech letech pro ni moc malá.
Tento příběh, který na jedné party vyprávěla Emina maminka, se skutečně stal. A pravděpodobně ne jednou. Na věkových hranicích totiž záleží.
V české legislativě bychom věkových pravidel našli minimálně čtyřicet: definují věk, jímž pro nás končí některý zákaz, nebo je nám naopak něco nového dovoleno (asi deset se jich vztahuje k hranici 18 let). Vedle toho existují věková pravidla nepsaná, neméně silná a precizní – jak může ostatně potvrdit každý, kdo se například snažil v 55 letech najít novou práci. „Pouze nemnoho výzkumníků položilo lidem přímé otázky,“ napsala americká sociální antropoložka Christine L. Fryová, „o tom, jak přemýšlejí, používají a zažívají věk.“ V České republice jsme se o to pokusili ve dvou výzkumech; některé výsledky překvapily i nás – samotné autory.
Dnes žádné dárky, prosím Čtyři procenta Čechů neslaví vůbec narozeniny; 14 procent jen nerado a 21 procent nemá k tomuto rituálu vyhraněný postoj (viz tabulka na následující straně Jak rádi slavíte své narozeniny?; průzkum Masarykovy univerzity „Stárnutí, věk a diskriminace“ provedla předloni u 1810 respondentů od 18 do 80 let agentura GfK).
Právě v čase narozenin si uvědomujeme věk nejsilněji. Otázka zněla, jak je mají lidé rádi, pokud odhlédnou od případných starostí s přípravou. V odpovědích nebyl mezi muži a ženami téměř žádný rozdíl, zato hrál významnou roli věk. Čtyřikrát více seniorů než juniorů slaví nerado, sedmkrát víc je dokonce neslaví vůbec. Možná vnímají rituál podobně jako slavná americká feministka Betty Friedanová (zemřela v roce 2006 v den svých pětaosmdesátin): „Když mi moji přátelé připravili jako překvapení narozeninový večírek, mohla bych je zabít všechny. Jejich přípitky mi zněly nepřátelsky – s tím, jak trvali na tom, abych veřejně uznala, že jsem došla k šedesátce, jak mne tím vystrnaďovali ze života, mimo soutěž. Profesně, politicky, sexuálně. A distancovali ode mne svá padesáti-, čtyřiceti-, třicetiletá já.“
Většina Čechů nicméně narozeniny slaví s chutí (36 procent docela rádo, 26 procent velmi rádo), a to i téměř polovina seniorů. Ukazuje se, že obliba vlastních narozeninových oslav souvisí s obecnou schopností zvládat vlastní stárnutí a hledět s optimismem na to, co přinese zítřejší den.
Mládí končí ve 34 letech. Říkají mladí Je možné definovat mládí a stáří věkem? Téměř polovina Čechů v našem průzkumu souhlasí a v průměru vidí konec mládí v 41,1 roku a začátek stáří v 64,4 roku.
Tady však velmi záleží na tom, které věkové kategorie se ptáme. Dotázaní do třiceti let – kteří sami sebe prakticky unisono označují za „mladé“ a se svým věkem mají nejmenší problém – situují konec mládí zhruba do 34 let. Pak následuje střední věk a od 58 let podle nich začíná stáří.
S postupujícím věkem se pohled mění. Jakmile dotázaní překročili padesátku, hranici mládí zpětně vidí po čtyřicítce. Sedmdesátníci míní, že mládí trvá až do 47 let. Podstatně větší shoda byla ohledně stáří. Asi polovina respondentů souhlasí s běžně užívanou statistickou definicí, tedy mezi 60 a 65 lety. Ovšem s rozdílem mezi pohlavími: podle dotazovaných začíná stáří u žen krátce po šedesátce, zatímco u mužů až před pětašedesátými narozeninami.
Nejsem starý. Je to vyšší střední věk Dotázaní se v průměru cítili o čtyři roky mladší, než byl jejich fyzický věk. Nejvýrazněji mladší třicátníci, kteří se podle svých slov cítili mladší až o 20 % svého věku, tedy o šest až sedm let.
V této věkové dekádě se však už významná část – čtvrtina – sama označuje za „střední věk“. U čtyřicátníků a padesátníků už pocit „středního věku“ převládá.
Po hranici 60 let se poprvé výrazněji objevují sebeoznačení „vyšší střední věk“ a „starší“. I mezi sedmdesátníky se však pouze 38 procent identifikuje jako „staří“ (viz graf na následující straně Jste mladí, nebo staří?).
Tuzemské výsledky nejsou výjimečné. Například německá Berlin Aging Study z roku 1996, která se věnovala lidem ve věku od 70 do 103 let, zjistila, že respondenti se cítili v průměru o 12 let mladší, než byl jejich chronologický věk. V americkém výzkumu publikovaném v roce 1984 se pouze 20 procent dotázaných šedesátníků označilo za „staré“ (old) a tuto nálepku odmítla i třetina dotázaných osmdesátníků (označili se za „střední věk“, middleaged).
Britský psycholog Hamilton Bertie „Tony“ Gibson, který se dožil 86 let, o svém životním pocitu říkal: „Nyní v půli mezi osmdesátkou a devadesátkou – když budu mluvit sám za sebe – se necítím „mladý v srdci“ nebo „mladý na duchu“ (ať už tyto fráze znamenají cokoliv). Jsem v pokušení říct, že se cítím,bezvěku‘..., ale ani to není úplně přesné. Spíš přiznám, že se v srdci i na duchu cítím,starý‘ – a proč bych neměl?“ Jako mladší, než by odpovídalo jejich fyzickému věku, se v kategorii nad 60 let cítí spíše ti, kdo jsou ještě zaměstnáni, než starobní důchodci a výrazně více ti, kdo žijí v manželství (nebo vůbec s jakýmkoli partnerem), než ovdovělí.
Z předchozího by mohlo vyplývat, že věk je velmi důležitou charakteristikou starého člověka; když jsme se však respondentů ptali na definiční charakteristiky stáří znovu, tentokrát v rámci ostatních možností, umístil se věk až na třetím místě – s velkým odstupem za špatným zdravotním stavem a neschopností se o sebe postarat.
Když jsme se na podobné charakteristiky ptali v roce 2001, na prvních třech místech se jako nejdůležitější definiční znaky stáří umístily fyzický stav (75 procent), věk (56 procent) a ztráta duševní svěžesti (54 procent).
Nevěsta má být vždy mladší...
Jako ideální věk pro svatbu ženy byla v průměru uváděna hranice 25 let, u mužů 28,5 roku.
Velká většina Čechů (70–80 procent) se shoduje, že existuje určitý ideální nebo nejpozdější věk pro takové události jako svatba, první děti, začátek a vrchol kariéry. V průměru jsou tyto uváděné věky vždy nižší
Pokračování na straně 22 Dokončení ze strany 21
pro ženy než pro muže; v časování důležitých životních předělů mají muži pokaždé o něco větší „okénko příležitosti“. (Viz tabulka Kdy je nejvyšší čas?)
Mladší nevěsta je nadále pravidlem, kdežto mladší ženich výjimkou. S názorem, že by měl být ženich starší, souhlasilo 72 procent našeho souboru. (Ve velkém odstupu – s necelými 17 procenty – následoval názor, že manželé by měli být stejně staří; to si myslela například čtvrtina osob do 30 let.)
Nejpozději by se podle průzkumu měla žena vdát do 30,5 roku, muž do 34,6 let. Je zajímavé, že ideální věk pro první dítě byl uváděn prakticky stejný jako pro svatbu – obě tyto události jsou v představách české veřejnosti stále silně provázány.
...a v 37 má mít i poslední dítě Situaci, kdy „někomu dávali najevo, že by už ve svém věku měl být ženatý či vdaná“, zažilo osobně 8 procent respondentů (například desetina dotázaných do 30 let).
Dalších 21 procent to zažilo u svých známých či příbuzných. Ostatní to znají pouze z doslechu nebo vůbec.
Z průzkumu vyplynula i hranice, kdy by lidé měli mít první dítě (ženy do 29 let, muži do 34 let). Poslední dítě by podle dotázaných měly ženy mít v necelých 37 letech, muži v necelých 42 letech.
S narůstajícím věkem dotázané ženy častěji souhlasily s tvrzením, že důvodem bezdětnosti u mladých žen je sobeckost (souhlasí 22 procent žen ve věku 18 až 29 let, 32 procent žen ve středním věku a 42 procent starších žen). Naše data nám bohužel neřeknou, zda ze starších žen hovoří žitá zkušenost, nebo zda se změnil pohled společnosti na bezdětnost.
Z pohledu respondentů by žena měla ideálně dosáhnout vrcholu pracovní kariéry v průměru o téměř dva a půl roku dříve než muž, a to ve 40 letech. Naopak krajní věkové hranice v oblasti zaměstnání jsou – v pohledu dotazovaných – pro obě pohlaví téměř shodné. Od žen i mužů se očekává, že ideálně odejdou do důchodu společně v necelých šedesáti letech.
Cože, ve vašem věku?!
V průzkumu jsme zkusmo předložili několik výroků inspirovaných věkovými stereotypy, například „stáří je období bez sexu“. Máme přitom za to, že jde o stereotyp falešný. Mezi našimi 60-80letými respondenty
Odkdy už neslavíte narozeniny?
měl ale silnou (20 procent) či „rozhodně“ silnou (9 procent) podporu.
Neočekávaně silná byla i podpora tvrzení, že politici by neměli mít více než 60 let – souhlasila s ním o něco více než polovina zkoumaného vzorku, a to ze všech věkových kategorií. Takové pojetí je přitom typickým příkladem věkové diskriminace (viz tabulka To se nehodí).
Dotaz na ukončení sexuálního života byl výjimečný v tom, že jsme u něj získali odpovědi pouze od poloviny respondentů (u jiných odpovídalo 70-80 procent). Zda jde o ukázku jejich velmi liberálního přístupu, nebo naopak konzervativní ostýchavosti, neumíme rozhodnout.
Ale druhá polovina dotázaných byla v určování ideálního věku velmi přesná: u žen by měl sexuální život končit v necelých 66 letech, u mužů v necelých 69 letech. Toto ohraničení se potvrdilo u 30 procent respondentů, kteří souhlasili s tím, že „jakékoliv sexuální aktivity u lidí po sedmdesátce už odporují dobrému vkusu“.
Předčasná smrt a dobrá smrt Představte si, že čtete novinovou zprávu o smrti nějakého člověka. Do jakého věku byste považovali smrt tohoto člověka za předčasnou? Drtivá většina Čechů se v průměru dobrala k hranici 55,8 let.
Kolegové z Velké Británie uvádějí, že v britské kultuře je jako předčasná a tragická vnímána smrt zhruba do věku 65 let a za dobrý konec nebo dokonce požehnanou úlevu se považuje úmrtí kolem 90 let.
Průměrný věk, jakého by se chtěli sami naši respondenti dožít, je 82,4 roku (nejčastěji uváděných bylo 80 let). V celém souboru platí, že muži jsou o něco optimističtější než ženy, neboť si přejí dalších 34,6 let života; ženy o dva roky méně.
V nejstarší sledované věkové skupině mužů (75 – 80 let) je přání dožít se ještě alespoň 12,6 roku značně nad statistickou pravděpodobností, jakou jim dávají úmrtnostní tabulky (7,6 let). U starších žen bylo očekávání realističtější, přání se lišilo od statistické naděje jen o 1,9 roku.
V těchto závěrech je obsažen implicitní předpoklad, že smrt lze očekávat, či dokonce akceptovat kdykoliv po začátku stáří, tedy ve věku od padesáti či šedesáti let. Toto úzké – a statistikou podpořené – spojení mezi smrtí a stářím je paradoxní součástí triumfu moderní humanity, která odstranila velký podíl příčin smrti v mladším věku, a významně tak přispěla prodloužení naděje na dožití, dlouhověkosti a v konečném důsledku i k demografickému stárnutí společností. Na druhou stranu se toto spojení negativně podepisuje na image stáří a stárnutí, a to právě v (post)moderních společnostech, ve kterých jsou podíly seniorů v trvalém bezprecedentním nárůstu.
Stáří však není bubák. Vždyť život není nic jiného než stárnutí.
Graf
Jak rádi slavíte své narozeniny?
velmi rád
docela rád
ani rád, ani nerad
docela nerad
velmi nerad
vůbec neslavím
18–29 let 30–59 let
54 % 24 %
31 % 39 %
10% 21%
3% 8%
2% 5%
1% 3%
60–80 let
13 %
34 %
25%
12%
8%
7%
Kdy je nejvyšší čas?
V kolika letech nejpozději...
u ženy u muže
... mít svatbu 30,5 34,6
... mít první dítě 29,1 33,6
... mít poslední dítě 36,6 41,9
... skončit studium
a začít pracovat 25,2 25,9
... být na vrcholu kariéry 42,2 44,8
... skončit se sexem 67,0 69,9
... odejít do důchodu 58,2 61,4
Když mi přátelé připravili narozeninový večírek jako překvapení, zabila bych je všechny. Jak trvali na tom, abych veřejně uznala, že jsem došla k šedesátce...
Ve vašem věku neslušné
(souhlas dle věku v procentech)
Pokud je obětí dopravní nehody senior, má zpráva 22 slov. Pokud je obětí dítě, je zprávě věnováno 330 slov. Pokud je pachatelem trestného činu senior, je tak i náležitě označen.
Média a stáří
Kolik slov má zpráva, když je obětí senior
První hloubková analýza českého mediálního zpravodajství, která zkoumala texty z pohledu věku a stáří, vyšla před čtyřmi lety (Vidovićová - Sedláková, 2005). Analyzovaly jsme tehdy sdělení za rok 2004 v hlavních zpravodajských relacích televizí ČT1, Nova a Prima a v pěti největších celostátních denících (MF Dnes, Právo, Lidové noviny, Hospodářské noviny a Blesk). Výběr byl vytvořen ze sdělení obsahující slova jako třeba senior, důchodce, dědeček. Mezi hlavní závěry patří:
- deníky (i zpravodajské relace televizí) se vzájemně velmi liší co do podílu sdělení obsahujících klíčová slova, téma bylo nejčastěji zastoupeno v MF Dnes (72 %), následováno s velkým odstupem deníkem Blesk (13 % všech sledovaných sdělení);
- ve sděleních tištěných médií naprosto dominovala témata ekonomická (důchody 34 %) a kriminalita (28 %); v televizích byly nejčastější příspěvky tematizující kriminalitu (38 %), politickou ekonomii (27 %) a tragédie (12 %); naproti tomu témata jako zdravotnictví, sociální politika či kultura byla zcela okrajová;
- věk hraje velkou roli ve způsobech, jak se o určitých událostech referuje. Pokud je obětí dopravní nehody senior, má zpráva 22 slov, pokud je obětí dítě, je zprávě věnováno 330 slov. Pokud je pachatelem nějakého trestného činu (například dopravní nehody) senior, je tak i náležitě označen, zejména připojenou informací o věku.
- sdělení o věku jsou v takových případech často zdvojena, třeba „osmašedesátiletá důchodkyně“, „pětašedesátiletý ekonom v penzi“. Věk (či slovní označení – například „důchodce“) je ve sděleních nezřídka uváděn, i když nemá přímou spojitost s událostí, o které se pojednává, a nepřináší k ní žádnou novou informaci.
- infotainment („zprábava“) aneb kombinace zpravodajského a zábavného stylu sdělování informací byl v analyzovaných sděleních přítomen hned několika způsoby: volbou bulvárních témat (událost by se patrně nestala zprávou, kdyby jejím aktérem nebyl senior), volbou bulvárních titulků (například Blesk: „Zabil babičku. Pomočila se!“), volbou bulvárního jazyka (TV Nova: „krvavý fantom a postrach důchodců“).
- sdělení jsou plná latentních obsahů stavějících na stereotypech typu stáří jako období bez programu, bez zdraví, bez peněz a bez sexu;
- je-li prezentován nějaký aktivní senior (zřídkakdy seniorka) a jeho schopnosti, tak jedině jako rarita, jako něco neobvyklého;
- v těchto praktikách se tzv. bulvární a seriózní média de facto neliší.
O autorovi| LUCIE VIDOVIĆOVÁ Autorka (* 1977) přednáší sociologii a pracuje v Institutu pro výzkum reprodukce a integrace společnosti na Fakultě sociálních studií MU.
Text vychází z její dizertační práce.
