Aby člověk uspěl na burze, stačí být asi tak chytrý jako šimpanz. Ukázal to experiment, který ukončil minulý týden ruský ekonomický časopis Finans. Cirkusová opička Lukeria před rokem náhodně vybrala akcie, do kterých „investovala“. Když redaktoři Finansu počítali výnos z jejích akcií, byl vyšší než výnos většiny investičních fondů. Dokázalo ji překonat jen 18 z 312 fondů. Veš stejném duchu dopadl před několika lety podobný experiment v USA i v Česku.
Co z toho plyne? Podle některých odborníků experimenty potvrzují, že nelze být chytřejší než „trh“ cenných papírů. Dlouhodobě a v průměru je jedno, jestli investuje idiot, génius, nebo opice. Všichni vydělají zhruba stejně. Proč? Většina ekonomů se donedávna odvolávala na takzvanou teorii efektivních trhů. Podle nejobvyklejší verze této teorie jsou v cenách akcií už zabudovány všechny dostupné informace a předpoklady, ať již jde o výsledky firem, nebo předpokládané chování jejich konkurentů. Lidé se chovají racionálně, na nové informace reagují velmi rychle nákupem či prodejem akcií, a tím ovlivňují jejich ceny. Nikdo tak nemůže dlouhodobě v průměru vybrat „lepší“ akcie. Tedy pokud nemá informace, ke kterým ostatní nemají přístup, či s ním ostatní hráči na trhu nezacházejí jinak než s normálním akcionářem. Co to má společného s finanční krizí? Podle části ekonomů finanční krize ukázala, že právě tahle teorie nefunguje. Je to vidět na tom, že bankéři a spekulanti nebyli schopni odhadnout, že cenné papíry spojené s hypotékami jsou nadhodnocené a přichází recese.
Navíc teorie efektivních trhů zaslepila bankéře i politiky natolik, že se vůbec nevěnovali možným rizikům finančního systému. Prostě spoléhali na to, že podle teorie měly ceny čehokoliv na burze samy o sobě odrážet správnou hodnotu akcií či cenných papírů. Bylo zbytečné cokoliv regulovat a naopak stávající omezení rušili. Pak přišla krize a ukázalo se, že i nálada investorů hraje svoji roli. Že ceny nejsou správné a že neodrážejí skutečné informace o hodnotě věcí. O racionálnosti trhů se začalo pochybovat. Hypotéza se rázem spolu s chamtivými bankéři ocitla na lavici obžalovaných z finanční krize. Do módy se dostaly teorie o neracionálním chování lidí a o nutnosti regulovat neefektivní trhy. Ale pořád je tu ta opice, jejíž chování jaksi potvrzuje původní teorii.
Háček je v tom, že teorie efektivních trhů neříká, že ceny nějakých papírů jsou podložené něčím hmotným a že se nikdy nezřítí. Tvrdí jen to, že ceny v průměru správně ukazují ziskovost akcií a racionální snahu lidí vydělat. Lidé se přitom orientují podle cen. A cenami, prostřednictvím peněz a úroků, bez ohledu na realitu, může manipulovat centrální banka. Pokud vypouští do oběhu příliš mnoho peněz, je pro podniky levné si půjčovat, a tak se mnohé projekty zdají ziskové, půjčky na byt výhodné a ceny nemovitostí rostou.
Podle teorie efektivních trhů se to odrazí i v ceně hypotečních úvěrů či akcií. „Trh“ letí nahoru. Samozřejmě se jednou zjistí, že peněz je moc, úroky půjdou nahoru a hodnota části investic dolů. Jenže dokonce i když investor ví, že bublina vytvořená centrální bankou jednou praskne, je pro něj dočasně výhodné „jít s trhem“. Pokud by totiž neinvestoval do papírů, které letí nahoru, přestože ví, že třeba za dva roky zase spadnou, prodělá.
Někdy je jednoduše výhodné chovat se jako opice a jít s davem, i když míří špatným směrem. Nemohou za to ale ani opice, ani investoři, ani teorie. Problém je v centrální bace. Pro politiky je ale vždy snazší regulovat chování investorů než omezit produkci vlastního stroje na peníze.
O autorovi| Marek Hudema, redaktor LN
