LN: Právě dnes (v sobotu – pozn. red.) si připomínáme 50 let, které uplynuly od úmrtí Jana Palacha. Reflektuje Národní muzeum tuhle historickou osobnost?
Budujeme památník Jana Palacha ve Všetatech. Památník bude přímo v domě, kde žil. Palachova matka stavbu někdy v 70. letech prodala, za pozdějších majitelů dům zchátral. Před několika lety politici přemýšleli, co s ním dál. Tehdejší ministr kultury Daniel Herman se proto obrátil na Národní muzeum.
LN: Jak bude Palachův památník vypadat?
Je to obyčejný domek, postavený zhruba počátkem 20. století. Nechtěli jsme, aby v něm byla pouhá sbírka předmětů spojená s „živou pochodní“. Namísto toho cílíme na prožitek návštěvníků. Pan architekt Miroslav Cikán, který vyhrál soutěž na realizaci, dům protíná „hranou zla“. Je to ocelový objekt, který má symbolizovat drtivou sílu, jež celou Palachovu rodinu zasáhla. Uvnitř proto není klasická muzejní expozice, jde spíše o soulad umění, světla, emocí. Člověka by to mělo vést k zamyšlení nad fenoménem sebeupálení.
LN: Součástí domu je i zahrada. S ní máte také nějaké plány?
Měníme ji v meditační prostor, což souvisí s tím, co už jsem řekl. Návštěvník, který v domě nasaje informace a emoční zážitky, má mít místo, kde je zpracuje. Otázka sebeupálení, nejvyšší oběti za ideál svobody, pro někoho abstraktní, je složitá. Zahrada poslouží jako místo pro tichou meditaci, kde si lidé budou moci popřemýšlet o tom, co v domě viděli, zažili.
LN: Jan Palach se upálil přímo před historickou budovou Národního muzea. Máte k jeho činu nějakou speciální výstavu?
Nemáme. Pouze jsme se přidali k dalším výstavním projektům jiných institucí, protože nám přišlo zbytečné tříštit síly a dělat několik různých výstav o Janu Palachovi. To ale neznamená, že je jeho oběť v areálu muzea zapomenuta. Naopak se nám v poslední době stal trochu osudným.
