Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Putinovský „expres“

Česko

TREND 2009

Ruské ambice

Spisovatel Jurij Borjev přirovnal dějiny SSSR k jedoucímu vlaku: Souprava řízená Leninem míří do světlé budoucnosti. Koleje končí, ale o sobotách jsou položeny nové. To už vlak řídil Stalin. Trať znovu končila a Stalin přikázal postřílet polovinu průvodčích i cestujících. Když koleje opět skončily, přikázal Chruščov položit před lokomotivu ty, po kterých vlak přijel. Za Brežněva se už jen zatáhly záclonky na oknech a kolébalo se vagony.

Metafora pokračuje: Gorbačov cestujícím dovolil koukat ven a nechal je i vystoupit. Když zjistili, že vlak trčí ve stepi, třetina pasažerů odešla. V noci za strojvůdce vybrali Jelcina, podařilo se vlak dotlačit do stanice a ukázalo se, že důkladná oprava není nutná. Nabralo se palivo a vlak pokračoval po staré trati. S výjimkou pár kupé první třídy nefungovalo topení ani světlo a netekla voda.

Jelcin odmítl adaptaci tratí na evropský „rozchod“, řízení převzal Putin a na rovném úseku vlak zrychlil. Mašinfíra zjistil, že veze cisterny plné ropy, a vyměnil je za novou lokomotivu a pár luxusních vagonů. Za nablýskaným čelem vlaku se kodrcaly vozy třetí třídy, ale protože lokomotiva na neopravovaných tratích nemohla jet na plný výkon a venku bylo pěkně, nikdo si (moc) nestěžoval. Zdá se, že příjemná projížďka bude pokračovat „na věčné časy“, vždyť se jede po nejdelší trati světa. Prudké stoupání do Gruzie vlak zdolal s přehledem.

Cestující se dnes spokojeně vezou, ale venku se stmívá. Stabilita, kontinuita a ekonomický růst, to byla mantra putinovského Ruska. Zázračně rostly příjmy, HDP, obchod a státní devizové rezervy, zároveň klesala nezaměstnanost a inflace. Zdá se však, že velmocenskoemancipační akce proti Gruzii byla nevhodně načasována.

Již teď je jisté, že rozpočet pro příští rok nebude vyrovnaný, protože byl konstruován na jinou cenu ropy; negativa demografického propadu začala být umocňována růstem nezaměstnanosti; nedostává se kapitálu a nejspíš dojde k propadu exportu. Rusko se po osmi letech opět dostalo do situace, s níž samo nemůže nic zásadního udělat. Rýsující se diskontinuita hospodářského vývoje bude představovat hlavní zkoušku „postputinovského“ Ruska, což téměř s jistotou povede k dalšímu upozadění demokracie.

O autorovi| Michael Romancov, Metropolitní univerzita

Autor: