16. září 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Noviny

PEKÁRKOVÁ: R. I. P., brčko s harmonikou

Jednorázové brčko s ‚harmonikou‘. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jednorázové brčko s ‚harmonikou‘. | foto: archiv

Ne, opravdu nehodlám hudrovat na téma, že nám ekoteroristi nepovolí už ani plastové šťourátko do uší. Budu se radostně šťourat v uších špejlí z toho nejudržitelnějšího bambusu, na obou koncích s chomáčky udržitelné vaty.

Budu si chodit čepovat šampon do bezobalových obchodů, jakmile bude nějaký tak blízko, abych cestováním nezatížila atmosféru o větší množství oxidu uhličitého, než kolik ho ušetřím. Budu i nadále nekupovat balenou vodu a šetřit si tu jednu půllitrovou lahvičku, ve které s sebou nosím kohoutkovou pro případ žízně. Nakupovat chodím už sedm let s tou samou látkovou taškou. Snažím se zkrátka žít ekologicky – a hodlám v tom pokračovat. Dokážu se vzdát téměř čehokoli, když je to plastikové. Dělá mi to dobře na duši.

Ale brček, těch ohýbacích proužkovaných brček, co mají u jednoho konce takovou jakoby harmoniku, kterou můžete natahovat a stlačovat, co srdce ráčí, těch je mi fakt líto. Ano, já vím, i ta jsou z plastu a zamořují prostředí. Ale pro mě už několik desítek let představují symbol kapitalismu, který není dokonalý, ale dokáže leccos, a – málo platné – symbol svobody.

Poprvé jsem je potkala, když jsem se v roce 1985 proplížila přes jugoslávskou hranici do Itálie a ocitla se v Benátkách. Chodníky byly poseté divnými fleky, jaké jsem nikdy předtím neviděla. Dlouho trvalo, než jsem pochopila, že jsou to rozšlapané žvýkačky. A na náměstí San Marco seděli turisté u stolků v restauracích a snad každý cosi popíjel tímhle úžasným brčkem. Jedno jsem vytáhla z odpadkového koše, umyla si ho ve fontánce a rozhodla se, že si ho nechám navždycky. Tak mě fascinovalo.

Možná za tím bylo oslnění bohatstvím světa, který si může dovolit zapíchnout takhle důmyslnou věc do každé skleničky s drinkem a bez jediného povzdechu ji potom vyhodit. Možná naivita děvčete, které poprvé v životě vystrčilo paty zpoza železné opony, bylo opilé ze svobody a ochotné se zamilovat do toho prvního, co nebo koho vidělo. Ještě dobře, že nápor mých citů odnesla brčka a ne ženatý gondoliér.

Brčka s harmonikou už se nevyrábějí. Když jsem se včera praštila přes kapsu a koupila si v jednom obchodním řetězci ledovou kávu, polská baristka (tak si tam říkají a znamená to, že vystudovali přípravu kávy) do drinku v biologicky nerozložitelném plastovém kelímku zakrytém biologicky nerozložitelným plastovým víčkem zapíchla brčko z papundeklu, které se biologicky rozkládalo před očima.

A vysvětlila mi: „Tahle jsou jediná, jaká dnes seženete. Kvůli odpadu.“

Premium

Výrazný nos, vzdělání sestry. Proto si Gott vybral Ivanu, říká novinářka

Karel mi křtil knížku o Heleně Vondráčkové a můj synovec Jonáš se tam... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Profesní vztah je pojil pětadvacet let, ona ho však osobně poznala už jako holčička. Navzdory všem turbulencím, které...

Krampol o Belmondovi: Když on točil Zvíře, já hrál traktoristu

Z knihy Belmondo o Belmondovi | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Přes třicet let promlouvá na české diváky božský Bébel, jak Jean-Paul Belmondovi v rodné Francii přezdívají, hlasem...

Premium

Sex je snadno dostupný, ale nevěra ještě není důvod k rozchodu

Psychoterapeut Jan Vojtko | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Tolerance je podle něj jen povýšenecký postoj k druhému a vytváří korupční prostředí, proto do partnerských ani jiných...

Další pochybení pardubické nemocnice. Novorozenci nepodali včas léky
Další pochybení pardubické nemocnice. Novorozenci nepodali včas léky

Nemocnice v Pardubicích čelí dalšímu obvinění. Při porodu novorozence tamní personál včas neodhalil problém, který bylo možné vyřešit medikací. Dítě bude mít doživotní následky.