Budu si chodit čepovat šampon do bezobalových obchodů, jakmile bude nějaký tak blízko, abych cestováním nezatížila atmosféru o větší množství oxidu uhličitého, než kolik ho ušetřím. Budu i nadále nekupovat balenou vodu a šetřit si tu jednu půllitrovou lahvičku, ve které s sebou nosím kohoutkovou pro případ žízně. Nakupovat chodím už sedm let s tou samou látkovou taškou. Snažím se zkrátka žít ekologicky – a hodlám v tom pokračovat. Dokážu se vzdát téměř čehokoli, když je to plastikové. Dělá mi to dobře na duši.
Nejstarší brčko bylo ze zlata. Plastovým odzvonilo, čeká nás budoucnost s kovovými |
Ale brček, těch ohýbacích proužkovaných brček, co mají u jednoho konce takovou jakoby harmoniku, kterou můžete natahovat a stlačovat, co srdce ráčí, těch je mi fakt líto. Ano, já vím, i ta jsou z plastu a zamořují prostředí. Ale pro mě už několik desítek let představují symbol kapitalismu, který není dokonalý, ale dokáže leccos, a – málo platné – symbol svobody.
Poprvé jsem je potkala, když jsem se v roce 1985 proplížila přes jugoslávskou hranici do Itálie a ocitla se v Benátkách. Chodníky byly poseté divnými fleky, jaké jsem nikdy předtím neviděla. Dlouho trvalo, než jsem pochopila, že jsou to rozšlapané žvýkačky. A na náměstí San Marco seděli turisté u stolků v restauracích a snad každý cosi popíjel tímhle úžasným brčkem. Jedno jsem vytáhla z odpadkového koše, umyla si ho ve fontánce a rozhodla se, že si ho nechám navždycky. Tak mě fascinovalo.
Možná za tím bylo oslnění bohatstvím světa, který si může dovolit zapíchnout takhle důmyslnou věc do každé skleničky s drinkem a bez jediného povzdechu ji potom vyhodit. Možná naivita děvčete, které poprvé v životě vystrčilo paty zpoza železné opony, bylo opilé ze svobody a ochotné se zamilovat do toho prvního, co nebo koho vidělo. Ještě dobře, že nápor mých citů odnesla brčka a ne ženatý gondoliér.
Soumrak vatových tyčinek. Z čeho se budou vyrábět v budoucnu? |
Brčka s harmonikou už se nevyrábějí. Když jsem se včera praštila přes kapsu a koupila si v jednom obchodním řetězci ledovou kávu, polská baristka (tak si tam říkají a znamená to, že vystudovali přípravu kávy) do drinku v biologicky nerozložitelném plastovém kelímku zakrytém biologicky nerozložitelným plastovým víčkem zapíchla brčko z papundeklu, které se biologicky rozkládalo před očima.
A vysvětlila mi: „Tahle jsou jediná, jaká dnes seženete. Kvůli odpadu.“
