VĚDNOHUBKY
Co nás čeká ve světě vědy v roce 2010? Astrofyzik Jiří Grygar nám na tento dotaz odpověděl bonmotem arménského kolegy Viktora Ambarcumjana: „Nejvýznamnější objevy nelze předvídat. Kdybychom je totiž předpověděli, pak by to nebyly příliš velké objevy.“ Přesto můžeme upozornit alespoň na několik událostí, které se značnou pravděpodobností předpovědět lze. První z nich je odchod raketoplánů do důchodu. Stroje, které létají na oběžnou dráhu kolem Země od roku 1982, čeká posledních pět letů k Mezinárodní kosmické stanici (i když se uvažuje ještě o šestém, který by se nejspíš odehrál až napřesrok).
Vkaždém případě stojí NASA na rozcestí. Jiný dopravní prostředek pro vynášení lidí do kosmu Američané nemají, takže několik let se musejí spoléhat jen na ruské Sojuzy. V letošním roce má Bílý dům rozhodnout, zda se v dalších letech soustředí na oběžnou dráhu, nebo se bude držet cíle, který v roce 2004 vytyčil George Bush: návrat na Měsíc a cesta na Mars. Nebo zda upřednostní pilotovaný výzkum asteroidů, marsovských měsíců a dalších zajímavých míst. Na všechno peníze nebudou. Zatím to vypadá, že vynášení nákladů a možná i lidí na nízkou oběžnou dráhu by NASA v příštích letech mohla přenechat komerčním firmám. Tím by si uvolnila ruce pro ambicióznější plány.
Pohled lidstva na život v oceánech se letos jednou provždy změní, tvrdí časopis The Economist ve svém přehledu očekávaných vědeckých událostí. V říjnu mají být zveřejněny výsledky desetiletého projektu Sčítání mořského života (Census of Marine Life), na němž se podílí 2000 vědců z 82 zemí. Výzkumníci mapovali výskyt živočichů od pobřežních vod po hluboké příkopy, nevynechali ani polární oblasti. Do akce zapojili nejmodernější technologie – například ryby označené mikročipy a senzory pro jejich detekci rozmístěné od Aljašky po Kalifornii umožnily sledovat 2500 kilometrů dlouhé putování lososů. Nový druh sonaru pro změnu dokáže skenovat šelfová moře milionkrát rychleji než ten klasický, což výrazně usnadňuje sledování pohybu rybích hejn.
Součástí projektu je ale také studium dokladů o tom, jaké ryby se v mořích vyskytovaly dřív a v jakém množství, takže se vědci začetli do deníků velrybářů, do ceníků na jídelních lístcích přímořských restaurací a do výsledků soutěže floridských rybářů. Dá se předpokládat, že projekt na jedné straně odhalí nečekanou rozmanitost mořského života, na straně druhé ale mohou výsledky přinést i varování před nadměrným rybolovem.
Co všechno máme společného s neandertálci a čím se od nich naopak lišíme? Křížil se s námi někdy tento vyhynulý příbuzný? Odpověď na tyto otázky má přinést probíhající čtení genů neandertálce. Genetici k tomu využívají materiál izolovaný ze zachovalých kostí dvou žen, které žily před 38 tisíci lety v chorvatské jeskyni Vindija.
Tým Svante Pääba z Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku už začátkem loňského roku oznámil, že tři miliony písmen neandertálské dědičné informace nahrubo přečetl. V té době měli vědci k dispozici data o zhruba 60 procentech genomu. Z výsledků už tehdy vyplynulo, že se naši předci s neandertálci vývojově rozešli před 800 tisíci lety.
Čtení ale pokračuje a zpřesňuje se, úplné výsledky chtějí vědci zveřejnit letos. Dílčí analýzy neandertálské DNA z jiných vzorků už prozradily například to, že někteří zástupci tohoto druhu měli světlou pleť a zrzavé vlasy, že nedokázali rozeznávat hořkou chuť, nepili mléko a mohli mít celkem propracovanou řeč. Nyní odborníci doufají, že jim kompletní přečtení genomu prozradí řadu dalších podrobností o našich dávných příbuzných i jejich vztah k zástupcům našeho živočišného druhu.
***
NEPŘEHLÉDNĚTE
Příloha Věda&Výzkum o rozsahu čtyř tiskových stran vychází v Lidových novinách každé úterý.
O autorovi| Eva Vlčková, redaktorka LN
