11. ledna 2010 Lidovky.cz > Zprávy > Noviny

Spíše volná televizní Smyčka

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce

Česká televize včera uvedla premiéru televizního filmu Smyčka. Scénář napsal autor knižní předlohy Pavel Kohout. Kratší román Pavla Kohouta Smyčka, který vyšel před dvěma lety, je solidní ukázkou řemeslného zvládnutí žánru, který se u nás moc nepěstuje - politického thrilleru.

Těžko překonatelná výhoda Kohoutova psaní spočívá v tom, že určitý druh posedlosti prožil na vlastní kůži. Jeho téma literární splývá v nejednom ohledu s vlastním životem, což bývá poněkud pikantní: je to tak, že v druhé, moudré části života se předvádí, jak byla ta první pitomá a zaslepená. Někoho, a není jich málo, takový exhibicionismus irituje. Jiní jsou rádi u toho, zvědavi, jaký striptýz autor přichystá.

Román Smyčka je jakousi falešnou autobiografií, v níž je dovedeno dál, co by se mohlo stát, kdyby měl Pavel Kohout méně štěstí. On postavu svého, řekněme, blížence, nadšeného básníka revoluce, „rudého Máchu“ Jana Soukupa nechává podrobit mnohem tvrdším zkouškám, než jaké osud připravil jemu, ba nechává ho v těchto zkouškách ztroskotat. Dovedně přitom splétá kauzální příběhovou smyčku kolem svých postav i kolem hrdla čtenáře, pokud ten je ochoten hrát hru s ním. Jestli přijme žánr, který počítá s psychologickým zjednodušením a nemalou teatrální vypjatostí, tak čte s napětím. Pokud ne, odkládá knihu téměř znechucený.

Tato ambivalence je na Kohoutových knihách bonusem, pro který je například já čtu vždy se zájmem. Je to jakési kouzlo vystupující mezi řádky a v nich se ukrývající, což ale bývá do jiného média těžko přenositelné, ba v něm zaniká. Vychází na povrch spíš obsahová banalita, která je - nutně - v základech Kohoutových konstrukcí. To je, obávám se, právě případ televizního filmu Smyčka režiséra Viktora Polesného. Dobová atmosféra je v rámci televizního rozpočtu slušně vykreslená, muži ještě nosí klobouky a dobré obleky, což pomalu končí, sem tam projede nějaká tatrovka, ve které sedí agenti Státní bezpečnosti, což jsou nepříjemní chlapíci. Pro scény odehrávající se ve Vídni se našla mariánskolázeňská kolonáda, což je pěkným vyjádřením autorova vztahu ke svému druhému domovu - mimochodem to kontrastuje s obrazem téže Vídně ve filmu 3 sezóny v pekle, tam je Vídeň zchudlá, rozbitá, jako by se převalila fronta. Herecké výkony jsou standardně (někdo by řekl rutinně) dobré: Viktor Preiss se už delší dobu specializuje na intelektuály, což mu k potěše intelektuálů jde, zajímavý je Jaromír Hanzlík, netradičně jako mocný muž partaje, což zvládne i sobě navzdory, démonický je estébák Jan Novotný, jehož part je excelentní. Ondřej Kavan coby „rudý Mácha“ je trochu víc rozbředlý, než mu předepisuje role. Martina Preissová-Válková je nadějná.

Tedy: nic tam není špatně, jen toho mezi řádky moc není. Jede se rutinní metodou podle ustálených pravidel: sviňácká doba, morbidní komunismus, kráska v nesnázích, ušlechtilý masarykovec, naivní jeliman, nad tím srdcový filek, který hořce zapláče v závěru... Nic na tom není vlastně špatně, vše zhruba odpovídá historické povšechnosti a pravidlům žánru. Jen ta rutina z toho plynoucí je poněkud únavná.

Smyčka ČR, 2009

režie: Viktor Polesný vysíláno ČT 10. 1.

JIŘÍ PEŇÁS