V Česku jezdí více než sedm milionů aut, havarijně pojištěno je přitom jen zhruba každé páté. Jen v loňském roce přitom pojišťovny řešily více než 346 tisíc pojistných událostí z havarijního pojištění a průměrná škoda na jednu událost činila 30 000 korun.
„Při sjednávání pojištění by se klienti měli zajímat především o rozsah pojistné ochrany a asistenčních služeb, aby případné pojistné plnění pokrylo v dostatečné výši vzniklou škodu,“ nabádá Marcela Kotyrová, manažerka komunikace a vzdělávání České asociace pojišťoven. Rozsah pojistného plnění je totiž základním faktorem, který určuje, jak hluboko bude muset řidič sáhnout do kapsy v případě škodní události.
Ta přitom jednou ročně potká každé čtvrté havarijně pojištěné vozidlo a finanční náklady mohou být vysoké. Například průměrné vyplacené pojistné plnění na škody na vozidlech způsobené živelními katastrofami je 116 tisíc korun. Na jedno odcizené vozidlo vyplatily pojišťovny v průměru 250 tisíc korun. „Pokud nemá majitel vozu sjednané havarijní pojištění, pak finanční dopad škody nese sám,“ připomíná Kotyrová známou pravdu. O výši plnění rozhoduje likvidátor Připomeňme si, že havarijní pojištění funguje na systému spoluúčasti, kterou se majitel vozu podílí na vzniklé škodě. Nejnižší možná spoluúčast, kterou tuzemské pojišťovny nabízejí, je jedno procento. Nejčastěji si však řidiči vybírají pětiprocentní spoluúčast, při které klient musí zaplatit minimálně pět tisíc korun ze svého, a desetiprocentní spoluúčast, kde hranici řidičova „vkladu“ tvoří deset tisíc korun. Na trhu se však objevují i produkty, které nabízejí spoluúčast 20 procent a více. „Obecně platí, že čím nižší spoluúčast, tím vyšší pojistné,“ řekl Jan Žalčík, spolumajitel serveru zaměřeného na pojišťování vozidel Srovnávač.cz.
Klient se tak na hrazení škodní události podílí vždy, někdy však i přes uzavřené havarijní pojištění nese veškeré finanční náklady na opravu sám. „Může se stát, že vzniklá škoda nepřesahuje limit stanovený mírou spoluúčasti, a řidič pak od pojišťovny nedostane nic,“ upozorňuje Karel Hanáček, majitel jednoho pražského autoservisu. Hanáček popsal případ klienta, který měl uzavřenou havarijní pojistku s desetiprocentní spoluúčastí a minimálním limitem pro uhrazení škody deset tisíc. „Přišel ráno ke svému vozu a zjistil, že má rozbité okénko a zmizelo mu autorádio.“ Motoristovi tak vznikla škoda zhruba tři až čtyři tisíce za ukradené autorádio a dva tisíce za opravu okénka. I s prací automechanika celkové náklady nepřesáhly osm tisíc korun, a zůstaly tak pod limitem pro krytí z havarijního pojištění. O tom, jak velkou částku pojišťovna klientovi nakonec za opravu poškozeného vozu vyplatí, rozhoduje likvidátor pojišťovny spolu s technikem autoservisu. Podle zkušeností autoservisů si likvidátor přijde poničené auto prohlédnout v průměru do dvou dnů. Sepíše protokol a odhadne rozsah škody. „Všímá si například i výšky vzorku pneumatik a toho, zda je obutí vozu správné. Když například řidič bourá v zimě na letních pneumatikách, pojišťovny běžně plnění krátí,“ upozorňuje majitel autoservisu.
Úhrada buď podle faktury, nebo podle rozpočtu V některých případech, kdy autoservis po bližší prohlídce objeví poškození, které nebylo na první pohled patrné, je potřeba ještě jedna návštěva likvidátora. „Poté se stanoví celkový rozpočet opravy, který by autoservisem neměl být překročen o více než deset procent,“ řekl Hanáček. Po skončení opravy je faktura zaslána pojišťovně, která musí vyúčtování schválit a vydat takzvaný krycí dopis. S tím si zákazník může přijít vozidlo převzít a po doplacení spoluúčasti může odjet. Tato procedura může podle autoservisů trvat pět až deset dnů.
Druhou možností, jak u pojišťovny uplatnit škodu, je nechat si ji proplatit rozpočtem. „Úhrada rozpočtem je vhodná pro spotřebitele, kteří si dokážou zajistit relativně levnější opravu. Například v menším servisu,“ vysvětluje Jan Lener z konzultační firmy Broker Consulting. Podle něj v tomto případě existuje možnost, že řidiči z plnění pojišťovny i nějaké peníze zbudou, ale není to pravidlem. „Částka je totiž výrazně krácena – rozpočet rozhodně není velkorysý,“ dodává Lener.
***
Modelové příklady škodných událostí
Havárie
Opel Astra, rok výroby 2001 Roční pojistné: 4452 Kč (pojištěno od 2005) Poškozené díly: poškození pravé přední části, vyměněné díly (starší): kapota, světlo, nárazník, blatník, přední čelo
Pojistné plnění: 32 948 Kč Spoluúčast: 5 %
Krádež
Škoda Octavia, 1,9 TDI, rok výroby 2008 Majitel vozidlo zakoupil v roce 2009 za 360 000 korun Roční pojistné: 12 500 Kč V roce 2010 bylo vozidlo ukradeno, parkovalo na volně dostupném místě před domem Pojistné plnění: 310 000 korun Spoluúčast: 5 %
Vandalismus
Volkswagen Passat, rok výroby 2006 Roční pojistné: 15 588 Kč Majitelka našla vozidlo probodané ostrým předmětem, poškozeny byly všechny díly karoserie, většina z nich neopravitelně
Vyčíslená škoda: 185 452 Kč Pojistné plnění: 176 179 Kč Spoluúčast: 5 procent
Živelní událost
Renault Laguna, rok výroby 2004 Roční pojistné: 10 825 korun Vozidlo bylo zaplavené při místní povodni, voda dosáhla do poloviny dveří, v motoru jemná vrstva bahna
Náklady na vysušení a vyčištění: 230 000 korun
Pojistné plnění vyplaceno jako totální škoda ve výši 160 000 korun
Zdroj: ČAP a pojišťovny
