Následující srovnání činím s výslovným předznamenáním, že v něm nejde o žádnou mou konkrétní tchyni, minulou ani přítomnou. S tímto se tedy musím přiznat, že když britská vláda vyhlásila kolem souostroví Čagos největší mořskou rezervaci na světě, vyvolává to ve mně stejně smíšené pocity, jako kdybych viděl, jak se má tchyně v mém novém voze řítí z útesu.
Vytvoření ochranného pásma o rozloze 545 000 km2 kolem největšího živého korálového útvaru světa, Velké čagoské lavice, je na jednu stranu dobrá věc. Je to jeden z nejbohatších světových ekosystémů. Žije v něm 220 druhů korálů, polovina všech druhů korálů v Indickém oceánu, a více než tisíc druhů korálových ryb.
Na druhou stranu jsou motivy britské vlády silně podezřelé. V uplynulých deseti letech Británie vytvářela právní překážky návratu původních obyvatel na ostrovy. Tyto původní obyvatele, „Čagosany“, vyhnala z domova před čtyřiceti lety, aby poskytla Spojeným státům bezpečnou základnu uprostřed Indického oceánu.
Britské ministerstvo zahraničí trvá na tom, že tyto dva problémy spolu vůbec nesouvisejí: oni se jenom snaží chránit ryby. Ovšem odborný termín pro ty, kdo věří ministerstvu zahraničí, je „blázni“. Vzhledem k tomu, že v následujících měsících Evropský soud pro lidská práva rozhodne o protestu Čagosanů a pravděpodobně jim dá za pravdu, ministerstvo zahraničí pravděpodobně buduje další obrannou linii proti návratu Čagosanů.
Dva a půl tisíce lidí z Čagoských ostrovů bylo v letech 1967 až 1971 vyhnáno z domova, aby americké vojenské letectvo mohlo na hlavním ostrově Diego Garcia vybudovat strategickou základnu, kterou by nerušili nepohodlní domorodci. Většinu obyvatel vysadili bez prostředků 1900 kilometrů daleko na Mauritiu, který si stále na Čagoské ostrovy činí nárok, a ponechali je tam jejich osudu. V exilu někteří Čagosané získali vzdělání, pochopili, co se jim přihodilo, a začali se domáhat návratu. V roce 2000 britský soud prohlásil, že vyhnání bylo nezákonné, a nařídil britské vládě, aby umožnila ostrovanům vrátit se domů. Pak ovšem přišlo 11. září a Diego Garcia se znovu stal významnou americkou základnou. Spojené státy nadále nechtěly „z bezpečnostních důvodů“ původní obyvatele zpátky a britské ministerstvo zahraničí se vždy snaží Američanům vyhovět. (Pořád věří v takzvané „zvláštní vztahy“, třebaže když se o tom zmíníte ve Washingtonu, tváří se lidé nechápavě.) A tak britská vláda v roce 2004 vydala „nařízení v radě“, které brání ostrovanům v návratu z bezpečnostních důvodů.
Čagosané se obrátili k soudu a tři soudci vyššího soudu v roce 2006 rozhodli, že rozhodnutí v radě je nezákonné. Vláda se proti rozsudku odvolala, ale odvolací soud v roce 2007 shledal britskou vládu vinnou ze „zneužívání moci“ a nařídil jí, aby umožnila ostrovanům se vrátit.
A tak se vláda znovu odvolala a v roce 2008 odvolací komise Sněmovny lordů rozhodla, že vláda měla právo nedbat na přání ostrovanů. Uvedla, že bylo třeba dbát na širší zájmy než jen na zájmy ostrovanů: vláda měla právo dbát na zájem svého spojence, Spojených států - což nás přivádí k jádru celé záležitosti. Ministerstvo zahraničí se deset let snaží upřít ostrovanům jejich práva, protože Spojené státy nechtějí, aby jim na souostroví překáželi nějací domorodci. Nemá však vliv na Evropský soud pro lidská práva, a tak jak bude dál vyhovovat Washingtonu, když tento soud ministerstvu nařídí umožnit návrat Čagosanů? Na ministerstvu zahraničí jsou vždy o dva kroky napřed. Stačí celé souostroví vyhlásit za „chráněnou mořskou oblast“ a je možné donekonečna odkládat návrat Čagosanů kladením nekonečné řady ekologických překážek. A zároveň si k tomu ještě vyslouží „zelenou“ pověst.
Ministerstvo to přirozeně popírá. Britský ministr zahraničí David Miliband každého ujistil, že vytvoření rezervace „nemá samozřejmě vliv na výsledek současného soudního řízení u Evropského soudu pro lidská práva“.
Udržet Čagosany ve vyhnanství William Marsden, předseda Čagoského trustu pro ochranu přírody (Chagos Conservation Trust), se nad chráněnou mořskou oblastí přímo rozplýval. „Dnešní rozhodnutí britské vlády je inspirativní,“ uvedl. „Ochrání pokladnici tropického mořského života pro budoucí generace a vytvoří bezpečné útočiště pro rozmnožování ryb ku prospěchu lidí v oblasti.“
To je pravda, ale rozhodnutí navíc umožní britské vládě uspokojit Američany a udržet Čagosany ještě po dlouhou dobu ve vyhnanství. Chráněnou mořskou oblast minulý týden v Londýně vyhlásila Čagoská ekologická síť, která zahrnuje organizace jako Čagoský trust pro ochranu přírody, Královská společnost pro ochranu ptáků, Zoologická společnost a Ekologická skupina Pew (Pew Environmental Group).
Vedení této iniciativy se chopil Čagoský trust pro ochranu přírody. Jeho předseda, William Marsden, je bývalý ředitel odboru ministerstva zahraničí pro Ameriku a zámořské oblasti. Jeho zakladatel, John Topp, byl dříve „britským zástupcem“, britským důstojníkem na tom, co je fakticky vojenská základna Spojených států na ostrově Diego Garcia.
Ale to je asi jenom shoda okolností.
***
Britské ministerstvo zahraničí se deset let snaží upřít ostrovanům jejich práva, protože USA nechtějí, aby jim na souostroví překáželi nějací domorodci
O autorovi| GWYNNE DYER novinář působící v Londýně
