7. prosince 2018 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Noviny

Za roli Gottwalda jsem rád, říká Jiří Vyorálek ze seriálu První republika

Jiří Vyorálek. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jiří Vyorálek. | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

Praha Hvězda seriálu První republika Jiří Vyorálek o tom, proč by nechtěl žít v Masarykově době, co mu přinesla role komunistického prezidenta Klementa Gottwalda a jaké to je, proslavit se až kolem čtyřicítky.

Přiznám se, že jsem měla z rozhovoru s Jiřím Vyorálkem trochu obavy. Když jsem se snažila domluvit si s ním schůzku k výročí vzniku Československa – s ohledem na jeho roli v seriálu První republika –, odmítl, že by mi „neřekl nic nového“. A že to mám zkusit jindy. Nevzdávám se a o měsíc později se ozývám znovu. Odpověď dostávám stejnou, nikoli ale zamítavou, ovšem s varováním, „že to s ním není lehký“.

Nakonec příjemně překvapil. Působí sice přísně a odpovídá stručně – což je novinářská noční můra –, skoro v každé větě je však cítit špetka humoru nebo ironie. Setkáváme se v pražském Divadle Na zábradlí, kde působí už šestou sezonu a kudy prošly takové osobnosti českého divadla jako Václav Havel, Jan Grossman či Evald Schorm. Navíc v den, kdy vychází tento rozhovor, tam slavnostní premiérou oslavují šedesáté výročí založení této legendární scény.

Jiří Vyorálek je k nepoznání. Patka, kterou léta nosil jako prvorepublikový továrník Jaroslav Valenta, je tatam – a s ní skončila i čtyřletá éra televizního seriálu První republika. Další řady se již točit nebudou. „Nyní jsem ve fázi očekávání, co přijde dál,“ říká Vyorálek, který je vedle seriálů hlavní postavou jedné ze známých reklamních kampaní.

LN: Za svou kariéru jste již ztvárnil celou řadu historických postav. Zdálo by se, že jsou vám historická témata blízká...
Sám jsem překvapený. Nijak jsem jim nenadbíhal, stalo se to náhodou. Možná svým ksichtem nepatřím do současnosti a režisérům přijde, že se do starší doby hodí víc.

LN: Že jste třeba hotový Klement Gottwald?
To bylo rozhodnutí Roberta Sedláčka. Měl ve mě důvěru a obsadil do takhle důležitý role ještě ne úplně provařenej ksicht. Stál si za tím, dal mi tu příležitost – a já to musel obhájit. Dopadlo to, jak to dopadlo, a já jsem mu za to neskutečně vděčnej. Pro mě to byla opravdu důležitá práce, která mi otevřela mnohé další dveře – včetně První republiky.

LN: Jaké to bylo, ztvárnit takovou osobnost?
Skoro až archeologická práce. S Robertem jsme se v rámci příprav před natáčením docela intenzivně scházeli a vymýšleli, jakým způsobem by ta postava mohla na plátně žít. Jak do osobnosti, ze které se stal takový mýtus, dostat rozměr normálního člověka. Proto jsou tam i docela obyčejné věci, které člověk v životě dělá, třeba jak loupe jablko.

LN: Kterou postavu z období posledních třiceti let byste si rád zahrál?
Nikdo konkrétní mě teď nenapadá, ale byl by to zase nějaký vrah nebo gauner.

LN: Tak to byste měl z čeho vybírat…
No právě. Nevybavuje se mi nikdo konkrétní, protože stojí v zástupu a je jich pěknej dav.

LN: Přes dvacet let jste byl hlavně divadelní herec. Když jste se začal více objevovat ve filmu a televizi, byl to pro vás „splněný sen“?
Řekl bych, že je to sen každého herce. Přijde mi dobré v rámci oboru umět a zkusit si všechno. Jsem rád, že filmové a televizní práce začalo přibývat. Za divadelní bych ji ale nevyměnil. Potřebuju dělat oboje. Tým, se kterým už nějakou dobu pracuju, teď je to Na zábradlí, je pro mě důležitej a rád s ním realizuju divadelní vize. Film a televize je paráda, ale divadlo je pro mě osobní věc. Nedokázal bych ho opustit.

LN: Reklamní kampaň, v níž se letos před Vánoci znovu objevujete, je pro vás také herectvím?
Je to specifický druh hraní. Na práci v reklamě jsem dost změnil názor. Musíte odvést dobrou, precizní práci, abyste dostala výsledek, který bude mít takový dosah, jaký mít má.

LN: Diváci vás jednou zvolili nejoblíbenějším hercem v reklamě a v poslední době se objevila řada kampaní, ve kterých mají známé tváře zábavné scénky. Myslíte, že tento druh reklamy má větší dopad?
Pouhé vychvalování produktu lidi nezajímá. Když už se musí na reklamu koukat, očekávají, že jim to bude představeno zábavnou formou a k nabízenému produktu dostanou něco navíc. Za těch pět let, co to dělám, se ukázalo, že to funguje. Nedělám si iluze, odkud mě lidi znají. Není to ani z První republiky, ani Českého století, ale z reklamy.

Celý rozhovor s hercem Jiřím Vyorálkem si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 7. prosince.

V magazínu dále najdete:

  • Král moravských frankovek – kdo je a jak své víno dělá jeden z nejuznávanějších vinařů Jan Stávek z Němčiček.
  • Rozhovor s výtvarníkem a někdejším grafiťákem Janem Kalábem o jeho právě probíhající výstavě, malování po zdech a o tom, jestli se uměním dá uživit.

Najdete na Lidovky.cz