9. května 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Noviny

Zamezíme odlivu zisků, slibuje ministr Havlíček. Zároveň chce redukovat investiční pobídky

Ministr průmyslu Karel Havlíček. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ministr průmyslu Karel Havlíček. | foto:  Dan Materna, MAFRA

PRAHA Ozkoušená pravda říká, že co se doma uvaří, to se tam i sní. Pro peníze, které se urodí na českém území, to však neplatí. V mohutnosti proudu, jímž zisky opouštějí české území, republiku předčí leda Irsko a Lucembursko, jenže jejich ekonomiky jsou postavené na měkkém daňovém polštáři. Ročně z Česka na dividendách zmizí zhruba 290 miliard korun. Neplodná pobídková politika, která dělala ze země montovací skladiště, ale končí.

„Zdroje získá jen ten, koho odsouhlasí vláda, předtím doporučí ministerstvo, a to jedině, když zájemce doloží, že peníze dává do výzkumu, vývoje, vědy. Půjde o jednotky, maximálně nízké desítky projektů ročně, celé to půjde o řád dolů. Nárok na pobídku bude mít jen výjimečná firma,“ popsal v rozhovoru pro LN nový ministr průmyslu Karel Havlíček (za ANO). Ve stejném gardu to bude platit i pro českou expanzi do světa – kdo chce státní podporu, musí výdělky vracet domů.

Továrna na poloprodukty

Otevřená náruč pro soukromý zahraniční kapitál byla po revoluci nezbytností, ale české hospodářství už mělo dospět do další fáze transformace. V ní se měla síla odcházejících zisků cizokrajných společností usazených v republice oslabit přísunem peněz, které by plynuly z investic tuzemských firem za hranicemi. To se nestalo.

Velký rozhovor s Karlem Havlíčkem si můžete přečíst ve čtvrtečních Lidových novinách

Nejde o to, že by vláda sypala pobídkové impulzy výhradně do cizích firem, naopak většinu jich podle Havlíčka získali zdejší byznysmeni. Nehledělo se ale na to, co se pak stane s výdělky a kde se země umístí v rámci dodavatelského řetězce. A tak zisky často neplynuly do nových investic, vznikaly tu poloprodukty, k nimž se přidaná hodnota dodala až za hranicemi.

Jako vzorový příklad Havlíček uvádí spolupráci firmy GE Aviation s ČVUT. „Stálo to dvě miliardy, ale díky tomu se na ČVUT vytvořilo výukové i výzkumné zázemí, nové studijní programy v nejpokročilejších technologiích a GE Aviation se zavázala, že tu bude vyrábět turbovrtulové motory. Tady je budou vyvíjet a kompletovat, tady se bude tvořit zisk a odsud vyvážet do světa,“ říká ministr.

Na prolnutí zájmů s benefity mezi GE Aviation a pražskou vysokou školou podle Havlíčka vydělali všichni: republika posílila v oblasti pokročilých technologií, do jisté míry se rozmělnila dominance automobilového průmyslu, podpory se dostalo škole, studentům i badatelům.

Český industriální park v Indii

„Je naprosto v pořádku dostat na tohle pobídku, notabene když nebyla přímo v penězích. To je jediná odpověď, když se ptáte, jak má hospodářská politika nasytit pracovní trh, který usiluje o lepší komfort. Chápu, že zaměstnanec chce vyšší mzdu, ale to nejde bez vyšší produktivity podniku,“ dodává vládní místopředseda.

I na straně domácích pionýrů, kteří se vydávají dobývat vzdálené mety, existuje modelový příklad. Za jeho zrozením spolustál Havlíček ještě v době, kdy vedl Asociaci malých a středních podniků. V indickém Bengalúru vzniklo v koordinaci s vládní agenturou CzechTrade nejdřív podpůrné místo, kde mohou čeští byznysmeni zahnízdit, když se rozhodnou vydělávat ve druhé nejlidnatější zemi světa.

Na tomto půdorysu vzniká český industriální park – ministr ho zmiňuje jako možný prototyp v rámci režimu nových pobídek. Úlevy na dani, přímé finanční injekce nebo výhodnější podmínky usazení v indickém zázemí dostane leda ten, kdo se zaváže repatriovat vydělané peníze do českého daňového systému.

Na šesti hektarech v oblasti Bengalúru získají střední české firmy prostory pro výrobu, sklady i obchod. Výrazným tahounem iniciativy je rodinná firma LIKO-S ze Slavkova u Brna, jež v objevování indického trhu průkopničila. Zaměřuje se na živé stavby, průnik ultramoderní technologie s přírodou – zelenými fasádami či střechami a kořenovými čistírnami vody.

Na mizení zisků v cizině se tu začalo intenzivně žehrat za premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD). Tehdy také při úřadu vlády vznikla obsáhlá analýza, kde se popsal trudný stav se skoro třísetmiliardovým odlivem ročně a naznačila východiska. Zatímco sociální demokraté vidí řešení v sektorové dani, protože je to v první řadě finančnictví a bankovnictví, kde v kýlu zeje díra, hnutí ANO se tomu brání.

Premiér věří, že se dovede s bankami domluvit po dobrém. Jeho poslední nápad je založení Fondu budoucí obnovy, kam finanční ústavy dobrovolně odloupnou kus svých peněz, aby se z toho postavily dálnice, školky či nemocnice. Otázkou je, proč by na to zahraniční matky zdejších bank měly přistoupit.