5. prosince 2009 Lidovky.cz > Zprávy > Noviny

Zbytkové tresty

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce

HISTORICKÁ LEKCE

Dnes o jednom neblahém důsledku soudních rehabilitací Mladý okresní soudce Hynek Baňouch otevřel u příležitosti dvacátého výročí konce komunistického režimu na blogu Jiné právo otázku takzvaných zbytkových trestů. Jde zjednodušeně řečeno o tresty, které „zbyly“ bývalým politickým vězňům po rehabilitaci z počátku 90. let. „V právu neproběhlo něco jako transformační inventura,“ píše Baňouch a navrhuje, aby zbytkové tresty byly zrušeny. Bohužel už neříká jak.

Autoři rehabilitačního zákona (119/1990 Sb.) vycházeli z toho, že je potřeba v co nejkratší době rehabilitovat obrovské množství osob. Zákon proto stanovil, že se rozsudky vynesené podle vyjmenovaných paragrafů ruší. Problém byl ovšem v tom, že mnozí političtí vězni byli odsouzeni zároveň podle paragrafů, které dost dobře zrušit nešlo (vražda, loupež, žhářství atd.). Těm tedy soudy ponechaly „přiměřený“ zbytkový trest, přičemž odsouzení nebo jejich příbuzní mohli požádat o přezkumné řízení.

Je skutečně zarážející, že není k dispozici žádná statistika soudní rehabilitace, která by zahrnovala údaje o zbytkových trestech. Víme, že k 1. říjnu 1992 bylo rehabilitováno 257 864 osob civilními a 3873 vojenskými soudy. Nevíme však, kolika z nich byl ponechán nějaký zbytkový trest, kolik jich požádalo o přezkumné řízení ani kolik se jich úplné rehabilitace nedomohlo ani při dalším soudním projednávání, a zbytkový trest jim byl tedy potvrzen i polistopadovou justicí. Dá se nicméně odhadovat, že zbytkové tresty zůstaly řádově tisícům lidí, zejména těm, kteří v době rehabilitací již nežili a neměli příbuzné, kteří by byli ochotni do jejich očištění investovat čas a prostředky.

Zbytkové tresty zůstaly i řadě osob odsouzených v politických procesech k trestu smrti. Tak například Jaroslav Vetejška, popravený v roce 1950, dostal v roce 1991 za vraždu příslušníka StB, krádež a zběhnutí „přiměřený trest“ 14 let. Přezkumné řízení v jeho případě zřejmě nikdo neinicioval. Vladivoj Tomek, popravený v roce 1960, dostal při přezkumném řízení v roce 1994 za vraždu vojáka základní služby „přiměřený trest“ šest měsíců.

Celý problém měl řešit zákon o účastnících protikomunistického odboje, který schválil Senát již v březnu 2008. Z důvodů, které nejsou zcela jasné, od té doby leží v Poslanecké sněmovně. V důvodové zprávě se píše, že cílem normy je „zabránit takovým absurdním situacím, kdy někteří hrdinové protikomunistického odboje, kteří v souvislosti se svou odbojovou činností byli nuceni jednat způsobem naplňujícím znaky skutkové podstaty obecně kriminálních trestných činů, umírají jako zločinci odsouzení justicí demokratického státu ke zbytkovým trestům“. Nikde se ovšem nedozvíme, kolik takových osob vlastně je.

V diskusi k Baňouchovu textu jsou nejzajímavější příspěvky jeho kolegy Vojtěcha Cepla jr., který má obavy, zda nejde o akademický problém. „Není nic protivnějšího než vést revoluci kvůli něčemu, co možná reálně už ani neexistuje... nemám představu, kolik z těch lidí, co přežili, chce měnit svůj trestní rozsudek,“ píše Cepl a dodává: „V moci práva není spasit všechny hříchy světa.“ To jistě ne, ale zároveň by nemělo podporovat zjevné nespravedlnosti.

***

Jaroslav Vetejška, popravený v roce 1950, dostal v roce 1991 za vraždu, krádež a zběhnutí „přiměřený trest“ 14 let

O autorovi| Petr Zídek, redaktor Orientace Autor uvítá svědectví bývalých politických vězňů, kteří dodnes mají zbytkové tresty. Můžete je zasílat na petr.zidek@lidovky.cz nebo na adresu LN.

Petr Zídek