Jiný kraj, jiné město, ale potíže a jejich důvody zcela stejné. Sedmitisícový Tanvald na Jablonecku, kde na Nový rok starší muž zastřelil romského mladíka a zranil jeho mladšího bratra, sužují téměř totožné problémy jako města z mostecké uhelné pánve či Šluknovska. I sem přišly v posledních letech stovky nových Romů z různých končin země. Obsadily polorozpadlé opuštěné domy a svým hlučným způsobem života doprovázeným drobnými krádežemi si starousedlíky okamžitě popudily.
„Je to tak dva roky, co k nám začali přicházet. Jelikož nemají ohlašovací povinnost, nevíme, kolik jich přesně je, ale odhadem tak tři sta. Bydlí hlavně v domě u autobusového nádraží a pak na druhém konci města směrem na Desnou,“ říká starosta Tanvaldu Petr Polák. Když přičteme nově příchozí v přilehlé Smržovce, Desné a Velkých Hamrech, je romská komunita více než tisícihlavá.
ČTĚTE TAKÉ: |
Jenže jak tanvaldský starosta obratem upozorňuje, jádrem potíží nejsou tito lidé, ale spíše majitelé místních nemovitostí, kteří je sem lákají a na Romech vydělávají.
Byznys funguje asi takto. Zmíněný ziskuchtivec koupí v Tanvaldu rozlehlý opuštěný dům, což je v relativně chudém regionu s nedostatkem pracovních příležitostí hračka – a navíc poměrně levná záležitost. Při koupi se nemusí nijak ohlížet na stav domu. Stačí polorozpadlá barabizna se základním sociálním vybavením.
Tu už totiž může nazvat ubytovnou, tedy slovem, které hraje v celém byznysu klíčovou roli. Jakmile je totiž sociálně slabý umístěn právě sem, přizná mu stát takzvaný doplatek na bydlení. Jde zhruba o tři tisíce korun na hlavu. Nájemník ale tyto peníze vůbec nevidí, plynou přímo majiteli ubytovny. Ten takto může za čtyřčlennou rodinu inkasovat až dvanáct tisíc korun měsíčně. Náklady má přitom takřka nulové. „Vlastníci inkasují nájemné, ale o objekty se nijak nestarají, a ty se nám pak mění v domy hrůzy,“ stěžuje si starosta Poláka má v tu chvíli na mysli hlavně dům u autobusového nádraží.
Romští nájemníci, kteří tu bydlí, mu dávají za pravdu. „Když jsem sem před třemi roky přišel, žárovky ještě fungovaly. Teď už několik měsíců nesvítí,“ říká Tomáš. Se svou družkou a synem bydlí v bytě 1 + kk, platí za něj jedenáct tisíc měsíčně. Zhruba tedy 150 korun za metr. „Jinde v Tanvaldu se za obdobný byt platí okolo čtyřiceti korun za metr. Majitelé nemovitostí pro sociálně slabé si zkrátka často říkají o vyšší nájemné, než je běžné. Spoléhají na to, že jim nájemníci ze svých dávek vyšší sazby bez problémů uhradí,“ přidává srovnání cen starosta Tanvaldu.
Podle něj jsou navíc zmíněné byty často přeplněné. „Bydlí tu až deset lidí,“ říká. Majitele ubytovny to nijak netrápí, je to naopak v jeho zájmu. Čím více lidí, tím větší zisk. Přesidlování lidí a jejich plánované odírání uzavírá bludný kruh. Romové totiž dají téměř veškeré své dávky na bydlení a na další výdaje už nemají. Na živobytí si tak vydělávají drobnými krádežemi.
Podle neziskových organizací se ale i tato těžká situace řešit dá. „Města mají možnost lidi vytáhnout z těch sociálně vyloučených lokalit. Mohou jim pomoci najít práci a díky sociálním dávkám i normální bydlení,“ tvrdí ředitel Libereckého romského sdružení Miroslav Kotlár. „Pomáhat Romům se ale nyní moc nenosí. Žádné politické body vám to nepřinese,“ dodává.
