Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

O dějinách, světle v domech a ničení

Česko

Tři tipy na pozoruhodné knihy: Architektura, de Mourovy Rozhovory se studenty a Co nám zbořili

Knížek o architektuře nevychází u nás právě mnoho. Rád bych proto upozornil na tři, které se právě objevily na pultech knihkupectví.

První z nich je rozsáhlá publikace Architektura, která vyšla v rámci edice Velké dějiny zemí Koruny české jako první svazek tematické řady. Vydala ji nakladatelství Paseka a Artefactum ve stejné konzervativní, ale elegantní grafické úpravě Pavla Štefana jako svazky věnované české historii.

Velké dílo. Škoda že nemá víc obrázků Kolektiv autorů z Ústavu dějin umění Akademie věd zpracoval stručné dějiny architektury na našem území od středověku až po současnost na téměř osmi stovkách stran. Dalibor Prix se zaměřil na období předrománské, románské a ranou gotiku, Klára Benešovská zpracovala vrcholnou a pozdní gotiku, na ni navázala stať Ivana P. Muchky věnovaná renesanci. Barokní kapitola je z pera Rostislava Šváchy, období klasicismu, historismu a secese představuje Taťána Petrasová a kapitolu o architektuře od první republiky až do současnosti zpracoval Petr Kratochvíl (ten je zároveň editorem). Vesměs renomovaní autoři, a pokud někoho překvapí Šváchovo téma, pak je třeba říci, že se jím zabýval už dříve - ještě než zaměřil svou pozornost na architekturu 20. století, na niž je rovněž respektovaným odborníkem.

Texty nemohou samozřejmě představit vývoj architektury v celé její šíři, ale základní informaci o hlavních osobnostech a jejich díle přinášejí. Doplňují je poznámky a rejstříky, přehled literatury a samozřejmě obrázky. A tady vidím problém jinak velmi zdařilé práce: v knize jich jsou sice desítky, ale vzhledem k monumentálnímu záběru je to pro tento obor málo. Věřím, že u dalších svazků, věnovaných literatuře nebo divadlu, to příliš vadit nebude - ale absence většího počtu ilustrací u vizuálních oborů, jako je výtvarné umění a architektura?

Například takový fenomén, jakým byl architektonický kubismus, ilustrují všehovšudy čtyři fotografie. Funkcionalismus jich má sice patnáct, ale i to je málo, vezmemeli v úvahu, že toto období znamenalo jeden z vrcholů evropské moderní architektury. Nemluvě o tom, že podobná práce by měla představit i významné inspirační zdroje ze zahraničí.

Dialogy o rozmístění oken Druhou knížkou jsou Rozhovory se studenty, které vede známý portugalský architekt Eduardo Souto de Moura (* 1952 v Portu). Tento absolvent portské Akademie výtvarných umění byl dlouhá léta asistentem a spolupracovníkem nejvýznamnější osobnosti portugalské architektury a nositele Pritzkerovy ceny Alvara Sizy.

Útlá publikace, vydaná nakladatelstvím Archa Pavla Jungmanna ve Zlíně ve sličné grafické úpravě Františka Petráka, přináší architektův komentář k několika stavbám a poté jeho odpovědi na otázky studentů. Hodně prostoru je věnováno zdánlivě obyčejným tématům, jako je světlo v architektuře nebo rozmístění oken v de Mourových stavbách. V tomto případě jde však o zásadní témata, o nichž architekt mluví s velkým zaujetím, jsou pro něj alfou i omegou.

Jeho tvorbu můžeme řadit k asketické linii současné světové architektury - pracuje se s elementárními tvary, s materiály jako beton, sklo, dřevo nebo kámen. Zásadní je ale způsob, jakým autor hledá vztah k dané lokalitě, jak zapojuje své dílo do krajiny, což názorně předvádí třeba u svých nejznámějších staveb - víkendových domků v Ponte de Lima, umístěných na prudkém svahu. Knížku doplňují četné de Mourovy skici, studie i plány - půdorysy a řezy, takže se každý čtenář může rychle zorientovat. Škoda jen, že chybí fotografie dokončených staveb.

Je vždy zajímavé slyšet nebo číst názory významných architektů. Nedávno jsme měli možnost vidět v Praze švýcarského projektanta Petera Zumthora, který má k de Mourově tvorbě hodně blízko (Zumthorův průzor do světa, Orientace LN 31. října 2009). Doufejme, že bude příležitost k setkání i s jeho portugalským kolegou. Což takhle edici Zmizelé stavby?

Konečně třetí publikací je brožurka, kterou vlastním nákladem vydal autor - známý český sochař Václav Fiala (* 1955 v Klatovech). Jmenuje se Co nám zbořili aneb Od továrny k hypermarketu a je věnována jedinému tématu: zbytečné likvidaci krásné secesní Schifauerovy továrny v Klatovech, za jejíž záchranu vedl výtvarník, ale i další osobnosti nejen kulturní scény několikaletý marný zápas (viz Ohrožené průmyslové dědictví Česka, Orientace LN 23. ledna 2010, a Co jsme si zbořili, už si nepostavíme, Orientace LN 9. ledna 2010).

Je to u nás asi unikátní publikace - kniha věnovaná stavbě, která právě zmizela z povrchu země. Fiala svůj názor, že takové stavby bychom měli chránit a hledat pro ně využití, nemohou-li sloužit původnímu účelu, opírá o profesionální materiály. Nechybí kvalitní fotodokumentace, která i laika v oboru snadno přesvědčí o výtvarných hodnotách Schifauerovy továrny na stroje, kotlárny a kotlářství, slévárny kovů a železa (později součást klatovské Škodovky), dále reprodukce původních plánů, popis objektu, vzpomínky pamětníků včetně potomka majitele. A nechybí ani Fialova korespondence s úřady, památkáři i obyčejnými občany, kteří jeho snahu podporovali.

Je to smutné čtení o lidské lhostejnosti, aroganci i hlouposti, neboť každá stavba takových kvalit - lhostejno, zda kostel či továrna - časem získává na hodnotě... Je to ale také čtení poučné a varující. A současně cenný dokument něčeho, co už neexistuje, neboť bylo nahrazeno banalitou - nákupním střediskem běžného typu.

Schifauerova továrna v tom není sama, takže jednou možná vznikne celá edice zmizelých staveb. Jen v Praze mám hned několik kandidátů: Šlechtova restaurace ve Stromovce, usedlost Cibulka v Košířích, domky Buďánka na Smíchově.

***

Je to smutné čtení o lidské lhostejnosti, aroganci i hlouposti, neboť každá stavba takových kvalit časem získává na hodnotě.

Schifauerova továrna v Klatovech není sama. Možná jednou vznikne celá edice zmizelých staveb. Jen v Praze jsou kandidáty usedlost Cibulka, Buďánka, Šlechtova restaurace.

O autorovi| Zdeněk Lukeš, historik a architekt

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...