„Pan starosta vzkazuje, že se s vámi nebude bavit,“ zní zamítavá odpověď z úst úředníka Jedwabného na žádost o poskytnutí podrobnějších informací o pomníku odkazujícím na události z druhé světové války. Teprve v roce 2000 vyšla najevo pravda o 10. červenci 1941, kdy Poláci z Jedwabného zavraždili stovky židovských spoluobčanů. Do té doby si celý svět myslel, že za pogromem stáli Němci. Vzpomínání na válečné léto proto dodnes i některých lidí budí emoce a každý se s nedávnou objevenou pravdou vypořádává po svém.
Duda podepíše zákon hrozící vězením lidem, kteří viní Polsko za holocaust |
„Když jsem byl u pomníku poprvé, nevěděl jsem, jak se zachovat. Přemýšlel jsem, co se stane a jestli se mě někdo zeptá, jestli můj děda nebo praděda zabíjel Židy. Bál jsem se toho, tak jsem se schovával za foťák a předstíral, že si místo jen fotím,“ vzpomíná na svou první návštěvu pomníku jednatřicetiletý doktorand sociologie Kamil Mrozowicz z Jedwabného. Na střední škole se za svůj původ styděl natolik, že spolužákům raději lhal.
  |
Při studiu sociologie na vysoké škole v Białystoku se v něm ale něco zlomilo a rozhodl se k historii Jedwabného postavit čelem. O tématu si přečetl všechny dostupné knihy a spojil se s některými autory. „Uvědomil jsem si, že stojí za to znát svoji lokální historii. Když jsem odtud, tak je to zkrátka moje minulost a jsou to moji Židé,“ říká smířlivě Kamil a ohlíží se na pomník za svými zády.
Vadí mu, že v Jedwabném neexistuje žádná kniha nebo jiný ucelený materiál pojednávající o židovské historii nebo kultuře, a místní tak znají jen kusé informace z médií. Ve vedlejší vsi proto zakládá knihovnu, kde si lidé budou moci přečíst knihy na téma holokaustu a plánuje pořádat i setkávání autorů a pamětníků s obyvateli Jedwabného i okolních měst a vesnic. Do sbírky mu přispělo kromě jednotlivců například i Muzeum polských Židů nebo Židovský historický institut.
Černý dým nad Jedwabným
Co přesně se 10. července 1941 v Jedwabném stalo, dokresluje historik Krzyszof Persak z Ústavu národní paměti: „Od rána toho dne muži zmobilizovaní starostou Jedwabného Mariana Karolaka začali vyhánět Židy z domů a shromažďovat je na náměstí.“ Zdůrazňuje však, že se vše odehrávalo za přítomnosti nacistických Němců, kteří vraždu iniciovali.
Na holokaustu se podílely desítky tisíc Poláků, říká provokativně bývalý polský premiér |
„Muži, ženy, malé děti i staří lidé židovského původu byli několik hodin drženi na náměstí. Týrali je, nutili je cvičit a trhat plevel na náměstí. Několika desítkám mužů nařídili zničit sochu Lenina a s troskami v rukou obejít náměstí v posměšném procesí a zpívat sovětské písně,“ pokračuje v líčení pogromu Persak a vysvětluje, že Poláci vinili Židy ze sovětských zločinů. „Skupinu mužů s hlavou Lenina místní zavedli do stodoly jednoho z obyvatel Jedwabného a tam všechny zavraždili. Odpoledne do stodoly nahnali i ostatní židovské obyvatele a tam je zaživa upálili.“
Historikova slova se shodují i s vyprávěním Franciszka Karwowského, jednoho z posledních žijících pamětníků. Bylo mu dvanáct let, když v Jedwabném vypukly nepokoje proti Židům. „Odpoledne se nad Jedwabným objevil vysoký sloup černého dýmu. Moje matka byla tak rozrušená, že nechtěla sníst večeři,“ vzpomíná téměř devadesátiletýpamětník. Jeho rodina u sebe doma později ukrývala sedm Židů, a přežili tak válku.
V Jedwabném zahynulo přes tři sta lidí, modle historiků jich ale mohlo být i jednou tolik. Na místě hromadné vraždy dnes stojí malý kamenný pomník se zabudovaným kusem dřeva připomínajícím dřevěnou stodolu. Město tam žádné pietní akce nepořádá, na místo se sjíždí tedy pouze jednotlivci, kteří chtějí uctít památku zemřelým jako Kamil Mrozowicz.
Polsko v boji za svobodu slova
Jedwabné však není jediným případem selhání jednotlivců. Podobný scénář měly i pogromy v Radziłowě, Szczuczyně nebo Kielcích. Dohromady existuje patnáct míst, kde Poláci vraždili své židovské spoluobčany. Ačkoli polská historie zná příběhy selhání jednotlivců z dob druhé světové války, podle Andrzeje Dudy i dalších politiků je třeba si připomínat, že žádná polská vláda nikdy nekolaborovala s nacistickým Německem a navzdory hrozbě trestu smrti tisíce Poláků pomáhaly Židům uniknout před holokaustem.
Polská opozice, Izrael i další se kvůli novelizaci zákona o Ústavu národní paměti, který zakazuje spojovat Polsko a Poláky se zločiny druhé světové války, obávají, zda budou moci nadále svobodně mluvit o případech, jako je Jedwabné. „Autoři zákona se sice odvolávají na to, že vědecká činnost nepodléhá jeho předpisům, ale například tento náš rozhovor a především vzdělávací činnost, už nejsou vyjmuty z ustanovení zákona. Proto podle mého názoru zákon ohrožuje svobodu slova,“ domnívá se Krzyszof Persak.
O tom, zda bude možné svobodně poukazovat a diskutovat o případech jako Jedwabné, nebo jestli za podobná prohlášení budou hrozit pokuty nebo vězení, rozhodne polský ústavní soud, které zákon na žádost polského prezidenta přezkoumává.
