Před týdnem vyšel na této straně skutečně zajímavý a dosti přesný článek Tomáše Lebedy Malé rady voličům malých stran (LN 19. 4.). Přesto si dovoluji něco dodat.
Občan, tedy volič, musí být zmatený, když se v jednom týdnu dozví z novin či televizní obrazovky několik výsledků tzv. volebních výzkumů, a přitom jejich výsledky se relativně hodně liší. Jak si to má vysvětlit? Kdo má pravdu? Mají takové výzkumy vůbec cenu?
Základním problémem je to, že by se mělo vždy správně pojmenovat, co tato čísla znamenají. A v tom se i Tomáš Lebeda poněkud mýlí.
Osobně jsem totiž již v roce 2001 inicioval (jako reprezentant SIMAR) schůzku agentur STEM, TNS Factum (nynější Factum Invenio) a tehdejšího IVVM (nynějšího CVVM), z níž vzešla dohoda o vzájemně respektovaných pravidlech pro tyto výzkumy. Ta byla znovu z naší iniciativy obnovena v roce 2006, a to i za účasti agentury SC&C. Bylo mj. dohodnuto „pojmosloví“: * tzv. „stranické sympatie“ vyjadřující, že určité politické strany jsou pro občany bez ohledu na jejich věk, ale i rozhodnutí jít k volbám sympatické, *tzv. „stranické preference“ týkající se pouze tzv. oprávněných voličů, tedy všech, kterým je 18 let a více, a mají proto volební právo, * tzv. „voličské preference“ vyjadřující názor těch oprávněných voličů, kteří při výzkumu nevyloučili svou účast ve volbách.
Pouze tedy voličské preference by měly být základem pro odhady výsledků voleb.
Názory těch, kteří k volbám nechtějí jít, jsou jistě zajímavé, ale naprosto nevýznamné. Nepodílejí se na rozdělování mandátů a používat je znamená totéž jako vycházet z různých hospodských debat.
Tyto tři ukazatele jsou přitom výsledky konkrétních dotazování, které by žádná analýza výzkumníků neměla ovlivnit - mohou být samozřejmě ovlivněny špatným způsobem výběru respondentů, případně rozdílným zněním otázek i použitím různých typů otázek. Ale i tyto problémy byly na daných schůzkách řešeny, aby mezi agenturami neexistovaly výrazné rozdíly.
Existuje ještě tzv. „volební prognóza“, ale zde významně záleží na způsobu analýzy ze strany agentury. Bohužel já sám nejsem úplně přesvědčen, že všechny agentury bez výjimky postupují zcela korektně. Někde může negativně působit i dlouhodobá spolupráce s některou ze stran.
Výzkumy volebních preferencí musí však brát i novináři jen jako informaci, která má své limity, a to zejména vzhledem k pravděpodobnostním procesům, které se vždy s takovými výzkumy vážou. Proto zcela správně uvádí Tomáš Lebeda tzv. výběrovou chybu, která může výrazně působit hlavně kolem zapeklité pětiprocentní klauzule a ovlivnit výsledky menších stran.
Osobně jsem zásadně proti výzkumům popularity politiků. Nakonec i v minulosti jsme byli svědky „podivných“ nejpopulárnějších politiků - například Stanislava Grosse. A na špici se vždy objevují i politici, kteří do dané doby nic nedokázali (dříve to byl těsně po nástupu do ministerské funkce Vítězslav Jandák, nyní Radek John). Divím se renomovaným agenturám, že takovým výzkumem ztrácejí čas.
O autorovi| Stanislav Zahradníček, výkonný ředitel Sdružení agentur pro výzkum trhu a veřejného mínění SIMAR
