Je to taková miniaférka. První díl dokumentárního seriálu Zlatí hoši pobouřil hokejové činovníky natolik, že trenéra slávistické mládeže pana Čumpelíka, který v pořadu zmínil, že hokej je dneska bohužel sport spíš pro bohaté, pro jistotu nejen zbavili trenérského místa, ale hrozí mu i výpovědí nájemní smlouvy na obchod se sportovním zbožím, který má ve slávistickém areálu. Připadá mi to jako mimořádné pokrytectví, protože razantní chování k malým hokejistům rozhodně není jen problém jednoho trenéra, pouze Slavie, dokonce ani výhradně mládežnického hokeje. Tímhle způsobem se „formují“ sportující děti zcela běžně. Jestli to sportovním úředníkům vadí, výborně, ať to změní. Ale ikony vrcholového sportu se jen rozhodly naložit vlastní hříchy na záda jednoho obětního kozla, kterého vyhnali z Edenu do pouště v představě, že tím jejich vlastní prohřešky zmizí. Naopak!
Raději nevidět Vzhledem k tomu, že jsem se na Zlatých hoších (vysílaných Novou) okrajově podílel jako dramaturg, rozhodně se netvářím, že jsem v téhle věci nestranná osoba. A chápu, že úvodní scénka, kdy zaťatý slávistický otec jde se synem pomočit sparťanskou šálu, leckoho nadzdvihla a přišla mu nevkusná. A mnohé, kteří nikdy nebyli na hokejovém stadionu, asi šokovalo pokřikování trenéra na kluky, kteří se tak tak drží na bruslích. Leč obojí je realita. Bylo by lepší ji neukazovat? Představitelé hokejového svazu obvinili režiséra dokumentárního seriálu Jana Reinische, že dostal tip na drsného trenéra, tak ho natočil a materiál sestříhal s cílem poškodit vrcholový hokej. Právě proto, že jsem neviděl jen sestřižených třicet minut, ale hodiny hrubého materiálu, musím konstatovat, že ten sestřih přesně vypovídá o tom, jak to na takovém stadionu a v rodinách chodí. Navíc docusoap není minutová reportáž do zpravodajství, kterou natočíte od boku za jedno odpoledne. V tomto případě se na stadionu a v domácnostech natáčelo rok a pak se ve střižně do čtyř půlhodinových dílů velmi pečlivě sestavovaly příběhy rodin, které mají jedno společné. Jejich dítě chodí na hokej, rodiče doufají, že skončí v NHL, a tak jsou ochotni trávit rána, odpoledne i víkendy na stadionu, investovat desetitisíce a přistoupit na riziko, že celá ta snaha bude marná, protože z mnohohlavé hokejové přípravky se nakonec do profesionálního hokeje dostanou jeden dva kluci. Taková věc se nedá točit skrytou kamerou, kdy pirátsky zachycujete, co by účinkující raději skryli. Všichni zúčastnění o štábu vědí a spolupracují s ním. Nelze točit bez jejich výslovného souhlasu stvrzeného podpisem na smlouvě.
Natáčení musel samozřejmě osobně povolit i slávistický šéf Vladimír Růžička. Předem jsme mu sdělili, co a s kým chceme natáčet, a podepsali v tom smyslu smlouvu. Předpokládám tedy, že přinejmenším tušil, jaký trenér a jak pracuje na Slavii s mládeží. Pokud si už tehdy myslel, že se k dětem chová ošklivě, asi měl zjednat nápravu dřív, než nám otevřel dveře. Ale s natáčením souhlasil a my jsme si zase dávali velký pozor, aby výsledné čtyři díly co nejpřesněji vypovídaly o atmosféře tréninků a zápasů a hlavně o zkušenosti rodin, které své děti na mládežnický hokej posílají. A to nejen na Slavii. Ohlas na webových stránkách pořadu i v diskusi na serveru Lidovek ukazuje, že v tomhle jsme byli úspěšní. Většina diskutujících potvrzuje, že přesně takhle realita vypadá. A vůbec to neznamená, že je jen negativní.
Pomsta je nízká Stačí se podívat na další díly Zlatých hochů. Trenér Čumpelík se nakonec ukáže jako někdo, kdo klukům rozumí, umí je i pochválit a rodiče v jejich ambicích spíš mírní. Přesto ho pan Růžička vylil obratem, zakázal mu vstup na stadion a jako pomstu mu ještě hodlá zlikvidoval živnost. Proč proboha? To se nebyl nikdy na tréninku mládeže ve vlastním oddílu podívat a zhrozil se, až když to viděl v televizi? Nebo se rozčílil právě proto, že to viděl v televizi, a myslí si, že se to nemělo „vykecat“? Nebo proto, že čekal obvyklou oslavu českých pašáků, a když se jí nedočkal a nepodařilo se mu zakázat další vysílání, mstí se alespoň na tom, na koho si může došlápnout?
Bez ohledu na to, jestli je, či není pan Čumpelík dobrý trenér (to posoudit neumím), o mstivosti, pokrytectví a morální pokleslosti jeho nadřízených nemám, po tom, jak se k němu zachovali, ani tu nejmenší pochybnost. Tak kdo tu dělá českému hokeji medvědí službu? Čumpelík, nebo Růžička?
Ikony vrcholového sportu se jen rozhodly naložit vlastní hříchy na záda jednoho obětního kozla, kterého vyhnali z Edenu do pouště v představě, že tím jejich vlastní prohřešky zmizí
O autorovi| TOMÁŠ FEŘTEK, dramaturg (produkční společnosti MPP)
