Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

O zlobě a radosti

Česko

POSLEDNÍ SLOVO

Nový rok pro mě začal několika silnými, leč protikladnými zážitky. Tím horším bylo potvrzení, že pan prezident už ani pár dnů neudrží v mysli, co říká. Po jednání s vládnoucí stranami na Hradě pravil, že „v celé řadě věcí existuje elementární dohoda“, teď se vzteká, že si to vymysleli novináři. Tehdy se „pokusil přispět k tomu, aby se na sebe méně mračili a více usmívali“. Teď by se „strašlivě zlobil nad nápady části našich médií o tom, že jsme tam uzavřeli tajuplnou dohodu“. Stálo by za rozbor, kolikrát slovíčka „strašlivě“ a „mračit se“ používá.

Jak vlastně Klausova zloba asi vypadá? Z Erbena víme, že „než kohout, vůz i husárek, bouch, bác! letí do kouta!“. Kope snad pan profesor poradcům do hraček? Pohlavkuje Jakla? Kroutí ušní lalůček Hájkovi? Heleďte, kdoví, jak se budete chovat vy, až vám bude skoro sedmdesát. Od jiného klasika víme, že „až se tobě třásti bude ruka, koryto ti synek udělá“. Nebo s tebou prokonzultuje novoroční projev.

Radši o jiném, povznášejícím zážitku. Loni jsem výstavám moc nedal, a tak jsem hned v prvním letošním podvečeru zamířil do Veletržního paláce na úžasnou kolekci ze sbírek manželů Batlinerových Monet – Warhol. Kdo ji neviděl, má skoro smůlu, zítra končí, ale je prodloužena aspoň do dvaadvacáté hodiny.

Nejvíc mě sebral milovaný René Magritte. V Zakleté krajině vedle dvou jablek v maskách na pobřeží dřepí pařez, který si jako kočka tlapkou přidržuje kořenem sekyru, jež zřejmě vyrubala do vedle stojícího stromu okénka. Nádhera! V nedávno vydaném výběru článků a studií Soustředné kruhy Belgičanův snový svět Věra Linhartová vystihuje přesným pojmem „stroj na libovolnost“. Vídeňská Albertina chystá od 9. listopadu géniovu reprezentativní přehlídku stovky děl. Máte to datum v diáři?

Copak klasikové Miró, Matisse, Dubuffet či Warhol, jejich práce člověk někdy někde viděl nebo si je umí představit. Já přivítal, že jsem si doplnil znalosti o některých žijících malířích, jako je Američan Alex Katz s velkými uhrančivými portréty. Ohromil mě Malevičův Muž v suprematistické krajině, postava v rubášce bez obličeje, stojící před budovou se zamřížovanými okny. Aby to nevypadalo, že jde o jasnou narážku na jeho věznění OGPU, obraz antedatoval...

Nejradostnější šok mi způsobil zapomenutý Pavel Filonov, který malým štětcem skládal barevné mozaiky, kaleidoskopické změti tváří a těl, a rozpoutával brueghelovský karneval v duchu zásad „analytického realismu“. Pozítří náhodou uběhne sto osmadvacet let od umělcova narození. Život tohoto Andreje Rubleva 20. století ještě čeká na svého Tarkovského. Vyhodili ho z petrohradské akademie. V první světové válce bojoval na rumunské frontě. Maloval kulisy k Majakovského hrám. V roce 1929 mu zrušili výstavu v Ruském muzeu. Krutě hladověl, přesto odmítal obrazy prodávat. Zemřel na zápal plic v obleženém Leningradu v roce 1941, v osmapadesáti. Soubornou retrospektivu měl až na konci perestrojky. Jedinou poštovní známku s reprodukcí jeho oleje bych neměnil za komplet Sebraných spisů V. K.

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...