Až se čínský prezident Si Ťin-pching rozloučí se svým kubánským protějškem Raúlem Castrem a zamíří zpět do Asie, v deskách se mu bude kupit několik klíčových dohod a smluv.
Prezident komunistické Číny je podepsal během pětidenní návštěvy čtyř latinskoamerických zemí: Brazílie, Argentiny, Venezuely a Kuby. Si Ťin-pching takřka kopíroval cestu ruského prezidenta Vladimira Putina, jenž region navštívil o necelý týden dříve. Oba státníci se minulý týden i potkali – jak na finále fotbalového mistrovství světa, tak později na summitu zemí BRICS v brazilské Fortaleze.
PSALI JSME: |
Ruská politika, čínská ekonomika
Zatímco však vůdce Kremlu za Atlantikem spíše upevňoval své politické pozice, lídr říše středu se zaměřil na prohloubení ekonomických zájmů své země v Latinské Americe. Rostoucí Čína prahne po surovinách a právě ty se staly cílem Si Ťin-pchinovy návštěvy. Jeden z největších kontraktů podepsal v pondělí v Caracasu. S venezuelským prezidentem Nicolásem Madurem se dohodl na dodávce ropy a dalších surovin za čtyři miliardy dolarů, tedy za více než 81,5 miliard korun. Není to první dohoda, Venezuela je největším dodavatelem ropy do Číny. Zároveň je však i největším dlužníkem Pekingu v latinskoamerickém regionu.
Vztahy mezi oběma zeměmi se prohloubily za vlády Madurova předchůdce, Huga Cháveze, který předloni zemřel. Téměř dvacetiletí levicového chávismu, v němž se snaží pokračovat i současný prezident, zemi zanechalo v tristních podmínkách. Přestože Venezuela díky svému nerostnému bohatství patří k nejbohatším zemím v regionu, místní obyvatele trápí časté výpadky proudu a žalostný nedostatek téměř veškerého zboží – papírem počínaje, moukou a olejem konče. Čína výměnou za ropu v zemi mohutně investuje, podobně jako už roky dotuje karibskou Kubu.
ČTĚTE TAKÉ: |
Tam je význam spolupráce trochu jiný, komunistický ostrov je tradiční čínský spojenec. Bilaterální vztahy obou zemí zmohutněly po pádu Sovětského svazu začátkem devadesátých let, kdy Kuba přišla o svou mnohaletou bezednou „kasičku“ a propadla se na samé dno. V novém tisíciletí Peking v tomto směru Moskvu víceméně nahradil. Raúl Castro si svého ideologického souvěrce nemůže vynachválit, opakovaně vyzdvihuje čínský ekonomický model a nezdráhá se podepisovat čínsko-kubánské dohody.
Asijský drak
Odborníci však varují před příliš velkou závislostí latinskoamerického regionu na Pekingu. Tyto dohody podle nich mohou zemím ekonomicky posloužit jen krátkodobě, na druhou stranu však dávají Pekingu značnou moc. „Je to asymetrický vztah, jenž částečně připomíná historické závislosti na USA,“ řekla serveru Deutsche Welle Susanne Gratiusová z prestižního ekonomického think-thanku Fride. Ostatně Spojené státy podle některých expertů promarnily příležitost a ztrácí svůj „zadní dvorek“ – jak je oblast tradičně vnímána. Podle měsíčníku China Policy Review asijský drak do 15 let vystřídá USA v čele obchodní výměny v regionu.
