„Myslím, že jsme pro bezpečnost udělali vše, co jsme mohli, a jsme s ní spokojení. Ale bohužel v našich rukou není síla změnit osud. Musíme přijmout, že se stává něco, proti čemu není obrana,“ uvedl tehdy Franco Uncini, bývalý jezdec a člověk, který zodpovídal za bezpečnost v MotoGP.
POHNUTÉ OSUDY: ‚Poctivý Kocour‘ Luboš Tomíček našel smrt na dráze |
„Byla to nehoda, které nešlo zabránit a která se i přes veškeré bezpečnostní prvky může v MotoGP přihodit,“ řekl Karel Abraham, jeden z účastníků osudové Velké ceny a rovněž muž, jenž se Simoncellim závodil ve všech kategoriích mistrovství světa. „Byl populární všude, byl sympatický a většina lidí ho měla ráda.“
Vážně nebylo složité kouzlu Simoncelliho osobnosti podlehnout. Byl přátelský, věčně rozesmátý od ucha k uchu, rád vtipkoval. A zatímco se mnozí jiní piloti v zákulisí Velkých cen skrývají před fanoušky, on jim dokázal dlouho pózovat, smířen s tím, že vzhledem k dlouhým kadeřím se jen tak neschová.
Vyhrožovali mu smrtí
Na trati však byl jiný. Rázný, nesmlouvavý, často drsný. Od soupeřů často slýchal kritiku svého jezdeckého stylu, v sezoně 2011 dokonce po střetu s ním skončil Dani Pedrosa v nemocnici. Při následném závodě v Barceloně pak musel mít Simoncelli u sebe ochranku, protože mu Pedrosovi fanoušci vyhrožovali smrtí.
„Marco byl hodný, ale tady v MotoGP mu všichni říkali: Trošku přibrzdi. Měl takový razantní styl jízdy,“ vyprávěl den po Simoncelliho smrti Karel Abraham starší, tehdejší majitel stáje Cardion AB. A jeho syn připomenul: „Nikdy se s ničím nepáral, do všeho šel naplno. Hodně lidí ho za to odsuzovalo, ale mně se to líbilo.“
POHNUTÉ OSUDY: Temný den pro světový hokej: zahynul téměř celý tým Lokomotivu Jaroslavl |
V roce 2013 i on se na Masarykově okruhu zúčastnil akce ke druhému výročí Simoncelliho smrti. Kromě něj dorazily další tři tisícovky motorkářů a při vzpomínkové jízdě se na dráze utvořila zácpa – takový byl zájem!
A i to je důkaz, jaký byl Simoncelli fenomén a oblíbenec fandů. Mimochodem – právě na brněnském automotodromu jel v roce 2002 svůj první závod v mistrovství světa, když ho tehdy místo Jaroslava Huleše, jenž poskočil do dvěstěpadesátek, angažoval italský tým Matteoni.
A Lukáš Pešek, jenž se Simoncellim jezdil už jako kluk závody minibiků, v roce 2011 vzpomínal: „Byl na pohodu, žádné hvězdné manýry.“ A přidal i jedno tajemství o jeho nepřehlédnutelných vlasech. „Byl vždycky nakrátko, až ve světě si to nechal narůst. Postavil si na tom dobrou image, podle které si ho spousta lidí pamatovala.“
Nejen kvůli nim se tolik podobal Valentinovi Rossimu, legendě MotoGP. Oba k tomu pocházeli z Itálie, byli přátelé, mluvili o sobě s respektem. Pro Simoncelliho byl starší krajan dětským hrdinou a vzorem a plakát s jeho obličejem měl dlouhé roky pověšený ve svém pokoji.
„Strhnul jsem ho teprve před rokem, když jsme spolu začali jezdit v jedné třídě. To už mi přišlo hloupé usínat se soupeřem,“ říkal v Brně pár týdnů před osudovou nehodou.
Nehodou, do které byl fatálně zapleten i Rossi.
Nepomohlo by mu ani brnění
Závod v Malajsii byl totiž teprve ve druhém kole, pole ještě nebylo roztrhané, když se v jedné ze zatáček zřítil přímo pod kola Colina Edwardse a Rossiho, kteří ho nezaviněně trefili v rychlosti okolo 150 kilometrů v hodině. Z hlavy mu téměř okamžitě odletěla helma, následný záběr z vrtulníku ukázal jen nehybné tělo.
„Když jsem viděl opakování, udělalo se mi zle,“ přiznal tehdy Casey Stoner, jeden z jezdců.
Televize těsně po nehodě dle gentlemanské dohody raději vysílaly neutrální záběry, záchranářům a lékařům se vyhýbaly. Pro mnohé to však bylo znamení, že je zle.
Pád Marca Simoncelliho.
Simoncelliho přítelkyně Kate Frettiová měla hlavu v dlaních, pod nimi jí z očí tekl proud slz. Otec Paolo, který jezdce doprovázel na všechny závody, spěchal k místu nehody a byl u syna, když ho nakládali do sanitky.
Teprve později spolu s veřejností z diváckých záběrů na YouTube zjistil, že nosítka s už naloženým Markem jednou vypadly pořadatelům z rukou. Na Simoncelliho stav to však nemělo vliv.
„Měl nejmodernější kombinézu, ale nepomohlo by mu ani brnění,“ přiznal jezdec Pešek, když viděl záběry nehody. Při převozu na mobilní kliniku pak Ital dostal infarkt. Lékař Claudio Costa, který kdysi Simoncelliho seznámil s Rossim, pak už jenom konstatoval smrt.
POHNUTÉ OSUDY: Sebevražda Pavla Kábrta. Dodnes záhadná smrt hokejového pohodáře |
„Byl to nejhorší den v mém životě. Marco byl jako můj syn, a když umřel, já musel jít říct jeho otci, že je mrtvý. Tehdy jsem nepotřeboval slova: stačilo jen, že viděl mé oči. Oči plné slz,“ řekl Costa v rozhovoru.
Sestra chtěla darovat orgány
Přítelkyně Kate, kterou si měl jezdec brzy brát, mezitím volala domů. Telefon zvedl její otec a ona ze sebe jen vysoukala větu: „Prosím, řekni mi, že to není pravda.“
Zápornou odpověď bohužel neuslyšela.
Otec Marca Simoncelliho
Zatímco Markův otec a přítelkyně byli přímo v Malajsii, matka Rosella s tehdy třináctiletou Simoncelliho sestrou Martinou sledovaly závod doma v italské Coriane u televize.
„Sestra ho milovala, byla jeho největší fanynkou a úplně na něm visela. Marco ji taky při každé příležitosti zmiňoval,“ všiml si fotograf Marek Paulíček, který pravidelně objíždí závody MotoGP.
Po události v Malajsii se Martina zavřela ve svém dětském pokoji, několik hodin probrečela, a když vyšla ven, chtěla, aby orgány jejího bratra byly darovány k transplantaci.
Přání otec vyřídil lékařům v Malajsii, jenže kvůli zástavě srdce Martině nemohlo být vyhověno.
O den později pak musel otec vyzvednout Markovo tělo v márnici. Naposledy ho políbil na čele, pak se jen sám sebe zeptal: „Proč právě ty?“ S rakví pak odletěl do Itálie, kde už na letišti čekaly stovky fanoušků. Tisíce jich pak dorazily i na pohřeb, který v Coriane přenášeli na zdejším náměstí na velkoplošných obrazovkách.
Byl 47. obětí v šampionátu
Spolu se Simoncellim seniorem letěl z Malajsie i zdrcený Rossi, který po pár dnech vydal prohlášení: „Marco byl hvězda a nikdy na něj nezapomenu. Byli jsme spolu skoro každý den, byl jako můj mladší bratr, trénovali jsme společně a závodění byla naše vášeň. Ale oba jsme věděli, že se něco takového může stát.“
A i Abraham senior, jenž při závodech trpíval nejen jako týmový šéf, ale především jako otec jednoho ze závodníků, přidal: „Horolezec, když jde na Mount Everest, tak mu taky hrozí, že umrzne, zřítí se. Parašutista rovněž riskuje, že se mu nemusí otevřít padák, a tohle se prostě v těchto sportech děje. Motorky zkrátka nebezpečné jsou.“
Simoncelli byl ve světovém šampionátu silničních motocyklů celkem 47. obětí. Nejhorší situace byla v 50. až 80. letech.
Smrt se však nevyhýbala ani brněnské Velké ceně, zahynuli při ní celkem tři piloti včetně jednoho Čecha – v závodě do 350 ccm upadl 21. července 1969 František Boček, s poraněním hlavy byl převezen do nemocnice a druhý den ráno skonal.
