Lidovky: Vaše album se jmenuje Konnichiwa, což je, pokud se nepletu, japonsky dobrý den. Proč to, když je celý zbytek alba česky?
Máme v japonštině název kapely, název desky a taky máme v plánu alba číslovat japonskými číslicemi. Když se podíváte na hřbet desky, tak tam najdete vodorovnou čárku, což je japonský znak pro číslovku jedna. V Japonsku mám kořeny, vlastně tam mám polovinu rodiny z maminčiny strany, a ta kultura je jak z jiného světa. Líbí se nám to propojení!
Lidovky: Od Vašeho založení do první desky uběhlo celkem hodně vody. To jste tři roky pilovali skladby, aby vše bylo podle vašich představ?
Všechno si nějak muselo sednout. V minulosti jsme hráli v anglicky zpívajících kapelách a ten přechod není jednoduchý. Přijde mi, že celá ta hudba začne znít jinak. V podstatě mi najednou přišlo, že v té kapele zpívá jiný člověk. Řešili jsme producenty, což je taky nekonečné hledání a velká alchymie. Vlastně ty tři roky uplynuly jako voda a nepřijde mi to ani extrémně dlouhá doba. Pravda, že teď už se fanoušci těší na další počin a druhá deska by měla být dřív.
Lidovky: Zaujalo mě, že jsou pod Konnichiwou podepsaní hned čtyři producenti Ondřej Fiedler, Jan Balcárek, Martin Ledvina, Lukáš Chromek. Proč tolik? Nebylo potom těžší celé album nějak sladit?
Každý producent měl vlastní specifický přístup, a tak je i deska barevná. V zahraničí je to naprosto běžná věc. Vždyť dělá X producentů třeba i jeden song. Je pravda, že jsme měli strach, že nebude mít album svou tvář. Nicméně masteringem Ecsona Waldeze a pořadím skladeb se to celé vyřešilo na jedničku. Další věc je, že závazek na celou desku nám někteří nemohli dát z časových důvodů. Druhou desku řešíme dostatečně dopředu, a proto ji zkusíme udělat s jedním producentem. Zajímá nás, jaký rozdíl to vyvolá.
Mirai - album Konnichiwa. První plnohodnotná deska kapely sice vyšla až po třech letech od jejího vzniku, ale o to větší úspěch zaznamenala.
Lidovky: Jak probíhal výběr písní na album? Předpokládám, že materiálu jste měli opravdu hodně. Kolik se toho na desku nedostalo?
Patříme spíše do kategorie kapel, které nejedou na kvantitu, ale i tak cca deset písní se nepoužilo. Pokud se bavíme o nedotažených nápadech, tak těch bylo určitě ke stovce. Chce to odstup, když vás baví ten nápad nebo motiv i po třeba dvou týdnech, tak to bývá dobré znamení. Někdy ale cítíte i hned, že by to mohl být nadějný kousek.
Lidovky: Jak je to vlastně s počtem členů? Na plakátech a propagačních materiálech jste většinou tři, ale na koncertech a v klipech hrajete ve čtyřech.
Jsme čtyři. Tomáš Javůrek se k nám připojil zhruba před rokem a na fotkách zatím není, protože jsme od té doby nepotřebovali nový vizuál. Fanoušci se určitě brzo dočkají i Toma.
Lidovky: Na Andělech jste bodovali v kategorii objev roku. Změnilo se tím něco pro vás?
Je to čerstvá novinka, takže těžko říct. My máme radost, že nám vyjádřila respekt a uznání odborná veřejnost. Spíše než z hlediska marketingu a PR to vnímám jako vnitřní zadostiučinění.
Kapela Mirai s Andělem za objev roku.
Lidovky: Je nějaká meta, které byste teď v Česku chtěli dosáhnout?
Jednou bychom rádi hráli vlastní turné po halách nebo třeba i fotbalový stadión!
Lidovky: Pro mnoho posluchačů jste v pozici hitmakerů. Vaše singly jako Dítě robotí nebo Když nemůžeš, tak přidej, zněly a stále znějí z éterů rádií. To s sebou nese velkou odpovědnost. Nebojíte se, že už, jak se říká, nepřekročíte svůj vlastní stín?
Bojíme. Nikdy nevíte, jestli se podaří vydat něco, co překoná dosavadní tvorbu. Chce to pokoru a píli.
Lidovky: Už jen třeba podle komentářů na YouTube je hned patrné, že na vás fanouškové oceňují, kromě jiného, promyšlený texty písní. Kdo je píše?
Spoustu toho píšu já, ale mám pár lidí, se kterými to dolazujeme a taky už máme i texty, které napsali z větší části právě ti spoluautoři. Když mi to jde do pusy, ztotožním se s tím, tak nezavrhuju, co napíšou jiní. Ego musí jít někdy stranou. Ale nejraději si zpívám vlastní věci.
Lidovky: Jak vůbec celkově probíhá tvůrčí proces písní v kapele Mirai? Jste jedna z těch kapel, které mají dříve hudbu a až pak dotvářejí text, nebo to máte naopak?
První je většinou hudba. Jedu klasický svahilský model (smích). Jen zřídkakdy je první text. Nahrávám si spontánní nápady na telefon, po čase je filtruju a tomu co se mi zdá smysluplné, se pak věnuju. Teď jsem bohužel vymazal obsah iTunes a všechno je pryč, asi 200 nahrávek. Musím začít od nuly.
Lidovky:Jak probíhalo natáčení v Japonsku? Měli jste nějaký štá?
Bylo to šílený. 37 stupňů, 100% vlhkost a žádný štáb. S Ondrou Urbancem jsme točili čtyři dny a spali vždycky jen dvě hodiny. Nevíte, kdy přijde ten zásadní záběr, a tak točíte v podstatě furt všechno. Měli jsme dat tak na pět klipů. Však jsme nakonec vydali dva, protože nám to bylo líto. Celkově to byl vzrušující a skvělý zážitek. Nikde se nesmělo točit a asi pětkrát nás pronásledovali strážci zákona (smích).
Lidovky: Když už jste s tím Japonskem tolik spjatí, neplánujete třeba prorazit časem i tam?
To moc zase nejsme. Jsme česká kapela s „trochu japonským“ zpěvákem. Ale jednou bychom si rádi v Japonsku zahráli pár koncertů. Mám pár indicií, které nasvědčují tomu, že by to mohlo vyjít v dohledné době.
Lidovky:Co něco japonsky nazpívat, třeba i jen jako bonusovou skladbu na album.
Ale jo, bonusový track máme už na desce Konnichiwa. Takže proč ne?
  |
Lidovky: Ještě stále zbývá několik zastávek vašeho tour, kdy vystupujete společně s Poetikou. Můžete se pokusit ještě nerozhodnuté čtenáře nějak nalákat?
Hrajeme ještě v Českých Budějovicích, Valašském Meziříčí, Krnově a Praze. Všechno je vyprodané a tuším, že pár vstupenek zbývá v Českých Budějovicích. Musím říct, že atmosféra na tour je vynikající. Nebyli jsme zvyklí na takhle početné a vřelé publikum. Je to paráda. Další turné chystáme zase za rok a mělo by být už samostatné, možná s nějakou předkapelou. Pokud se Vám nepodaří dorazit na aktuální turné, doražte v příštím roce. Budeme se těšit!
MIRAI & POETIKA tour 2018 Zbývající zastávky: |
