SAMIZDAT
O„osud socialismu“ v této zemi i jinde se dnes pokrytecky obávají nejvíce ti, kteří socialistické myšlenky a ideály svojí politikou soustavně diskreditují. V posledním dvacetiletí zdokonalili nedemokratický autoritativní systém: prakticky zrušili základní občanská práva a svobody, obklíčili společnost početným represivním aparátem, nekompetentně řídili hospodářský život, způsobili mravní krizi celého národa. „Máme čisté svědomí,“ prohlašuje jejich ideologický mluvčí Jan Fojtík, jako by politická odpovědnost za výsledky tzv. normalizace příslušela někomu jinému než mocenské skupině, která se zformovala po vojenské intervenci v roce 1968 pod patronací tehdejších sovětských politiků a generálů a nyní se ze všech sil brání demokratickým reformám.
Kolik občanů by se dnes dalo přinutit k souhlasu s internacionální pomocí pěti armád Varšavské smlouvy? Jakou legalitu tato moc vlastně má, jestliže se dnes opírá především o Státní bezpečnost a krajně konzervativní příslušníky Lidových milicí?
Kdybych byl poslancem Federálního shromáždění, položil bych ministrovi vnitra na podzimním zasedání parlamentu ve své interpelaci především tyto otázky: O kolik se zvýšil v posledních dvaceti letech počet příslušníků Státní bezpečnosti a ostatních složek ministerstva vnitra? Kdo je „garantem“ současného stavu omezené občanské suverenity? Kdo rozhodl o okleštění ústavních práv občanů, např. práva petičního? Jak jeho podřízení ve své činnosti dodržují čl. 32 čs. ústavy, který zaručuje nedotknutelnost obydlí, listovní tajemství a tajemství dopravovaných zpráv?
Propagandistická kampaň proti signatářům petice Několik vět, okořeněná nenávistí a primitivní sociální demagogií, nejvýstižněji charakterizovala způsob, jakým moc reaguje na výzvu ke konstruktivnímu dialogu.
Neformální společenské iniciativy a sdružení usilují o pokojné, nenásilné řešení prohlubující se společenské krize. S vědomím, že se stále rychleji blížíme k zenitu, za kterým bude řešení všech problémů mnohem komplikovanější a obtížnější. Jsme proti konfrontaci, pro moc je konfrontace zatím jedinou politikou. Odmítání násilné konfrontace jako způsobu vládnutí a ovládání však neznamená, že nebudeme zároveň usilovat o to, aby se veřejnost již nenechala zastrašit sektářskými výhružkami a existenční perzekucí. Neboť čím hůře, tím hůře pro všechny.
V obležené společnosti jsou obklíčeni také ti členové komunistické strany, kteří si uvědomují, že bez hlubokých politických reforem se tato země obejít nemůže.
O autorovi| Rudolf Zeman, Lidové noviny
