22. června 2018 6:53 Lidovky.cz > Relax > Design

Obnovil slávu skláren Bomma a Rückl. Někdy nejsou čísla prioritou, říká Martin Wichterle

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Baví mě dělat věci plnohodnotně, od vývoje, konstrukce k designu, dělat... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Baví mě dělat věci plnohodnotně, od vývoje, konstrukce k designu, dělat... | foto: Honza Zima

Martin Wichterle (52) je majitelem strojírenské firmy Wikov. Před čtyřmi lety však vstoupil i do sklářského průmyslu a jeho jméno se objevuje ve dvou českých sklárnách - Bomma a Rückl. A o obou je hodně slyšet.

Když míříme do nižborské sklárny Rückl, kterou Martin Wichterle koupil před dvěma lety, vítají nás ještě staré oprýskané poutače u okraje silnice. „Ty už měly být dávno pryč,“ krčí rameny o pár chvil později Martin Wichterle, vystudovaný geolog, který léta podniká ve strojírenství a je majitelem úspěšné firmy na výrobu průmyslových převodovek Wikov.

I když reklama u cesty i jakási síň tradic, kde je vystaven zejména bývalý sortiment sklárny (a opravdu to není něco, co by měl člověk potřebu koupit), vypadají jako z dob minulých, nenechte se mýlit. Díky Martinu Wichterlovi, který pochází ze slavné rodiny Wichterlů - jeho dědečkem byl vynálezce kontaktních čoček Otto Wichterle -, se v nižborské sklárně Rückl mnohé změnilo. K lepšímu, samozřejmě.

Linie Rückl Contemporary od Ronyho Plesla: Rusalka
Linie Rückl Contemporary od Ronyho Plesla: Krakatit

Její vizuální styl dostalo na starost vyhlášené studio Aleše Najbrta a kreativním ředitelem se stal designér Rony Plesl. Vytvořil již dvě linie produktů z broušeného skla Rückl Heritage a Rückl Contemporary a vnesl do zatuchlé produktové řady sklárny nový svěží vítr. A tím změny, které Martin Wichterle plánuje, zdaleka nekončí. Nicméně na ně bude nutné ještě pár let počkat. V plánu je například rekonstrukce areálu od špičkového architekta Josefa Pleskota. Ve sklářském byznyse se podnikatel - de facto náhodou a po dlouhém přemlouvání - ocitl před čtyřmi lety, kdy finančně vstoupil do jiné české sklárny. Do Bohemia Machine ve Světlé nad Sázavou, jejímž spolumajitelem je Jiří Trtík. Bohemia Machine pod značkou Bomma tvoří mimo jiné svítidla a je špičkovým hráčem na trhu.

Shodou okolností se za pár dní potkávám s MartinemWichterlem znovu: tentokrát v Praze představuje práci studia deForm pro Bommu. Jakub Pollág a Václav Mynář před rokem přijali jeho nabídku, vrátili se z Londýna a stali se po Olgoj Chorchoj novými kreativními řediteli sklárny. Jejich svítidla (a také ta, jež vznikla pod jejich kreativním vedením, například od studia Dechem) působí kouzelně, magicky a je téměř jisté, že tato kolekce bude bodovat nejen u odborné veřejnosti. Ostatně radost je vidět i na Martinovi Wichterlovi. Je na něm znát, jak je na práci svých týmů hrdý. Nejen o ní mluvil v našem rozhovoru.

Znáte seriál Jaroslava Dietla Synové a dcery Jakuba Skláře z roku 1985?

Jasně. Má velkou spojitost s firmou Rückl. Nevím, jestli to tušíte, ale Jaroslav Dietl znal historii rodu Rücklů a de facto se natáčelo v místech, která jsou s historií tohoto rodu spjatá, protože oni začínali se sklářstvím na Vysočině. Jméno Jakuba Cirkla je přesmyčkou jména Rückl, takže Dietl tento rod ukryl do komunistického seriálu.

Viděl jste ho?
Samozřejmě. Jsem ve věku, že jsem zhlédl všechny Dietlovy seriály. Navíc Dietlovi byli sousedi mého dědečka. V době před rokem 1989 té zábavy nebylo tolik. Nemocnice na kraji města nebo Synové a dcery Jakuba Skláře byly z povedenějších výplodů Jaroslava Dietla.

Vy jste sklárnu Rückl koupil v roce 2016. Sklárna mimo jiné získala letos cenu Výrobce roku na Czech Grand Design, mluvilo se o ní i v souvislosti se soškou Českého lva. Na co jste vy osobně nejvíce pyšný?

Těch věcí je víc. Podařilo se vytvořit skvělý tým lidí, kteří vzali za své, že Rückl má své místo v tomto prostoru, a společně vytvořili značku, která má před sebou velkou budoucnost. Nejdůležitější je ale obrovská zručnost našich lidí. Jsem rád, že naše práce baví nejen zákazníky, ale i lidi, kteří vše vymýšlejí a vyrábějí.

Linie Rückl Contemporary od Ronyho Plesla: Metamorphosis

Aleš Najbrt, Rony Plesl, Josef Pleskot jsou špičkami ve svém oboru. Jak jste je vybíral?

Byla to společná práce, diskuse, přemýšlení i přesvědčování, že je projekt dobrý a že to bude stát za to. Dostat na palubu tyto lidi vyžaduje samozřejmě velké úsilí. Ale už vám nepovím, jak se vše rodilo. Původně jsme si mysleli, že bychom na rekonstrukci nižborského areálu vypsali architektonickou soutěž, nakonec jsme ale oslovili přímo pana Pleskota a po deseti minutách jsme se domluvili.

Jaké jsou plány na areál?
Už existuje územní plán jednotlivých staveb. Teď se začínají jednotlivé budovy překreslovat do detailní dokumentace. Tento areál je úžasný. Nejenže se nachází uprostřed křivoklátských lesů, má výhled na nižborský zámek, ale reflektuje také vývoj sklářství v Čechách. Najdete tu nejen staré budovy, ale i nejrůznější socialistické přílepky, jenže i ty k historii patří. O tom mě přesvědčil pan architekt - něco zachováme, něco doplníme a sklárna bude i dokladem historie.

Jak to vidíte časově?
To je oříšek. Podle plánu bychom měli mít vše dokončené během tří let. Ale přestavba musí probíhat za plného chodu sklárny, trochu zasahujeme i do veřejného prostoru, zakopáváme různá vedení, takže není úplně jednoduché získat všechna povolení. Tento rok bychom měli postavit první část, novou distribuční halu a pak to bude postupovat tak, jak budeme získávat povolení. A také jak se bude dařit shánět stavební firmy, které jsou teď trošku nedostupné kvůli novému boomu zakázek.

Pomohlo vám v něčem, že jste měl zkušenosti se sklárnou Bohemia Machine?
Bez Bommy bych o koupi Rückla vůbec neuvažoval. Těch důvodů, proč jsem o ní přemýšlel, byla celá řada - mezi nimi i nejrůznější synergie. Ale ten nejdůležitější podnět je toto místo, jeho genius loci, obrovská tradice.

Proč jste se tak zamiloval do skla?
Je to úžasný materiál. Nechtěl jsem vstupovat ani do Bommy, a dokonce jsem se tam ani nechtěl jet podívat, protože jsem tušil, že se mi to bude líbit. Říká se, že na tekoucí vodu nebo hořící oheň je člověk schopen se dívat nekonečně dlouho. A tyto dva fenomény sklo spojuje. Proces výroby je démonický, je v něm vidět kumšt lidí. Sklářství je jiný svět než strojírenství, jiní lidi, jiní zákazníci, jiný obchod i marketing. Pro mě to bylo obrovské osvěžení oproti prostředí, z kterého jsem přišel.

Vy jste vystudovaný geolog. Takmě napadlo, jestli nešlo podvědomě o návrat ke kořenům. Vždyť součástí sklářských písků je vápenec, nebo ne?
Ne. (směje se) Geologie tam úplně není, ačkoliv teď mě přivádíte na myšlenku, že původní křišťál se dělal z horského křišťálu už ve středověku nebo ještě dříve. Jistá spojitost tam tedy je.

Sklárna Rückl zkrachovala v roce 2015. Co se vlastně stalo?
Sklárna byla dlouhodobě v ekonomických problémech, chyběly jí produkty, neměla zdroje na nákup nových technologií. Držela klasický segment českého broušeného křišťálu, který ztrácel místo na trhu. A tak se propadla do insolvence.

Četla jsem, že do Nižboru chcete dostat nejlepší skláře světa. Jak se vám to daří?
To je dlouhodobý plán. Mělo by zde vzniknout sklářské studio, kde se bude produkce blížit více uměleckým dílnám. Zatím není možné je tady mít, protože se nejedná o klasickou výrobu, ale jde spíše o tvorbu uměleckých artefaktů, není to jen užitná věc. Vznikne tu oko nad Nižborem, kde bude krásná ateliérová dílna, do které chceme zvát špičky světového sklářství, aby zde tvořily a ukazovaly, co vše se dá se sklem dělat.

Myslíte někoho, jako je Martin Janecký, jehož skleněné plastiky jsou slavné po celém světě?
Je to neuvěřitelný člověk, Martin je světová špička ve sklářství, jezdí po celém světě a tvoří nádherné věci. Těší se, až to tu bude zařízené a on zde bude moci dělat své skulptury. Vše je dohodnuté, ale prostě to bude nějaký čas trvat. Sklářský ateliér bude nejen vybaven skvělými technologiemi, ale bude umožňovat, aby se na něj kdokoliv šel podívat, aby se lidé dívali, jak sklo vzniká, aby byli u toho. Většina českých skláren se nachází mimo dosah jedenapůldenní průměrné návštěvy zahraničního turisty, a přitom je sklo spolu s pivem velkým českým fenoménem. Nižbor leží dvacet minut od letiště, bude tu skvělá architektura i skvělí skláři. Je to byznys koncept, který může fungovat.

Zmínil jste synergie mezi oběma sklárnami. Jak fungují?
Existuje celá řada synergií, zejména ve výrobě. Jsme schopni si vypomáhat s kapacitami i personálně, nejen co se týká sklářů, ale i vedení, nákupu. Spolupráce funguje dobře. Každá sklárna se profiluje svým směrem, ale po výrobní stránce je ta spolupráce opravdu úzká.

Mohl byste rozvést tyto dva směry?
Bomma se profiluje jako výrobce dekorativního osvětlení, do tohoto segmentu vstoupila před dvěma třemi roky, a to neuvěřitelně úspěšně. Podařilo se nám s celou řadou designérů vyvinout svítidla, která si velmi rychle našla cestu k architektům, prodávají se po celém světě. Máme nové art directory ze studia deForm, loni Bomma vyhrála právě za svítidla Czech Grand Design. Vydali jsme se na dobrou cestu. Bomma se spojuje s moderní architekturou, designem, technologiemi a vysokou kvalitou provedení. Vysoká kvalita obě sklárny spojuje. Rückl je postavený na českém křišťálu a pak na tom, co české sklo charakterizuje, a to je český brus. Samozřejmě tento brus už neaplikujeme v provedení, jak ho známe od našich babiček, ale díváme se na něj jako na nástroj, co dokáže design podtrhnout a dělá ho unikátním. Na tom je postavena kolekce Ronyho Plesla.

Pokud jde o svítidla, velmi úspěšně fungují značky jako Lasvit nebo Preciosa. Proč je o české světlo takový zájem?
Prvním faktorem je tradice českého sklářství, která tady byla po staletí, schopnost se sklem pracovat. Druhým fenoménem je bezpochyby vysoká kvalita českého designu. Málokdo o tom ví, ale český design a architekturamá opravdu velké renomé a spousta českých designérů se dostala poměrně hluboko do podvědomí světové veřejnosti. Tato kombinace de facto definuje úspěch produktu.

Jak to vidíte s konkurencí?
Jak Lasvit, tak Preciosa jsou známé firmy a české sklo úspěšně představují světu. Oni se ale pohybují v trošku jiném segmentu než my, protože se soustřeďují na velké instalace. Moc si nekonkurujeme, navíc světový trh je tak velký, že opravdu nehrozí, že by si české sklo konkurovalo.

Jaký trh vás překvapil?
Každý trh překvapí, a to v jakémkoliv segmentu podnikání. Logicky Bomma je orientována na evropský styl designu, ale ve všech regionech po světě je o svítidla zájem.

A co třeba Rusko? Tam poměrně úspěšně vyváží vaše strojírenská firma Wikov.
Ruská kultura je svébytná, ale to jsou všechny kultury na světě, i tam je poptávka po tomto stylu designu. Každý trh je do jisté míry velmi specifický, jiný, než my máme v Česku. A čím je vzdálenější a odlišnější, tím je to pro českého človíčka obtížnější. Proto je nutné ho pochopit a najít tam možnost, jak být úspěšný. Musíte akceptovat zvyklosti, které na konkrétním trhu jsou, jinak to nevyhrajete.

Do Bommy jste investoval před čtyřmi lety, nyní chystáte event s novými designéry ze studia deForm…
Kluci z deFormu v Bommě budou téměř rok, odvedli obrovský kus práce. Spolupráce s nimi je fantastická - jsou opravdu zaměření na sebemenší detaily. Koneckonců, detail dělá kvalitu produktu. Bomma v roce 2012 vznikla ve spolupráci s Michalem Froňkem a Honzou Němečkem z Olgoj Chorchoj. Ti dovedli Bommu na ranvej té pomyslné startovní dráhy, co se týče designového osvětlení. DeForm tomu dodali kosmickou rychlost.

Prý jste na koupi Bommy dostal tip od manželky Kateřiny. Je to tak?
Ano. Myslím, že to bylo právě přes Michala Froňka, který s ní spolupracoval. Oba se dohodli, že mě přesvědčí, abych vstoupil do sklárny Bomma. A pak mě ještě z druhé strany bombardoval dnes druhý spolumajitel sklárny, pan Jiří Trtík. Soustředěným útokem se jim podařilo, že jsem se do sklárny vypravil a podlehl fenoménu skla.

Jak dlouho to trvalo?
Poměrně dlouho.

Vaše manželka je majitelkou známé značky Modernista. Radí vám ohledně designu?
Ne, já radím jí. (směje se) Ne, každý se pohybujeme v jiných segmentech, ona dělá 30. až 70. léta. Není to tak, že bychom on-line diskutovali naše obchodní strategie, každý si to dělá po svém…

Viděla jsem na stránkách Modernisty, že ve stylu první republiky se zařizovala i zasedačka Wikov, kdemáte i veterána. Máte nějaký vztah k první republice?
V rámci rodinné tradice jsem nechal pár starých aut opravit (prapradědeček Martina Wichterleho František pod značkou Wikov vyráběl zemědělské stroje a auta) První republika také nebyla procházka růžovým sadem, měla řadu problémů. Bylo to hezké období, já ho ale neznám, moje babička ano. Bude jí 101 let. Je čilá jak duchem, tak fyzicky, žije sama a je úplně v pohodě.

Bylo v Bommě něco, co vás překvapilo?
Co mě pozitivně překvapilo, bylo to, že se tam na mě všichni usmívali. Lidé ve spoustě podniků nejsou moc veselí, obzvláště pak Češi dokážou být skvěle naštvaní. Překvapilo mě také, jak je to náročné, sklo není exaktní věc, která se dá jednoduše spočítat, jako třeba převodovka. Chová se někdy nevyzpytatelně - stejně jako trh, který reaguje na nějaký design, trh vás rozsoudí. Je to méně řiditelné prostředí, ale o to víc vzrušující, jdete v podstatě do neznáma.

Bomma pracuje také pro řadu světových firem. Vzpomínám si na loňský flakon k vůni Gabrielle od značky Chanel. Pro jaké značky ještě pracuje?
Právě práci pro jiné značky sdílíme výrobně mezi Bommou a Rücklem. Vykrýváme si navzájem výrobní kapacity. Rückl i Bomma dělaly pro Chanel, Dior, Rosenthal, Lasvit nebo Preciosu. Je to důležitý segment sklářského byznysu. Zejména díky kvalitě našeho skla chodí celá řada poptávek od prémiových značek, ale já o některých nemůžu mluvit, máme prostě podepsanou mlčenlivost.

Kolik je to procent?
Pro vlastní brand děláme třicet procent, ale pořád to výrazně roste. Hodláme se během dvou let dostat zhruba na 60-70 procent. Na druhou stranu nechceme opouštět tento segment, protože je výborný a často vám zaplatí víc, než když děláte vlastní produkty.

Je tu dostatek sklářů?
To je velký problém, skláři mají vysoce nadprůměrné mzdy, ale stejně není vůbec jednoduché je získat. Navíc někdo se to se sklem nenaučí nikdy, někdo to dokáže. Ale podobnou odpověď vám dá kdokoliv z jakéhokoliv průmyslu, v nemocnicích, lidi nejsou nikde. Nezaměstnanost neexistuje, firmy potřebují skoro čtvrt milionu lidí. Je to škoda, že nejsou.

Vydělávají vám sklárny?
Bomma už vydělává, myslím, že slušně. Rückl je náročnější projekt, tento rok ještě nepředpokládáme, že by vydělal, snad se nám podaří přiblížit se nule. Příští rok už bychom chtěli být v zisku. Ale počítali jsme, že to bude trvat.

Má něco společného strojírenství a sklářství?
Je tam společné to, že děláte svůj vlastní produkt, nejenže ho vyrábíte, ale navrhujte, kontrolujete. Nakonec držíte v ruce věc, kterou vymyslíte od A do Z. To pak naplňuje lidi nadšením a entuziasmem, vírou i radostí - a to tyhle tři firmy mají společného. Bohužel takových firem v Čechách už tolik neexistuje, spousta podniků dělá podle cizí výkresové dokumentace a posílá to přes hranice na mateřskou základnu.

Nová kolekce svítidel pro sklárnu Bomma vznikla pod kreativním vedením studia deForm

Bavíme se tu hodně o designu. Jsou designéři převodovek?
To jsou konstruktéři, převodovka je opravdu nakonec v lodi nebo elektrárně téměř neviditelná. (směje se) Její naprostou prioritou je funkčnost a spolehlivost - na rozdíl od sklářských produktů, které jsou funkční i krásné. Je to exaktní svět, proti němuž stojí svět emocí.

Vy jste majitelem firmy, kterou budete muset jednou předat. Máte tři dcery. Zajímá některou z nich sklo?
Někdy o tom přemýšlím, ale úplně tím nežiju. Jedna už skončila školu, druhé dvě studují. Ta nejstarší zabrousila do jiných oborů, pochybuju, že se k podnikání dostane, i když… Věnuje se semitským jazykům, takže kdybyste potřebovala přeložit něco ze sumerštiny do akkadštiny, tak vámmohu pomoct. Zabývá se tím, jak vůbec jazyky vznikaly a jak vznikala skladba mluveného slova a jak bylo zaznamenáváno písmem, to byl poměrně složitý proces. Jde v podstatě ke kořenům vzniku vesmíru, jazyků, písma, vlastně se lingvisticky přibližuje velkému třesku. Mladší studuje dokumentární film a filozofii a nejmladší se chystá na environmentální studia a geografii.

Wikov patří ke světové špičce - stejně jako české sklo. To se radujete…
Tedy ne že bych byl neskromný, ale ke světové špičce máme daleko. I když špatně to taky neděláme. Mě baví dělat věci plnohodnotně, od vývoje, konstrukce k designu, dělat marketing, obchod, výrobu. Mít svůj produkt je úžasně povznášející, a když s ním pak dokážete prorazit, je to krásný pocit, který někdy přebíjí i ta čísla, která jsou v byznyse samozřejmě vždycky důležitá. Ale někdy pro mě nejsou totální prioritou.

Jak vypadá váš pracovní den?
Pracuji na několika místech, občas musím do zahraničí za zákazníky, nemám úplně řád. Zhruba týden v měsíci jsem v zahraničí, pak po různých firmách, v kanceláři v Praze. Do Nižboru jezdím jednou dvakrát měsíčně, jak je potřeba.

Děláte přepadovky?
Ne, nedělám a nikdy jsem je nedělal. (směje se) Ale kolikrát jsem si říkal, že to udělám.

Co plánujete do budoucna?
Na podzim chceme výrazně inovovat portfolio produktů Rückl, Bomma připravuje kolekci pro rok 2019, je to nekonečný proces. Co se týká Wikovu, máme plány se výrobně rozšířit, pravděpodobně do Ruska, možná i do Číny. Díváme se po akvizicích v západní Evropě, takže teď budu více ponořen do strojírenství. Baví mě všechno, co dělám, jinak bych to nedělal. Krásná je variabilita produktů, trhu a zákazníků.

Chystáte se za rok na Salone del Mobile?
Chceme představit novou kolekci ve velkém stylu.

Je něco jako Salone ve strojírenství?
Největší veletrh je v Hannoveru, jednou za dva roky, to se týká převodovek. Jsme aktivní také v kolejovém byznysu, vlaky, metro, tramvaje, pro to bývá na podzim veletrh v Berlíně. Strojírenské věci se pomalu přesouvají do Německa. Ale design zůstal v Paříži a Itálii. Němci jsou strojaři dobrý, ale emoce u nich nelítají.

  • 1Diskuse




Najdete na Lidovky.cz