Když v osumdesátých letech utíkali Vietnamci, tak byli přepadávánizabíjení na moři piráty. Když se konečně dostali do Thajska, tak si v utečeneckých táborech museli postavil sami chatrče. Průměrná doba čekání na azyl byly čtyři roky. I my Číňané utíkali z komustickeho ráje jsme to neměli v Itálii žádný med. Prostě musí být tepěliví a prokázat nějakou snahu být užitečný nové domovině. Nic není zadarmo.

Oprava: ... my Češi a Slováci, co utíkali z dělnického ráje...

Autor z pašerácké neziskovky Lékaři bez hranic vyvozuje z otřesných podmínek v detenčních zařízeních pod správou vlády v Tripolisu chybné závěry. Chtěl by celou situaci řešit převozem nelegálů do Evropy. Mnohem účinějším řešením by bylo, kdyby už konečně NATO a EU ukončily agónii tzv, oficiální vlády v Tripolisu, která nikomu nevládne, a povolili vojskům generála Chalífy Haftára obsadit enklávu formálně pod vládou v Tripolisu, ale ve skutečnosti ovládanou klanovými a náboženskými milicemi, pašeráky a s nimi spojenými pachateli dobra.

V Libyji teď bude podstatně hůř, už pár týdnů je sledován řízený přesun některých radikálních skupin z Idlibu právě někam do Libyje, ale asi tyhle otázky jsou tak nějaké tabu pro naše média.

Měli zůstat doma.

Ať jsou rádi, že jim v detnčních táborech dají aspoň něčeho najíst a napít.

Nikdo je nezval a jídlo, pití a provoz detenčních táborů s nezvanými hosty něco stojí.

Mohli je také vyvézt do pouště.