Výši odškodnění nebude soud s ohledem na soukromé zájmy účastníků zveřejňovat. V pondělí o tom informoval mluvčí soudu Vladimír Lajsek.
„Protože má schválený smír účinky pravomocného rozsudku, tak se jedná o rozhodnutí konečné,“ uvedl Lajsek.
Podpisová kampaň Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru, známější jako Anticharta, byla reakcí na zveřejnění prohlášení Charty 77. Při cílené propagandistické kampani komunistického režimu měla sehrát jednu z rozhodujících rolí v tažení proti Chartě, mezi jejímiž signatáři byla řada umělců. Vrcholem bylo shromáždění umělců a kulturních pracovníků v pražském Národním divadle 28. ledna 1977.
  |
„Má klientka považuje výsledek tohoto soudního sporu za konečnou satisfakci mnohaletého a opakovatelného obviňování nejrůznějšími individui z podpisu Anticharty. Má klientka nemá proti žalovanému periodiku žádnou osobní zášť a tento soudní spor byla nucena vést do konečného rozhodnutí, jímž jí bylo dáno za pravdu,“ sdělil právní zástupce zpěvačky Marek Nespala. „Paní Helena Vondráčková tím považuje celou nešťastnou věc a různé lživé kampaně za uzavřené,“ dodal.
Vondráčková už v minulosti kvůli článkům v různých novinách vedla několik sporů. Nejznámější s kritikem Janem Rejžkem. Naznačil, že zpěvačka za svůj polistopadový návrat na výsluní zřejmě vděčí kontaktům s mafiány, kteří ji v 70. a 80. letech prosazovali v médiích. Případ doputoval až k Ústavnímu soudu, podle kterého se Rejžek omlouvat nemusí, právo na svobodu projevu je prý v tomto případě nadřazeno právu na ochranu osobnosti.
Rejžek v médiích polemizoval také s tvrzením Vondráčkové, že nepodepsala Antichartu. Podle Ústavního soudu Rejžek pouze konstatoval, že se zpěvaččino jméno objevilo v novinách na seznamu jejích signatářů, nepsal však, že text podepsala.
