Stále vyšší emise oxidu uhličitého (CO2) do ovzduší nezpůsobují potíže pouze v atmosféře. Čím více tohoto plynu je ve vzduchu, tím více se ho ze vzduchu vstřebává do oceánů, které pak vytvářejí stále více kyseliny uhličité. Voda moří a oceánů se tak stává stále kyselejší.
Podle odhadu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) by v důsledku toho mohla hodnota pH faktoru mořské vody do roku 2050 klesnout o 0,3 jednotky ve srovnání s předprůmyslovou dobou. Kyselejší voda neškodí jen živočichům vytvářejícím vápencovou skořápku (od korálů po korýše), ale změněná chemie vody by výrazně zvýšila dosah zvukových vln ve vodě.
Již dávno je známo, že čím je voda kyselejší, tím dále zvuk doletí. Platí to zejména pro hlubší a střední frekvence do 3000 hertzů, které mořští savci nejčastěji využívají. I lodě a elektrárny produkují zvuky v tomto pásmu. Vědci zjistili, že v některých oblastech oceánů, obzvlášť v Atlantiku, se již nyní dokážou zvukové vlny šířit o 70 procent dál než dříve. Část živočišných druhů tím nesporně trpí, ovšem někteří mořští savci mohou z vyššího dosahu zvuku i profitovat, jak míní skupina badatelů kolem Hestera.
Od začátku průmyslového věku již hodnota pH oceánů poklesla podle odhadu odborníků o 0,1 jednotky. „Mořská voda v současnosti prodělává tak mimořádné změny svého chemického složení, jaké se neodehrály již miliony let,“ konstatují vědci. Změny jsou navíc velmi rychlé. Odborníci předpokládají, že se dosah zvukových vln v průměru zvýšil asi o deset procent. To zřejmě způsobilo zvýšení hlučnosti naměřené v pobřežních vodách Kalifornie mezi roky 1960 a 2000, které nelze vysvětlit jen známými faktory, jako je zvýšený lodní provoz nebo vítr.
