Zdeněk Kapitán v článku mimo jiné říká:„Rasismus je podle mého názoru přirozená věc. Chcete říct, že jsme v postmoderní době překonali to, co fungovalo celý středověk, čemu se národy bránily a díky čemu jsme udrželi relativní národní čistotu?“ Adopce dětí z třetího světa považuje za projev idealismu a o rodičích říká:„Platí pro ně biblické, oni nevědí, co činí.“
Stejná zkušenost
? Máme doma roční adoptovanou holčičku, je to mulatka. Překvapivě jsme ji získali v ČR, přes standardní proces adopcí. Diskutovali jsme i zahraniční adopce a naše zkušenost s Brnem je stejná: také jsme dostali doporučení, ať si adopci zařídíme „nějak“ sami a je ať do toho netaháme. Jen pro zajímavost – třeba v Dánsku stát po adopci vyplácí adoptivním rodičům jednorázovou podporu ve výši nějakých 250 tisíc českých korun, která zhruba odpovídá poplatku, který adoptivní rodiče platí adopční agentuře za zprostředkování osvojení. Podporu stát vyplácí i v případě adopce ze zahraničí – ať už černocha z Konga, či Roma z Čech.
Manželé si nepřejí být jmenováni
Nepodřizovat se!
? Musím smutně konstatovat, že je občas žalostné poslouchat argumenty inteligentních lidí, co jsou prostě „tak nějak proti těm barevným“. To si mají například Češky brát Čechy jen proto, že jejich kvalitní „stejnobarevné“ geny zajistí dítěti místo v sociální skupině, ať už za ni považujeme školu, zaměstnání či další role? Možná že se Češi budou dívat na „míchané“ dítě trochu přes prsty, ale jakmile se tomu začneme podřizovat, nešvar bude jen bujet dál!
Tereza H.
Co až dospějí?
? Myslí někdo při adopci černých dětí bílými rodiči na další život těchto dětí v dospělosti? I černé dítě má právo na rodnou vlast, rodný jazyk, rodovou historii, tradici, kulturu – není to vlastně odnárodňování těchto dětí? Nedívejme se na jisté váhání při adopci dítěte jiné rasy, než je adoptivní rodič, jen jako na rasistickou pohnutku našich úřadů. (...) Ony ty svízele v soužití jsou imezi „bílými“, chtějí-li překonat rozdíly v prostředí, ze kterých přicházejí.
J. V. Pospíšilová-Šteflová
Proč nechtějí Roma?
? Pracuji jako sociální pracovnice v dětském domově a máme v dětském domově děti, které by se pro adopci či pěstounskou péči hodily. Nejsou to ale malá roztomilá miminka. A některé děti jsou romského původu.
Chlapec, který byl už v kojeneckém ústavu zařazen k adopci, je stále u nás v dětském domově a v jeho čtyřech letech pořád není rodina, která by ho chtěla. Kde jsou ty zástupy rodin, které mají zájem o dítě?
Nyní, když se naučil česky, prošel krajským i celorepublikovým registrem a postoupil až k zahraniční adopci, o něj projevila zájem právě dánská rodina. A česká rodina si zatím složitě převáží dítě z Konga.
Přestává mi to dávat smysl.
