Jednačtyřicetiletý Joao Maia před třinácti lety oslepl po zánětu uveálního traktu. Byla to pro něj velká rána, protože od dětství miloval fotografování a bál se, že se bude muset vzdát svého koníčku. Dnes je sice schopen pouze rozeznávat prostředí na vzdálenost jednoho metru, našel ale způsob, jak své postižení překonat. „Můj život je velká olejomalba,“ říká.
Joao Maia je první nevidomý fotograf na paralympiádě
Dál dělá to, co ho baví. Maia v současnosti pracuje jako fotograf na paralympiádě v Rio de Janeiru a jeho fotografie jsou, co do výpovědní hodnoty, srovnatelné s těmi od zdravých profesionálů.
Při práci se ptá lidí, kteří jsou poblíž, aby mu popsali atmosféru místa, jak vypadá atlet a jakou barvu má jeho dres.
„To, na čem mi záleží, je kontrast barev. Barvy a zvuky mi udávají směr,“ říká Maio.
Maia doprovází i dvojice asistentů, kteří mu pomáhají v orientaci po stadionech. „Když jsou blízko, zaposlouchám se do tlukotu srdce atletů a zvuku jejich kroků. Tehdy jsem připravený fotit. Ale větší vzdálenosti a příliš mnoho zvuků jsou pro mě složité,“ přiznal fotograf serveru Firstpost.
Jeden ze snímků Joao Maia
Joao Maia nechce jen zaznamenávat momenty jako ostatní fotografové. Dle vlastních slov chce ukázat, jak člověk se zrakovým postižením vidí svět.
Podobně jako sportovci na paralympiádě, i on reprezentuje lidi s postižením. „Nepotřebujete oči, abyste fotili. Oči nosím ve svém srdci,“ dodává.
