„Na škole v přírodě se mi nelíbilo, protože jsme pořád museli chodit ve dvojicích a paní učitelka nás pořád počítala,“ postěžoval si nedávno žák jedné pražské školy Jakub. Jeho vrstevník z jiné školy, šesťák Honza, si naopak liboval. Na škole v přírodě se mu ohromně líbilo a nejlepší bylo, že měli s kluky okno nad střechou od jídelny a v noci po ní lezli. Dodávat, že jim šlo o zdraví, ne-li o život, je jistě zbytečné. Kdyby se jim něco stalo, učitel aby si zoufal. Přitom je těžko představitelné, že může mít děti na očích i v noci.
Dřív jsem nosil oči z jatek
Rodiče ovšem očekávají maximum. „Někteří otcové osahávají pneumatiky autobusu, a
když se jim jejich vzorek nezdá, jsou ochotni potomka vysadit,“ říká ředitel Základní
školy v Kunraticích Vít Beran. Školy si podle něj výjezdy radši objednávají u různých agentur a snaží se některé věci ošetřit smluvně, ale úplně se odpovědnosti stejně nevyhnou.
Napište nám!Jste učitel a máte podobné zážitky? Myslíte, že vaše odpovědnost za žáky je přehnaná? Nebo jste naopak rodič a zastáváte názor, že škola musí zodpovídat za vše, co s dětmi dělá? Napište nám na internet @lidovky.cz |
Podobné je to s pokusy. „Jako mladý učitel jsem jezdíval na jatka a kupoval tam buličí oči, s nimiž pak žáci experimentovali. Moc je to bavilo a hodně jim to přineslo, ale dneska už bych to nedělal.“ Vlastně to není úplně zakázané, ale nikdo si není úplně jist, co by se stalo, kdyby se dítě třeba píchlo do prstu a dostalo infekci.
Pokus skončil v nemocnici
Strach aby panoval třeba i v chemii. Soudní znalkyně Libuše Černá pamatuje ze své praxe na tristní případ : „Na jednom gymnáziu se tři chlapci připravovali na chemickou olympiádu. Vybrali si pokus se sifonovou bombičkou, který si chtěli nacvičit. Se svým oblíbeným učitelem byli domluveni, že se sejdou ve školní laboratoři, sousedící s učebnou. Jenomže co čert nechtěl, jeden pedagog onemocněl a chemikář musel neočekávaně suplovat. Vyřešil to tak, že zadal žákům v učebně samostatnou práci a otevřenými dveřmi do laboratoře přešel k těm třem chlapcům, kteří plnili bombičky určitou směsí. Pokus ale nefungoval. Chemikář tedy svěřencům řekl – počkejte do zvonění, půjdeme to vyzkoušet ven. Za školní budovou pak vzal špejli, směs, která byla zřejmě příliš upěchovaná, mírně načechral a vzal si od jednoho z chlapců zapalovač. Jakmile škrtl, bombička se roztrhla. Učiteli to utrhlo tři prsty, zraněni byli všichni tři žáci. Jednomu exploze prorazila dutinu břišní, druhý byl zraněný na nohou, třetí měl naštěstí zranění jen nepatrné.“
