„S útokem v Nice se něco zlomilo,“ míní Jérôme Fourquet, šéf sociologického institutu Ifop. „Poslední zlomky důvěry vyplývaly z jeho pozice šéfa státu, ale i tento pozitivní aspekt se nyní v očích Francouzů drolí,“ řekl Fourquet listu Journal du Dimanche. Voliči ztratili trpělivost.
Na ručník v ringu to ale ještě není. Po týdnech beznaděje mohla Hollanda, zvoleného před čtyřmi lety za socialisty, povzbudit zpráva, že klesl počet lidí bez práce. Právě s tímto tématem totiž spojil prezident otázku, zda bude vůbec usilovat o další mandát.
Podle statistického úřadu Insee klesla nyní míra nezaměstnanosti na 9,9 procenta. Ocitla se na nejnižší úrovni od roku 2012, tedy za celé Hollandovo funkční období.
Mění to tedy jeho šance v prezidentském souboji?
Rozhodne střední třída
Podle analytiků jen zčásti. Nepříznivá situace na trhu práce přitom vyvolala v uplynulých měsících prudké protesty, spojené s odmítáním liberálních reforem. V tomto směru si tedy Hollande může zčásti vydechnout.
Ani další povzbudivé zprávy o vývoji ekonomiky ale nemohou posunout Hollanda do okruhu favoritů. Jeho pozice je stále slabá – už jen není beznadějná. Zřejmě se tedy nakonec prosadí jako kandidát socialistů, favoritem ve volbách ale nebude.
  |
O politiky s vysokou podporou je nyní ve Francii vůbec nouze.
„Příští prezidentské hlasování bude ve znamení negativního rozhodování,“ míní Thomas Guenole, politolog ze společnosti Vox Politica. „Voličská otázka bude prostá: kdo z kandidátů vám vadí nejméně,“ řekl agentuře Reuters.
Je něco horšího než Amerika? Ano, Francie, myslí si džihádisté |
Platí to i pro pravděpodobné Hollandovy soupeře: bývalého pravicového prezidenta Nicolase Sarkozyho i šéfku populistické Národní fronty Marine Le Penovou.
Jádro stoupenců i odpůrců
Pro trojici zmíněných politiků platí, že mají jisté své jádro stoupenců, stejně tak ale proti nim stojí vyhraněný tábor odpůrců.
Institut Ifop se proto také dotazoval, kdo Francouzům z politiků nejvíc vadí a nechtějí jej v čele země za žádných okolností. Nejvyšší procenta si vysloužil Hollande, odmítá jej celých 73 procent potenciálních voličů. Jedenašedesátiletý Sarkozy obdržel 66 procent negativních preferencí a Marine Le Penová 63 procent.
Francouzi ještě pamatují, jak se v roce 2002 Jean-Marie Le Pen prodral do druhého kola prezidentských voleb, následně Francouzi drtivě podpořili jeho soupeře Jacquese Chiraka.
A tentokrát? Situace se změnila. Jeho dcera Marine Le Penová stranu kultivovala, už není pro elektorát jiných stran tak nepřijatelná.
Zakladatel Národní fronty Jean-Marie Le Pen a jeho dcera a současná stranická šéfka Marine Le Penová.
„Pokud by kandidovala dnes, byla by asi bez šance, ale když hlasování proběhne třeba v kontextu dalších teroristických útoků, nedá se její úspěch vyloučit,“ míní politolog Dominique Moisi z Ústavu mezinárodních vztahů (IFRI).
Její vzestup by mohl zkomplikovat ještě nástup nového, ne okoukaného kandidáta.
Kdo zbývá?
Kdo tedy zbývá? Do čela mnohých úvah se prodral sedmdesátiletý Alain Juppé, starosta Bordeaux. Kdysi mu voliči spílali, když stál v polovině 90. let v čele neoblíbené vlády. Teď vypadá pro mnohé stoupence pravice jako dobrá alternativa k Sarkozymu. Soupeřem Hollanda zase může být ambiciózní, teprve osmatřicetiletý ekonomický ministr Emmanuel Macron.
Sociální geograf Christophe Guilluy soudí, že volby nakonec rozhodne střední třída z příměstských oblastí. Právě tady je vysoké procento migrantů a suburbánní oblasti jsou jakousi laboratoří všech sociálních problémů.
