Lucie Radová: (25.1.2018 15:39) Ahoj Michaelo, děkujeme za fandění! Za všechny, kdo prošly tuktuky: nafukovací polštář na spaní! Nejvíc nejlepší věc na cestě:) A pak taky špunty do uší, sice ti pak můžou něco ukrást z tuktuku, ale já bez spánku nemůžu fungovat, tak musím podstupovat oběti:) Pak mě ještě napadají dobrá sluchátka (která mi chybí) a kvalitní péřová bunda:)

Lucie Radová: (23.1.2018 14:47) Ahoj Lindo! Určitě dá hlavně když máš dobrý a kvalitní oblečení, tak pak nepotřebuješ moc věcí. Nás na cestu oblékl Husky: od stanů, spacáků, péřových bund po funkční oblečení. Stačí dvě trička a dvoje ponožky z Merina a máš vystaráno:) Nejvíce místa zabrala technika na natáčení, tu ale minimalizovat filmaři nechtějí :)

Lucie Radová: (23.1.2018 14:44) To nevím, Václave. Až přijde ten správný čas, tak to snad poznám:)

Lucie Radová: (23.1.2018 14:43) Chybí a hodně:)

Lucie Radová: (23.1.2018 14:41) Čau Medwede! Strašně moc Dana Bártu, protože ho má Eliška v mobilu:) Já mám pak takový holčičí jako Lenku, Lenny, L.E.J, Adele ... Jak poslední měsíc jedu sama, tak hodně poslouchám audio knížky. Bolívii mám spojenou s Bossem Babiš (moc doporučuju!) a teď jedu ve Faktor Churchill od Boris Johnson. Je to fajn zpestření k hudbě a drkotajícímu tuktuku.

Lucie Radová: (23.1.2018 14:38) Pár ponorek bylo:) Když od nás odešly Klára s Martinou, tak jsme najely na systém, že když tě něco štve, tak to řekni hned, rychle jsme se pohádaly a pak se taky rychle uklidnily a pokračovaly v pohodě dál. Ve chvíli, kdy jsme zůstaly tři bylo tolik práce a řízení, že nebyl ani prostor dělat to jinak. S Klárou a Martinou jsme se snad ani nepohádaly. Myslím, že měly jinou přestavu o dobrodružství, kterou si pak splnily následným baťůžkařením do Argentiny.

Lucie Radová: (23.1.2018 14:29) Růžové tuktuky vzbuzují obrovskou pozornost. Lidé se nás neustále fotili a dokonce si s námi povídali i za jízdy. Špatnou zkušenost s policií jsme měly jen jednou v Peru, to nám dokonce tříkolky chtěli rovnou zabavit. Naštěstí máme v Peru hodně šikovného konzula, který rychle zasáhl a my mohly pokračovat dál. Trochu bojuju s policií posledních pár kilometrů na cestě, před hranicemi s Uruguay. Tipuji, že jsou zvyklí na úplatky. Už dokonce padla věta, že jedu v motorce a kde teda mám helmu ... Ale jinak se policie spíš snažila pomoct. Měli starost abychom byly v pořádku, nejezdily v noci, protože to může být nebezpečné, ... atd.

Lucie Radová: (23.1.2018 14:23) Ahoj Martine! Díky:) 1. Když nás indiánka pozvala abychom se Šárkou tančily v průvodu. Navlíkli nás do tradičního indiánského oblečení, uvázaly copy až po zadek a pak trošku trpěli, když viděly jak nestíháme jejich rytmus:) 2. Když nám nadobro chcíplo Apéčko uprostřed peruánské pampy a za dalších sedm minut jsme si plácly s řidičem projíždějícího náklaďáku, který nepojízdný tuktuk naložil do svého kamionu. V něm jsme taky pak strávily noc. Za svou pomoc nechtěl žádné peníze. 3. Bivak na kolumbijské cestě smrti. Nepodařilo se nám během jednoho dne přejet 70 km a musely jsme přespat uprostřed dost strašidelné cesty. Taky asi nikdy nepochopim, jak cestu plnou kamení, vody a výmolů mohly ty naše tuktuky dát.

Lucie Radová: (23.1.2018 14:14) Každý měsíc na účet zdravotní pojišťovny. Lucka

Lucie Radová: (23.1.2018 14:14) Lákají! Protože jsme se ale rozhodly vzít tuktuky do Česka, tak to vypadá, že mě teď na pár dalších cest budou zaměstnávat tříkolky:) Zrovna Citroen 2CV byl dlouho mým favoritem, pak jsme se ale rozhodli pro "tuktuky" a teď mi už asi zůstanou.