ODPOVĚĎ (5.11.2007 9:03) Dobrý den, pane Dědku, máte pravdu v tom, že někdy bývá znalost pravopisu přeceňována na úkor jiných jazykových rovin. Kultura jazyka netkví pouze ve znalostech pravopisu, ale spočívá především v tom, jak umíme jazyk používat, zda např. dokážeme formulovat své myšlenky do slov a přizpůsobit celkový styl jazykového projevu dané situaci. Bylo by mylné se domnívat, že k ovládnutí jazyka stačí pouze zvládnutí pravopisných zásad. Přeceňování pravopisu však není záležitost až socialismu. Na zbytečné přeceňování pravopisu se upozorňovalo už za první republiky (např. v časopise Naše řeč).

ODPOVĚĎ (5.11.2007 9:07) Myslím si, že většina renomovaných deníků cizí příjmení nepřestala skloňovat a skloňují je většinou správně. To, že se občas vyskytují jména nesprávně vyskloňovaná, je patrně dáno tím, že si pisatelé neuvědomují, že pro zařazení ke skloňovacímu typu je především rozhodující vyslovovaná podoba. Všechny anglicismy nelze odsuzovat. Většinou se prosadí ty, pro které čeština nemá jednoslovný výraz. Pravda však je, že některé jsou zbytečné. Pokud se však prosadí, je boj proti nim zbytečný jako boj s větrnými mlýny.

ODPOVĚĎ (5.11.2007 9:11) Nejde o novinku posledních let. Sloveso "zrušovat" najdeme už v Jungmannově Slovníku česko-německém (1835-1839) a také v Příručním slovníku jazyka českého a ve Slovníku spisovného jazyka českého. Slovníky sice hodnotí toto sloveso jako řidší, z jazykového hlediska však není utvořeno chybně a není důvod, proč bychom ho měli v administrativním stylu, odborných textech právní povahy, smlouvách či v legislativě odmítat.

ODPOVĚĎ (5.11.2007 9:13) Pane Drobný, ačkoli tato otázka může být námětem pro dlouhou debatu, vhodného kandidáta vybíráme patrně spíše jako "typ" člověka, ne náhodně. Pro tento výklad svědčí i skutečnost, že "typ" kandidáta je specifikován už tím, že jsou na něj kladeny jisté požadavky, které jistý "typ" (tedy skupina daná stejnými rysy, ne náhodně vybraný jedinec) lidí může potenciálně splňovat.

ODPOVĚĎ (5.11.2007 9:17) V obecné rovině je pro označení profese obvyklé volit mužský rod; nepovažujeme za nutné uvádět přechýlenou podobu (např. v čele společnosti stojí ředitel, toto spadá do kompetence ministra zahraničí atd.). Ve spojení s konkrétním jménem (např. v oslovování, na vizitkách, na jmenovkách na dveřích, na osobním razítku atd.) pak doporučujeme užít podoby přechýlené.

ODPOVĚĎ (5.11.2007 9:24) Pane Hlaváčku, latinský výraz video se v dnešní češtině vyskytuje jako první část složených slov již poměrně běžně, např. videokonference, videokamera, videoklip, videopřehrávač, videohra a také videoupoutávka.

ODPOVĚĎ (5.11.2007 9:33) Přechylování příjmení je pro češtinu zcela přirozené, a navíc i nezbytná součást jejího gramatického systému, protože různé gramatické významy slov čeština vyjadřuje pomocí koncovek. Nepřechýlené příjmení nelze skloňovat a nepoznáme z něj rod pojmenované osoby. Účelem přechylování je smysluplné dorozumění, snaha vyhnout se nepřirozeným větám typu "obraťte se na p. Fischera nebo pí Fischer" či významovým nejasnostem (např. z věty "Graf porazila Seleš" nepoznáme, kdo koho porazil). I v češtině ovšem existují příjmení, která dle tradice obvykle nepřechylujeme (např. Edith Piaf, Marilyn Monroe, Suzane Vega). O této problematice si můžete více přečíst na stránkách jazykové poradny ÚJČ nebo ve 24. lekci kurzu češtiny v Lidových novinách.

ODPOVĚĎ (5.11.2007 9:37) Právě po d, t, n je existence písmen i a y stále důležitá. Kdyby se y zrušilo, pak bychom museli psát haďi a hadi, abychom rozlišili tvary, které dnes zapisujeme jako hadi a hady. Máte sice pravdu, že ze současného hlediska je rozlišování i-y v písmu, když máme pouze jednu hlásku, anachronismus. Zrušení jednoho z písmen i-y by však bylo pro naprostou většinu uživatelů češtiny nepřijatelné.

ODPOVĚĎ (5.11.2007 9:41) Děkuji za pozdrav, Vaše slova mě potěšila, Pořad O češtině je od září vysílán v neděli podvečer, ale od ledna se možná čas jeho vysílání změní. Zatím bohužel nemám více informací. Poměr odborných pasáží a scének je stanoven ze strany televize tak, aby byl pořad zábavně-vzdělávací a přitáhl co nejširší publikum. Vysvětlit nějaký jazykový problém v limitu dvou až tří minut je opravdu někdy úkol nadlidský, a proto nyní vyšlo prvních dvacet dílů knižně. V knize jsou odborné výklady mnohem podrobnější, a přesto psané lehkým perem, aby se čtenář poučil i pobavil. Správně je shora nebo seshora (ve spojení s předložkou píšeme dohromady jako příslovečnou spřežku). Slovo skrývat vždy pouze s počátečním s (ve významu "z povrchu pryč"). Přeji Vám hodně štěstí, a aby Vás to, co děláte, bavilo stejně jako mě.

ODPOVĚĎ (5.11.2007 9:49) Milá paní Markéto, v souvislosti s postupným uvolňováním společenských norem se od začátku 90. let významně proměnily i postoje uživatelů k mateřskému jazyku. Na jednu stranu se objevuje značná benevolence vůči dodržování jazykových norem, která je patrná dokonce i ve veřejných médiích, která jsou považována za "pole jazykového vývoje", na druhou stranu lze ovšem pozorovat i růst prestiže národního jazyka a rostoucí tlak na jeho ovládání v nejrůznějších sférách, např. politické, kulturní a třeba i komerční. Politik nebo moderátor, který neumí správně mluvit, v očích vzdělané veřejnosti neobstojí. Na všechny nešvary, o kterých píšete, se již dlouhodobě snažíme upozorňovat; např. prostřednictvím našich internetových stránek (www.jazykovaporadna.cz), v pořadu O češtině a nyní v kurzu Lidových novin. Uvidíme, jak bude tento projekt úspěšný...

ODPOVĚĎ (5.11.2007 9:57) Jednoslovný český název pro toto zařízení bohužel neznám, v angličtině se píše set-top box.

ODPOVĚĎ (5.11.2007 10:00) Máte pravdu, že spojení "nad ránem" je slovakismus a v češtině je vhodnější "k ránu". Spojení "až tak" se v některých větách objevuje celkem zbytečně, ale v mnohých případech bychom jeho vypuštěním nebo nahrazením mírně posunuli význam (např. ve větě "Přijedu až tak za týden."). V konkrétní větě, kterou uvádíte, naznačuje "až tak" osobní postoj mluvčího, vyjádření určité míry (podobně jako "tak moc") a nelze ji hodnotit jako chybnou. O spojení "až tak" se budete moci více dočíst v páté lekci našeho kurzu.

ODPOVĚĎ (5.11.2007 10:04) Oba tvary zájmena "já" jsou v pořádku, ale rozdíl je v jejich použití. Tvar mě je náležitý ve 2. a 4. pádě, tvar mně ve 3. a 6. pádě.

ODPOVĚĎ (5.11.2007 10:14) Žádné změny českého pravopisu se nechystají. To, že je český pravopis fonetičtější než v mnohých západních jazycích, je dáno historicky (a menší či větší míra fonetizace rozhodně nic o kvalitě daného jazyka nevypovídá). Každý jazyk si, ať už v psané nebo ve vyslovované podobě, přejatá slova přizpůsobuje svému systému (v latině je aether, ale v italštině étere, v němčině se toto slovo píše Äther, Angličané vyslovují jméno Caesar jako [sízr] atp.). Počešťování přejatých slov, a to i slov řecko-latinského původu, se děje od samého počátku existence češtiny. Např. Jan Blahoslav nic nenamítal, aby se psalo filozofie. Pro psaní -izmus byl Josef Zubatý, přední lingvista počátku 20. století. Za první republiky proběhla i anketa na počešťování přejatých slov mezi vědci nelingvisty. Většina se přiklonila k počešťování. To, že dnes převažuje podoba skener nad původní scanner, není proto, že by o tom rozhodli jazykovědci. Kdyby se slova v češtině vůbec nepočešťovala, tak bychom dodnes psali nikoli renessance nebo renesance, ale jen renessaince, dále praesidens, philosophia, také tramway, rhuma, affaire atp. To, že se v 70. letech začalo psát prezident, univerzita apod., rozhodně nesouvisí se snahou tyto výrazy pravopisně poslovenštit. Tato slova patří totiž mezi ta, v nichž se v latině psalo jedno s vyslovované jako z, tj. ke slovům jako organizace, fyzika, analýza atd., která se se -z- začala psát v r. 1957. Tehdejší ústřední výbor však odmítl, aby se psal (plebejsky) prezident, chtěl pouze podobu president. Aby nešlo o slovo zcela izolované, byly k němu přiřazeny výrazy gymnasium, filosofie, universita (a slova odvozená). Tyto výjimky byly odstraněny právě v 70. letech.

ODPOVĚĎ (5.11.2007 10:18) V dopisech a e-mailech píšeme Vy, Váš, a to ať už se obracíme na jednu osobu, nebo na více osob. Velkým počátečním písmenem vyjadřujeme zdvořilost a úctu k adresátovi. Malým písmenem se naopak naznačuje soukromý, důvěrný charakter dopisu či zprávy (ale ani tady velkým písmenem nic nezkazíte).