Za dvaačtyřicet sezon (od 4. října 1967 do 30. června 2009) odehrálo Divadlo Járy Cimrmana 11 490 představení patnácti her, jež všechny mělo nepřetržitě (postupně pochopitelně) na repertoáru. V sezoně letošní, prozatím poslední, se fiktivní postavě Járy Cimrmana, jež zlidověla a možná už trochu i zmramorovatěla, dostalo další z mnoha poct – vyšla exkluzivní publikace Ladislava Smoljaka, Zdeňka Svěráka a Jaroslava Weigla Jára Cimrman, génius, který se neproslavil. První z autorů, Ladislav Smoljak se jejího křtu jen o několik dní nedožil. „Až mi lid odhalí pamětní desku/ na starém domě/ bude už po mně.“ napsal Jára Cimrman ve své profilové básni Ažmilid. Taky se v ní svěřuje: „Já za života nedočkal se slávy/ za své vynálezy, všechny z vlastní hlavy/ U jedněch setkával jsem se s výsměchem/ a u druhých většinou také s výsměchem/ A přitom jsem poradil Křižíkovi se světlem/ a Jiráskovi s Temnem...“
Verše vzácně sebekritické uvádějí „kapsičkovou“ knihu plnou fotografií, mapiček, nákresů, reprodukcí dokumentů, faksimilí a minibrožurek, jež s velkou dávkou nápaditosti dokreslují textovou rekapitulaci, čím vším Cimrman byl, nebo alespoň čím být mohl.
Ve weiglovském stylu, který od počátku krášlí veškeré cimrmanovské plakáty, programy a konec konců především samu výpravu her, na žlutavém papíře se sépiové fotografie obzvláště vyjímají, A je celkem jedno, že na nich Cimrmana nenajdeme. O tom paradoxu se ostatně zmiňují autoři v předmluvě, když konstatují, že tato kniha plná fotografií trpí tím, že pojednává o člověku, který se nikdy nenechal vyfotografovat. „Podobá se velkému skupinovému snímku, na němž se zúčastnili všichni účastníci narozeninové oslavy, přičemž oslavenec sám tiskl oko k fotografickému přístroji nebo si těsně před expozicí odskočil...“ A kladou si a čtenáři otázku, zda je pro poznání člověka nutná jeho tvář. Připomínají Husa a Máchu, kteří nejspíš taky vypadali docela jinak, než jak je známe z dostupných vyobrazení, a přesto jejich dílo promlouvá i k současníkům.
Historie skrytá ve vlepených kapičkách Nezbývá, než si Mistra připomínat prostřednictvím replik jeho her nalezených a zrekonstruovaných cimrmanology. O začátcích a peripetiích divadla nesoucího Cimrmanovo jméno se čtenář dozvídá z přiloženého cédéčka, zkrácené Zvukové kroniky připravené v Radiožurnálu Českého rozhlasu. O souvislostech dobových, uměleckých i osobních potom spíše v dokumentárním materiálu reprodukovaného v publikaci a různě postrkaném do kapsiček mezi stránky knihy.
Cimrman je tu zachycen nejen jako dramatik a inscenátor – v Hereckém desateru například nabádá interprety svých her: „Při závěrečné děkovačce se ukloň tak hluboko, aby nebylo vidět, že jsi to ty, kdo volá bravo“ – ale je představen také jako filozof. Brožurka Teorie poznání názorně vysvětluje Cimrmanovu filozofii externismu: „věc je tam, kde se domníváme, že není, a není tam, kde se domníváme, že je“, a ještě „Na konci poznávacího procesu nevíme tedy nic, ale zato to víme správně“.
V dárkově vybavené knize najdeme kromě mnoha dalších artefaktů a dokumentů třeba náčrt půdorysu chalupy Evžena Hedvábného, kde se našla truhla s pozůstalostí Járy Cimrmana, pohlednici s Cimrmanovou autobustou, pytlík od mouky s prvním dochovaným rukopisem básně Školákovo trápení, náčrt pověstného čakovického praku, dobový snímek Cimrmanovy matky – vídeňské operetní zpěvačky Marlén Jelinkové, železniční mapu s vyznačením místa Cimrmanova vykolejení u staničky Středoplky, Cimrmanův proslulý řez horou Blaník s pracovnou sv. Václava a mnoho jiných dokladů toho, jak pronikavě se Jára Cimrman zapsal do bádání v oboru historie, jakým průkopníkem byl v oblasti cestování, co zbylo z jeho činnosti pedagogické, jakým byl vynálezcem...
Knížka pro jeho zapálené ctitele jedním slovem k nezaplacení.
***
„Já za života nedočkal se slávy/ za své vynálezy, všechny z vlastní hlavy/ U jedněch setkával jsem se s výsměchem/ a u druhých většinou také s výsměchem/ A přitom jsem poradil Křižíkovi se světlem/ a Jiráskovi s Temnem“
V dárkově vybavené knize najdeme mnoho dalších artefaktů a dokumentů, třeba pohlednici s Cimrmanovou autobustou nebo náčrt Hedvábného chalupy, kde se našla truhla s pozůstalostí
Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Jaroslav Weigel: Jára Cimrman (Génius, který se neproslavil) CD Zvuková kronika divadla Járy Cimrmana Computer Press 2010, 64 stran
