Bauer se narodil v roce 1872 v Krnově ve Slezsku. Studoval průmyslovku v Brně a potom absolvoval slavnou vídeňskou uměleckou akademii, kde byl žákem Karla von Hasenauera a Otta Wagnera.
Na škole se tedy setkal s Janem Kotěrou, Jožem Plečnikem, Josefem Hoffmannem, Kolomanem Moserem a dalšími představiteli vídeňské secese. V roce 1913 se pak dokonce stal nástupcem Otty Wagnera na postu profesora vídeňské akademie, když předchozí nominaci Jožeho Plečnika úřady neschválily. Mezi studenty však Bauer příliš oblíben nebyl a v roce 1919 musel své místo opustit.
Knihovna v komoře
V počátcích své tvorby patřil Bauer k radikálním představitelům tohoto stylu a jeho vily (zejména ta Reissigova v Brně-Pisárkách z let 1901–1903) byly považovány za skvělé příklady moderní architektury své doby.
V Brně navrhl na Masarykově ulici nájemní dům, další jeho stavby najdeme na Šumavě, kde projektoval rezidence majitelů skláren ve Vimperkua Klášterském Mlýně. Pro rodný Krnov projektoval Střelecký dům, ve slezských Tošovicích od něj najdeme kostel sv. Martina a v lázních Jeseník připravil rozsáhlý areál Priessnitzova sanatoria. K nejprestižnějším Bauerovým zakázkám před první světovou válkou náleží budova rakouské Národní banky v centru Vídně, z původního konceptu však byla postavena jen část.
Významnou stopu ovšem zanechal Bauer také v někdejším hlavním městě Slezska Opavě. Tam byla dle jeho návrhu na sklonku první dekády 20. století postavena stavitelem Aloisem Geldnerem budova Obchodní a živnostenské komory (Handels- und Gewerbekammer). Ta už reprezentuje podstatně konzervativnější etapu architektovy tvorby.
Stavba na Nádražním okruhu 27 je pojata v neoklasicistním stylu a bohatě dekorována na průčelí i uvnitř absolventy vídeňské akademie – sochařem Josefem Obethem a malířem Adolfem Zdrazilou, který byl rovněž členem Wiener Secession. Nejpůsobivějším prostorem domu je schodišťová hala s vitrážemi a geometrickým dekorem, který předznamenává další vývoj architektury a designu po první světové válce. Po roce 1948 byla stavba přeměněna na Knihovnu Petra Bezruče, dnes v ní sídlí hospodářská komora a knihovna. Dům prošel v nedávné době citlivou rekonstrukcí, jen je škoda, že monumentální nástup z ulice byl zrušen a vstupuje se bočním vchodem.
Zařazení této stavby na seznam národních kulturních památek je určitým překvapením. Jde jistě o významný objekt, který připomíná dílo u nás dříve opomíjeného umělce. Na druhé straně Bauer v Opavě vytvořil mnohem významnější stavbu – rozlehlý obchodní dům Breda & Weinstein (viz Orientace 4. září 2010). Ten sice již spadá do meziválečné éry, ale představuje mimořádně cenný příklad moderního obchodního paláce ve stylu expresionismu s jasným vlivem takzvané chicagské školy, což je i v evropském kontextu unikum.
  |
Dům se ale nachází ve špatném stavu, dále chátrá a je už léta nepřístupný. To je zřejmě důvod, proč experti z Národního památkového ústavu dali přednost jiné Bauerově realizaci. Možná je to ale chyba – na nedobrý stav jedné z nejvýznamnějších památek moderní architektury na našem území by se mělo upozorňovat stále.
Heretik moderní architektury
V Opavě se nachází i poslední Bauerovo dílo – železobetonový kostel sv. Hedviky, který byl dokončen a vysvěcen až v 90. letech. V meziválečné éře projektoval architekt také průmyslový areál ve Vratislavicích na Liberecku, dále sokolovnu a přestavbu rodinného hotelu v rodném Krnově.
Jeho pozdní tvorba je umělecky poněkud rozkolísaná a je opět ve znamení moderního klasicismu. Názorově byl Bauer blízko národnímu socialismu a jednou z jeho posledních zakázek byl projekt univerzitního města v Berlíně; ten už však nestačil dokončit, neboť zemřel v roce 1938.
Navzdory těmto skutečnostem je Bauerovo dílo velmi zajímavé, což platí zejména pro jeho rané práce, ale také pro již zmiňovaný opavský obchodní důmBreda &Weinstein. V rodném Krnově architekta připomíná moderní památník a jeho tvorbu nedávno v rozsáhlé monografii zpracoval teoretik architektury Jindřich Vybíral, který se Bauerovi věnuje dlouhodobě (Leopold Bauer. Heretik moderní architektury. Academia a VŠUP 2015).
