Operace Anthropoid: Rodinu, kde bydleli atentátníci na Heydricha, popravili v jeden den

Petr Fafek byl za 1. světové války legionářem a společně se svou rodinou se stali jedněmi z největších podporovatelů parašutistů během jejich pobytu na území Protektorátu. Podle Martina Jindry z Ústavu pro studium totalitních režimů Fafek i přesto, že ho během roku 1940 věznilo gestapo, „nikterak neubral ze svého angažmá v protinacistickém odboji“. Po první válce Fafek pracoval pro Červený kříž a v Masarykově lize proti tuberkulóze. Tam pracovaly i jeho dcery.

Rodina Fafkových byla silně věřící. Pomáhat bližnímu svému pro ně jako členy Českobratrské církve evangelické bylo přirozené. Proto když byli požádáni, aby u sebe ubytovali na nějakou dobu parašutisty Gabčíka a Kubiše neváhali. V jejich bytě Vinohradech v Kolínské ulici čp. 1718/11 bydleli vojáci od 25. března.

Fafkovi pomohli parašutistům najít útočiště celkem třikrát. Poprvé tomu bylo, když ubytovali vojáky sami ve svém bytě. Podruhé když v polovině května potřebovali najít další místo, kde by se mohli zdržovat, domluvil Petr Fafek s bývalým učitelem své dcery Josefem Ogounem ubytování v jejich bytě v Dejvicích, odkud podle Ogounovy knihy vyráželi parašutisté provést atentát na říšského protektora.

Potřetí se tak stalo, když ještě před útokem na Heydricha zprostředkoval kontakt mezi pravoslavným kaplanem Vladimírem Petřkem a hlavním podporovatelem parašutistů Zelenkou-Hajským. Bez Fafkovy pomoci by tak sedm nejhledanějších vojáků v protektorátu, nikdy nenalezlo útočiště v pravoslavné kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje.

Liboslava a Petr Fafkovi

Fafkovi však parašutistům nesloužili jen jako hledači úkrytů. Liboslava, matka rodiny, byla jednou z nejhorlivějších zásobovaček parašutistů po celou dobu jejich pobytu v kryptě. Zároveň jim poskytovali cenné informace o aktivitě policie, gestapa i armády.

Podle knihy Josefa Ogouna byly ženy Fafkovy dobrými zpravodajkami pro celou rodinu. Den po atentátu je měla paní Fafková informovat o tom, že je u nich Gabčík a den poté měla jejich byt navštívit Rela, aby Ogounovým oznámila, že se parašutisté ukryli v kryptách v centru města.

Mimo jiné parašutistům poskytovali i nutné krytí v Protektorátu. Gabčík a Kubiš společně

s Liboslavou a Relou měli navštívit i dnes již neexistující kino Flora, aby zhlédli zpravodajský deník a zůstali přitom nenápadní. Liboslavě tehdy bylo 19 let a Rele 20. Gabčík podle některých historických pramenů navázal vztah s mladší dcerou Fafkových Liboslavou a dokonce se měli i zasnoubit.

Jejich lásce však historie nepřála. Poté, co byli parašutisté prozrazeni, byli 22. června Fafkovi zatčeni, odvlečeni z bytu a převezeni nakonec do věznice na Pankráci. Podle zápisů tehdy vězněné herečky Boženy Půlpánové, byla paní Fafková velmi odvážná žena.

„Paní Fafkovou nechali stát tři dny a noci na chodbě bez jídla, aby prozradila další ubytovatele. Ona se dala mučit a slova neřekla! To je hrdinství hodné českých bratří!,“ napsala Půlpánová.

Na jejich hrdinství a sílu neprozradit nic vzpomíná i Josef Ogoun ve své knize. „Z faktu, že jsem zůstal nezrazen, plyne, že nikdo z nich ani nemukl, ale raději všichni podstoupili smrt, než, aby vyzradili.“

Po svém uvěznění na Pankráci byli Fafkovi převezeni do Malé pevnosti v Terezíně a následně do Mauthausenu, kde byli 24. října 1942 popraveni.