Narodil se 15. ledna 1908 v Kobylnici u Brna. Po vychození obecné školy v Křenovicích vystudoval II. českou státní reálku v Brně, na níž v roce 1926 složil maturitu. Následně byl přijat ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě, kterou úspěšně ukončil o dva roky později, kdy byl slavnostně vyřazen v hodnosti poručíka.
Následoval ještě roční aplikační kurz v Milovicích, po jeho ukončení v roce 1929 nastoupil službu u Pěšího pluku 32 „Gardského“ ve východoslovenských Košicích. Zde zůstal až do září 1934, kdy byl přemístěn k Pěšímu pluku 27 do Uherského Hradiště. Již v září 1935 se ale na Slovensko vrátil, když se jeho novým působištěm stal Pluk útočné vozby (tedy tankový pluk) 3 v Turčianském Svätém Martině. V letech 1936–1938 úspěšně absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze.
Během mobilizace v září 1938 byl zařazen jako referent operačního oddělení u velitelství VII. (armádního) sboru v Košicích. V březnu 1939 patřil asi ke třem stovkám českých důstojníků prozatímně zařazených do slovenské armády a zúčastnil se tzv. Malé války proti Maďarsku. V polovině května byl jmenován důstojníkem generálního štábu. Na konci téhož měsíce byl však ze slovenských služeb propuštěn a odsunut do tzv. protektorátu.
Vyznamenán Čs. válečným křížem
Po příchodu do Prahy dostal zaměstnání na ministerstvu financí a okamžitě se zapojil do odbojové činnosti v rámci ilegální vojenské organizace Obrana národa. V listopadu 1939 odešel za hranice a tzv. balkánskou cestou přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii, Libanon a Středozemní moře se dostal do Francie. V Agde, kde se formovaly čs. jednotky, byl prezentován 26. ledna 1940.
Rotný Bolek prošel Tobrukem, Dunkerkem i zajetím. Nakonec získal Bronzovou hvězdu |
Ústupových bojů v červnu 1940 se zúčastnil jako velitel 8. roty 1. čs. pěšího pluku. V zahraniční armádě sloužil i jeho starší bratr Ferdinand (1899–1983), který byl stejně jako on důstojníkem z povolání. Na rozdíl od něj se však Aloisi Šedovi nepodařilo dostat včas na některou z evakuačních lodí a uvázl v poražené Francii.
Zpočátku se snažil ve spolupráci s dosud působícím čs. konzulátem v Marseille dostat co nejvíce stejně postižených čs. vojáků do bezpečí. Situace ve vichystické Francii se však pro Čechoslováky stále zhoršovala. V polovině roku 1941 se proto rozhodl odejít do Španělska, kde byl zatčen a internován v koncentračním táboře Miranda de Ebro.
V tomto detenčním zařízení se do konce roku 1942 shromáždily asi čtyři desítky čs. uprchlíků, především vojáků jednotek čs. zahraniční armády. Díky diplomatickému úsilí neformálního diplomatického zástupce čs. exilové vlády Zdeňka Formánka se v této době podařilo dojednat jejich postupné propuštění. V první skupině, která odjela přes Portugalsko a Gibraltar do Velké Británie, byl i Alois Šeda.
Španělský koncentrační tábor Miranda de Ebro, v němž Alois Šeda strávil více než jeden a půl roku.
Dne 5. března 1943 byl znovu prezentován u Náhradního tělesa čs. jednotek na britské půdě. Za statečnost na frontě ve Francii byl vyznamenán Čs. válečným křížem. Následně prošel několika velitelskými funkcemi u čs. samostatné (obrněné) brigády. Na konci března 1944 byl přeložen ke Štábu pro vybudování branné moci (resp. od září 1944 Hlavnímu štábu) v Londýně. Zde zůstal až do dubna 1945.
Odpůrce komunistické totality
Návrat do osvobozené vlasti nebyl příliš radostný. Protinacistického odboje se aktivně zúčastnila také jeho manželka Helena a její matka Marie Burdová. Za pomoc výsadkovým skupinám z Velké Británie byly počátkem října 1942 zatčeny a 26. ledna 1943 v koncentračním táboře Mauthausen popraveny. Jejich čtyřletá dcera Jana vyrůstala u cizích lidí.
V létě 1945 byl Šeda povýšený na podplukovníka generálního štábu a začal působit na hlavním štábu Ministerstva národní obrany v Praze. Znovu se oženil a v roce 1946 se mu narodil syn Martin. Na konci roku 1947 byl přemístěný jako profesor k Vysoké škole válečné.
Sestřelen z oblohy nacisty a zrazen konfidentem. Jaroslav Zafouk se i přesto vrátil do Británie |
Vzhledem k tomu, že byl znám jako zásadní odpůrce nastupující komunistické totality, byl mezi prvními, které zasáhly poúnorové čistky v armádě. V dubnu 1948 byl poslán na zvláštní dovolenou, po níž měl být postaven mimo činnou službu. Na to však již nečekal a znovu odešel za hranice. Dne 22. června 1948 byl prohlášen za zběha.
Spolu se svým bratrem Ferdinandem následně pod patronací Američanů řídili ze západního Německa zpravodajské aktivity proti komunistickému režimu v Československu. (Jako agent-chodec působil i jeho synovec Milan Šeda, který byl v při jedné z cest do vlasti zatčen a strávil řadu let ve vězení). Počátkem 50. let Alois Šeda emigroval do USA a v následujících letech působil na zpravodajském jazykovém institutu v kalifornském Monterey.
Dočkal se i státoprávních změn po listopadu 1989, kdy byl rehabilitován a v roce 1994 jmenován generálmajorem AČR ve výslužbě. Zemřel 5. července 1999 v Kalifornii.
Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha
