Můžeme si za to tak trochu všichni. Respektive můžou za to devadesátky, laxní právní rámec privatizace i následné krachy bank, kampeliček a tunelování privatizačních fondů. Výsledkem je rozbité penzijní spoření.
Vláda mlčky přiznává, že státní důchod nezaručí budoucím penzistům životní úroveň, jako mají ti dnešní. Ale skoro každý se bude moci opřít nejen o svůj vlastní, kapitálový důchod.
Penzijko z pohledu klientů fakticky nefunguje. Takřka nikomu nepřináší na stará kolena smysluplnou rentu. Na začátku jara jsme zde popsali, jak hanebně nízké výnosy má pro střadatele/investory český třetí důchodový pilíř a jak zásadní podíl mají na tomto neúspěchu vysoké poplatky, které si berou penzijní společnosti.
Dnes se naopak podíváme na to, jak velký podíl na celkovém neúspěchu penzijka máme my, klienti. A co bychom mohli udělat pro to, abychom na stáří dostávali ke státnímu důchodu i nějaký vlastní, kapitálový důchod. Takový, jaký by nám zvedl životní standard a zrušil naši naprostou odkázanost na výši státní penze.
