V českém prostředí se čas od času žehrá na to, že zdejší literatura postrádá velký román, jaký jsou schopné přinést jiné literatury – většinou ty větší. Bývá to zdůvodňováno tím, že zde nejsou dobré podmínky, že spisovatelé nemají dost peněz, a tedy klidu na to, aby něco takového sestrojili, napsali a potom patřičně dobrousili. Protože nejen autorky, ale i autoři tu postrádají dostatečný příjem a vlastní pracovnu. Letos už nicméně vyšel objemný román Kateřiny Tučkové Bílá voda, nyní se objevil román Václava Kahudy s názvem Prám a mezi nimi se prosmýkly Vzpomínky na úhoře Anny Cimy.
KNIHA TÝDNEVzpomínky na úhoře Anna Cima Vydalo nakladatelství Paseka, Praha 2022. 720 stran. |
Samozřejmě je otázka, zda to brát jako důkaz faktu, že se situace začíná lepšit, či zda jde jen o výjimky potvrzující pravidlo, o díla, která vznikala mimo většinový systém nebo jemu navzdory. A pak je též otázka, zda se jedná o romány velké, nebo pouze o romány dlouhé. Známe to ze života: ne každý muž silný v pase je silák, spíše tomu bývá právě naopak.
