Možná vás překvapí, že k nejprestižnějším pracovištím ve výzkumu ledu patří Desert Research Institute, tedy Ústav pro výzkum pouště, ve městě Reno v Nevadě. Výzkum uzavřenin v ledu Antarktidy dosáhl prozatím na vzorky staré 1 200 000 let, v Grónsku na jednu desetinu – tedy 120 000 let. Jsou to místa glaciologii zaslíbená, ale jejich nevýhodou – pokud jde o studium civilizačních vlivů – je vzdálenost od center civilizace a v případě Antarktidy větrná „kruhová obrana“ proti transportu prachu a kapének odjinud.
Ve své letošní publikaci v časopise PNAS Nexus tým z Rena pod vedením Joea McConnella představil výsledky analýzy 40 metrů dlouhého ledového jádra z ledovce na hoře Dôme du Goûter pod Mt. Blankem. A měření ukázala, že už potřetí v rekordním stáří ledu figuruje magická dvanáctka: zkoumaný led pochází z doby před více než 12 000 lety. Tím pádem jde o nejstarší známý led z blízkosti center civilizace. Jeho výpovědní hodnota je o to vyšší, že záznam souvisle protíná klíčové epochy – od přechodu lovců a sběračů k zemědělství přes rozkvět a pád antických civilizací až po nástup průmyslové revoluce.
Ledovcový led obsahuje pouštní prach přinášený větrem, mořskou sůl, síru ze sopečných výbuchů, saze z lesních požárů i emise lidské činnosti. Poprvé je k dispozici poměrně kompletní alpský záznam chemie atmosféry a srážek sahající zpět do starší a střední doby kamenné. Klíčové je, že stáří ledu překročilo hranici poslední doby ledové, což je právě těch dvanáct tisíc let. Můžeme tak sledovat dva zásadní klimatické režimy – glaciální a interglaciální – a dozvědět se, jaké byly přirozené koncentrace aerosolů v poslední ledové době a jak se přechodem na režim teplejšího klimatu změnily. Navíc sledujeme přechod lidské společnosti od nízké hustoty lovců a sběračů po prudký nárůst populace a odlesňování.
Grónsko získalo vlivem tání ledovců 1 600 kilometrů pobřeží. Je nebezpečné |
Nezpochybnitelné je například zvýšení koncentrace olova (a také arzenu) v době vrcholu a pádu antického Říma. Pro jistotu připomenu, že je už dlouho známo, že pití vína skladovaného v olověných lahvích mohlo způsobit chronickou otravu celé tehdejší elity. Novinkou je však například velký obsah saharského prachu ve vrstvách konce ledové doby. Výraznější transport prachu v této době ukazuje na jiný průběh klimatické změny, než předpokládaly předchozí modely.
Jádro bylo odebráno během expedice v roce 1999 a více než 20 let bylo skladováno v mrazicím skladu ve Francii, než se připravily podmínky ke studiu v Nevadě. Pro nás, zaměstnané ve vědě a výzkumu, jsou zprávy o takové prodlevě úlevné: máme-li nějaký materiál k výzkumu uložený dvacet let, ještě není nic ztraceno.
Novinkou je velký obsah saharského prachu ve vrstvách konce ledové doby. Ukazuje to na jiný průběh klimatické změny, než jsme předpokládali.
