Je to velmi zajímavé a dlouho opomíjené téma, teprve až v poslední době se mu badatelé a zejména badatelky začali věnovat podrobněji, a to nejen v zahraničí, ale i v naší zemi.
První ženy, které se zabývaly projektováním staveb, se objevily už v dávných dobách, protože však pracovaly anonymně, jejich jména neznáme. První zmínku o konkrétní osobě tak najdeme až na počátku šestnáctého století, tedy z renesanční éry. Konkrétně jde o Francouzku Katherine Briçonnetovou (1494–1526), která dokončila stavbu rodinného sídla – zámku na Loiře Château de Chenonceau – v době, kdy její manžel Thomas Bohier bojoval v Itálii.
Château de Chenonceau
V éře raného baroka zase pracovala Plautilla Bricciová (1616–1690) se svým bratrem Basiliem na návrzích některých paláců v okolí Říma. Proslulosti pak ve stejné době dosáhla lady Elizabeth Wilbrahamová (1632–1705), která byla autorkou Wotton Housu v anglickém hrabství Buckinghamshire a dalších staveb. A nešlo o ženu ledajakou, dokonce byla mentorkou slavného sira Christophera Wrena, autora chrámu sv. Pavla v Londýně.
Kostely a útulky
Také další architektky se uplatnily zejména v anglosaském prostředí. Byla to například Mary Townleyová (1753–1839), autorka Townley Housu v Ramsgate, dále sběratelka umění a vizionářka Sara Loshová (1785–1853), jež navrhla kostel Panny Marie v cumbrijském Wreay, nebo Sophy Grayová (1814–1871), která projektovala řadu neogotických kostelů v Jižní Africe v polovině devatenáctého století.
Neofuturismus v centru Prahy. U Masarykova nádraží najdeme jednu z posledních realizací Zahy Hadidové |
Také ve Spojených státech se objevily první architektky. Matka Joseph Pariseauová, katolická řeholnice, navrhovala sociální stavby v severozápadní části země, tedy ve státech Washington, Idaho, Oregon nebo Montana. Všechny tyto dosud uvedené projektantky spojuje, že při tvorbě zpravidla spolupracovaly se svými manžely, neměly profesionální školení a zabývaly se zejména tematikou sociálních nebo sakrálních staveb.
Osamostatnění
A tak první ženou, která byla profesionální architektkou a také členkou americké asociace AIA, se až na sklonku 19. století stala paní Louise Blanchard Bethuneová (1856–1913), jejíž nejznámější stavbou je hotel Lafayette v Buffalu. První profesionální architektkou, jež pracovala samostatně, tedy bez spolupráce se svým partnerem, pak byla rovněž Američanka, Minerva Parker Nicholsová (1862–1949), která měla svůj projekční ateliér ve Filadelfii.
Hotel Lafayette v Buffalu.
A absolventkami architektonických studií – konkrétně Massachusetts Institute of Technology – byly v závěru 19. století Marion Mahogany Griffinová (1871–1961) a Sophie Haydenová (1868–1953). První z nich pracovala ve slavném studiu Franka Lloyda Wrighta, byla skvělou kreslířkou a mimo jiné navrhla urbanismus nového australského hlavního města Canberra. Ta druhá projektovala rozlehlý Ženský pavilon na světové výstavě v Chicagu, jež se konala roku 1892.
Pavilony ze slavných pražských výstav se zatoulaly všude po Česku. Pojďme je zkusit najít |
Směrem k moderně
A nezůstalo jen u nich. Další Američanka, Julia Morganová, studovala na École beaux-arts v Paříži a v Kalifornii navrhla údajně na 700 budov. Oblíbil si ji i známý tiskový magnát William Randolph Hearst, kterému projektovala opulentní, byť nakonec nikdy nedokončené sídlo Hearst Castle v kalifornském Casa Grande. Následovaly mnohé další – Theodate Pope Riddleová, Olive Tjadenová nebo Wrightova vnučka Elisabeth Wright Ingrahamová.
Průkopnice se začaly objevovat i v dalších zemích. V Rumunsku to byla Virginia Andreescu Haretová, ve Finsku absolventka tamní polytechniky Signe Hornborgová, v Norsku Nina Hansenová, ve Švýcarsku Flora Steiger-Crawfordová a v Německu Emile Winkelmannová či Jovanka Katerinićová, která byla absolventkou výmarského Bauhausu. To všechno byly dámy, které se narodily v období 1862–1899, od historismu tedy přešly k secesi i moderně a někdy též k meziválečným avantgardním směrům.
Wagnerovo vídeňské opus magnum. Budova Poštovní spořitelny patří k významným památkám |
Příště se podíváme zejména na ty zahraniční architektky, které byly inspirací pro naši zemi. Ta první – Margarete Schütte-Lihotzky – pracovala v Rakousku, Německu i sovětském Rusku a proslavila se zejména koncepcí moderní, tzv. Frankfurtské kuchyně. Další byla absolventka slavného Bauhausu Lotte Stam-Beeseová, kterou v Brně krátce zaměstnával náš respektovaný funkcionalista Bohuslav Fuchs, a třetí pak další Němka, Marie Frommerová, jež dokonce navrhla jednu svou stavbu v Ostravě. A konečně si představíme první českou architektku Miladu Pavlíkovou Petříkovou. V třetím dílu našeho seriálu si pak posvítíme na práce sedmi našich dalších průkopnic, které realizovaly několik výrazných staveb ve funkcionalistickém stylu.
