Od té doby se ledová pokrývka Arktidy, tedy led, který přečká také léto, zmenšila, a to během posledních čtyř desetiletí o čtyřicet procent. Při tomto trendu vědci očekávají, že pouhá tato skutečnost bude v roce 2050 znamenat příspěvek k růstu globální teploty o 0,19 °C. Zasněžený led totiž odráží 90 procent dopadajícího slunečního záření, mořská voda ho naopak stejné množství pohlcuje a zahřívá se.
V minulosti se například v tehdejším Sovětském svazu uvažovalo o rozprašování uhelného prachu na ledový povrch, aby se tmavá plocha snáze zahřívala a tála. Tento stát rovněž uskutečnil tři jaderné výbuchy s cílem zprůjezdnit cestu na svém severu. Ostatně americký vědec Edward Teller, „otec vodíkové bomby“, navrhoval projekt Plowshare (“Radlice“) a téměř získal souhlas, aby byl přístav na Aljašce vyhlouben jadernými explozemi. Dnes věda naopak uvažuje, jak zvětšit ledovou pokrývku Arktidy a globální oteplování zpomalit.
Jeden z projektů provozovaný malou anglickou společností Real Ice spočívá v tom, že se v ledu vrtají otvory, jimiž se na povrch čerpá mořská voda, aby zde zamrzla. Podařilo se tím zesílit tloušťku ledu z 1,44 na 1,9 metru, ovšem jen na ploše 4100 m2. A Arktida je podstatně větší. Podobnou myšlenkou se zabývají italští odborníci, kteří zkonstruovali dvoumetrový podmořský dron, jenž by vrtal zdola a rovněž pumpoval mořskou vodu na povrch. Mělo by se to vyzkoušet již tuto zimu, ale… aby takto zesílil led na ploše jednoho milionu čtverečních kilometrů, vyžadovalo by to nasazení 500 tisíc dronů obsluhovaných 20 tisíci zaměstnanci. Energetická spotřeba se odhaduje na dvě terawatthodiny (dvě miliardy kWh) při ročních nákladech zhruba deset miliard dolarů. Drony by však téměř jistě narušily ekosystémy pod ledem.
Také je nutno uvážit, že zatímco sněhová pokrývka odráží téměř veškeré sluneční záření, holý led jen 50 až 70 procent. Proto jiná společnost zkusila rozprášit na povrch ledovců drobné skleněné kuličky, které by záření odrážely, a v Číně se pokoušejí vyvolat sněžení v Tibetu rozprašováním vhodných chemikálií z letadel a raket. Často se uvažuje o síranech, ale netřeba zdůrazňovat, že by šlo o další kontaminaci již dost zamořeného přírodního prostředí.
Ještě jeden faktor nutno připomenout. Zatímco před 180 lety hledal kapitán Franklin, jak projet ledovým světem, dnes tam putují výletní lodě a jejich provozovatelé naopak chtějí, aby ledu bylo méně, stejně jako společnosti, které počítají s těžbou nerostů z mořského dna. Těm se obnovený ledový krunýř Arktidy nehodí.
