Lidovky.cz: V čem je expozice Umění Asie napříč prostorem a časem jiná?
S týmem kurátorek jsme sestavily kompletně novou instalaci, která není řazena geograficky, jak tomu bylo v minulosti, ale tematicky. Koncepci výstavy ovlivnila dispozice palácových sálů a jejich historické vybavení. Na rozdíl od Zbraslavi máme menší prostory, zároveň ale bohatší fond, čítající kolem 13 tisíc sbírkových předmětů. Z něho jsme vybraly reprezentativní vzorek, který poukazuje na zásadní témata napříč asijskými kulturami. Návštěvník se v jednom ze sálů kupříkladu seznámí s podobou Buddhy v Číně, Indii, Nepálu a udělá si představu o rozdílném ztvárnění této duchovní postavy v jednotlivých zemích.
Lidovky.cz: Na jaké okruhy je expozice rozdělena?
Výstava má dvě části, zahrnující několik okruhů. Jejich obsahem je vše, co tvoří základ asijského umění – duchovní tradice, kult uctívání, písmo a kaligrafie, ornament, vnímání přírody a společnosti. Vystavené předměty z nejrůznějších materiálů bohatě doplňují dobové fotografie a audiovizuální média.
Umění Asie napříč prostorem a časem, Salmovský palác, Praha. Stálá expozice. |
Lidovky.cz: Věnuje se výstava vztahu asijského umění k českému prostředí?
Úvodní část ukazuje, jak se naši předkové dostávali do kontaktu s islámskými a asijskými kulturami, dobově označovanými jako „Orient“. Návštěvník si poslechne úryvek reportáže Jana Nerudy, který referuje o výstavě asijského a islámského umění ve Vídni v r. 1873, jejíž vliv na českou společnost byl z pohledu budoucího zájmu o tuto oblast významný.
Zmíněny jsou první obchody s asijským uměním v Praze, např. Maison Staněk, prodejna orientálních koberců Heleny Zajíčkové, kde našel inspiraci pro svoji povídku Čintamani a ptáci Karel Čapek. Vystavena jsou díla malířů inspirovaná asijskými kulturami – Emila Orlika, Jaroslava Čermáka, Otty Gutfreunda, Emila Filly, Zdeňka Sklenáře a dalších. Představeny jsou také tuzemské osobnosti, které obohatily sbírky Národní galerie.
Lidovky.cz: Které osobnosti to byly a jak se k předmětům asijského umění dostávaly?
Představujeme je v Pokoji sběratele. Byli to většinou vědci, účastníci expedic, ale i individuální cestovatelé a nadšenci. Například spisovatel Joe Hloucha, který shromáždil soubor dřevořezů, jel do Japonska díky dědictví a úspěchu své první japonerie Sakura ve vichřici. Archeolog Bedřich Hrozný přispěl k rozluštění chetitštiny, ze svých expedic dovezl přes tisíc předmětů. Josef Martínek pracoval léta v Číně na britském celním úřadě a měl kontakty na místním trhu s uměním.
V jeho sbírce jsou především díla čínského a tibetského umění. Diplomat a výtvarník Vojtěch Chytil vyučoval v Číně západní malířské techniky, nakupoval práce od místních malířů. Soubor tušových maleb získala NG od jeho manželky. Do sbírky přispěl průmyslník a mecenáš Vojtěch Lanna, filantrop Rainer Kreissl a Felix Hess. Jména některých sběratelů mohou být překvapením: vystavena jsou díla z majetku malíře Emila Filly, dramaturga Jana Bartoše, politika Milana Rastislava Štefánika a jiných.
Alešovo město v Národní galerii. Veletržní palác představuje velkou instalaci Aleše Veselého |
Lidovky.cz: Poradíte návštěvníkům, které předměty by neměly ujít jejich pozornosti?
Všechny jsou historicky a sběratelsky cenné, záleží na zájmu diváka o jednotlivé země. Upozornila bych ale na ukázky současného výzkumu. Na videu v sále tibetského buddhismu lze nahlédnout do útrob dvou sošek. Umožnila to neutronová tomografie,s jejíž pomocí vědci zkoumají, zda do nich byly vloženy relikvie.
